Od Etonu k Brexitu

3. 6. 2016


Tahle referenda jsou podivná věc: Na jedné straně poskytují prostor nejpřímější, neovlivněné vůli lidu; na druhé posunou celý národ na kurs, který může být riskantní, přičemž obcházejí instituce, které mohly celek i jeho části chránit. 23. června Britové zvolí mezi setrváním v Evropské unii a jejím opuštěním směřujícím do neznáma. Nedávné průzkumy ukazují, že je obyvatelstvo rozděleno takřka na stejně velké části. Za tři týdny se může hodně změnit, ale zdá se jisté, že o něco málo více než polovina těch, kdo budou hlasovat, uvalí na ostatní něco, co si nepřejí a co rozhodne o budoucnosti všech, napsal Nikos Konstandaras.


Referenda rozdělují. Když je v sázce osud národa, musíme se tázat, proč by měla být na misku vah položena sociální soudržnost a postavení země ve světě, když neexistuje naléhavá potřeba takového rozhodování a když výsledek je nejistý. Argumenty obou stran v probíhající debatě na tuto otázku neodpovídají. Příznivci setrvání v EU zdůrazňují výhody setrvání v unii a nebezpečí plynoucí z vystoupení, zatímco zastánci Brexitu tvrdí, že Británie svou účastí v unii ztrácí a může od vystoupení očekávat ohromné zisky. Nejde o rozdíl v názorech, jde o různé způsoby vnímání skutečnosti. Velké vášně vznikají na poli zmatku. Příznivci setrvání extrapolují ze současnosti, odpůrci investují do slibů.

Takže odkud toto soupeření? Ve hře je řada faktorů, včetně "britské výjimečnosti". Ale jakkoliv Britové oceňují distanci od "kontinentu", v roce 1975 se 67 % z nich vyslovilo pro setrvání na společném evropském trhu. Být součástí EU a nezavést euro se ukázalo jako úspěšná kombinace: Británie mohla fungovat jako zvláštní člen mnohem většího ekonomického a politického celku. To spolu s tradiční britskou vynalézavostí, právním státem a důvěryhodnými institucemi udělalo z Londýna finanční centrum. Fanoušky Brexitu to povzbuzuje, aby prohlašovali, že země dosáhne téhož, pokud se od unie oddělí.

Referendum je nicméně hlavně výsledkem neschopnosti konzervativního premiéra Davida Camerona rozhodujícím způsobem se vypořádat s "euroskeptiky" ve vlastní straně, zejména poté, co začala získávat na oblibě strana UKIP. Cameron je příznivcem setrvání v unii, zatímco protikampaň vede bývalý londýnský starosta Boris Johnson, který by se chtěl stát premiérem. Místo Británie v Evropě bude 23. června záviset na vůli většiny. O tomto místě bude ovšem do značné míry rozhodnuto kvůli dekády trvajícímu osobnímu rivalství na Etonu, elitní škole, kterou studovali Cameron i Johnson. Referenda Jsou ovšem nebezpečná věc, opticky zvětšují vůli nemnohých - někdy velmi nemnohých - aby rozhodla o osudu národa.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Evropská unie | Velká Británie - politika a společnost
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 3.6. 2016