Jak česká média stvořila Parlamentní listy

7. 4. 2016 / Bohumil Kartous

Parlamentní listy jsou naprosto ostudný výsledek postupné debilizace českého mediálního prostoru. Je to fenomén, který vyrostl z nedůvěry v tradiční média a ze společenské deziluze, o kterou se česká média svým významným dílem přičinila. Dnes už to přiznávají i někdejší insideři. Fakt, že novináři nepovažují Parlamentní listy za produkt žurnalistiky, nemění nic na tom, že mají nečekaný a dalekosáhlý dopad a vliv na veřejnost. Jednoduché řešení v podstatě neexistuje. Kultivace mediálního prostoru ze strany samotných médií, regulace médií nebo rozvoj mediální gramotnosti v populaci jsou návrhy buď značně idealizované, nebo je horizont jejich možno dopadu vzdálen desítky let. Sabina Slonková (Neovlivní), Jakub Patočka (Deník Referendum), Robert Břešťan (Hlídací pes) a Bob Kartous (Britské listy) diskutovali ve středu 6. 4. 2016 jako zástupci tzv. alternativních médií se studenty žurnalistiky na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Česká mediální krajina se během posledních let proměnila velmi výrazně. Dílem se tak stalo hlubinnými tektonickými posuny, dílem technologiemi, dílem radikální proměnou společenského klimatu. Velké mediální domy se propadly do červených čísel, jejich zahraniční vlastníci je prodali oligarchům a novináři, kteří nechtěli pracovat v těchto podnicích (nebo v nich už z důvodu redukce míst pracovat nemohli) buď odešli mimo média, nebo se podílejí na řadě nových mediálních projektů. Jsou zejména na internetu, část z nich se ale zároveň pokouší o kombinaci s tiskem v podobě týdeníku, měsíčníku nebo v nějaké jiné, delší periodě (Echo, Reportér, Neovlivní). Některé by se o tisk chtěly pokusit (Hlídací pes, Referendum). Žádný z nových projektů, postavených novináři dříve pracujícími pro velké mediální domy, ani žádné z původních alternativních médií, jako jsou třeba Britské listy, a pravděpodobně ani všechny dohromady nemají tak vysokou návštěvnost, jako “protestní” mediální projekt Parlamentních listů.

Panuje relativní shoda na tom, že Parlamentní listy jsou odvrácenou stranou mediálního světa, vlivovým projektem postaveným na manipulaci, skandalizaci a vykrádání jiných informačních zdrojů. Strmý růst jejich sledovanosti souvisí s krizí českých médií, což už dnes uznává i dříve přední protagonistka české mediální scény Sabina Slonková, a zároveň přesun informačního těžiště na internet, k němuž během posledních deset let došlo. Vysoce tomu napomáhá i společenská atmosféra v souvislosti s migrační krizí, kdy se Parlamentní listy velmi výrazně podílejí na propagandistické podpoře nenávistných postojů a politické agendy xenofobů, jako je Miloš Zeman.

Problém evidentně souvisí s mizernou mediální gramotností publika Parlamentních listů, stejně jako s ochotou některých lidí hazardovat se svou reputací a poskytovat tomuto serveru rozhovory, případně pro něj psát autorské texty. Podle Patočky by bylo možné problémy podobného charakteru řešit přísnější regulací a restrikcí médií a zároveň finanční podporou mediálních projektů (např. ze strany EU). Jde podle něj o pouhé technikálie, které by podle jeho představy mediální prostředí kultivovaly. Autor tohoto textu se domnívá, že to je představa iluzorní, jelikož média jsou věrným odrazem stavu společnosti a snaha jakkoliv regulovat média povede pouze ke vzniku dalších, jinak pojmenovaných a z hlediska statusu “nemediálních” projektů, podobných Parlamentním listům. Navrhuje zaměřit se mnohem více na zvyšování mediální gramotnosti a kritického odstupu nastupujících generací, což by mohlo řešit problém do budoucna, nicméně je to spojeno s nutností zcela změnit koncept vzdělávání a výchovy v tomto směru. A to je z krátkodobého hlediska nereálné.

Přizvaní zástupci mediálních projektů také předestřeli výrazně odlišnou vizi vlastního pojetí. Zatímco Hlídací pes i Neovlivní jsou pokusem novinářů dříve zaměstnaných v mediálních domech o to navázat na svou práci a vytvořit média soustřeďující se na dlouhodobější kauzy, Britské listy i Referendum evidentně reagují na mediální deficit vytvořený během 90. a nultých let. Zatímco však Referendum by se mělo stát podle slov jeho šéfredaktora ideálně mainstreamovým médiem, Britské listy si chtějí udržet svůj alternativní charakter a roli “provokatéra” ke kritickému pohledu na složitost skutečnosti, a tedy médiem pouze pro čtenáře, kteří takový přístup vyhledávají.

Pozoruhodné je, že z přítomných studentů chce většina po absolutoriu pracovat v médiích. Pravděpodobně je to z části dáno neznalostí reálií současného mediálního prostředí a podmínek, za kterých by takovou práci mohli dělat.

Vytisknout

Související články

Média mají vytvářet kritický obraz, ne obracet na víru

14.4. 2016 / Bohumil Kartous

Je velmi dobře možné, že Britské listy u některých lidí podněcují emocionální reakci, která vede k okamžitému odmítnutí toho, co deník přináší v souvislosti s migrační krizí. Je to žel stejný problém, jako to, že ve společnosti existují lidé, kteří j...

Panama Papers: Milionáři protestují!

5.4. 2016

Europoslanec a šéf Svobodných Petr Mach se na svém Facebooku vyjádřil slovy: „Ten, kdo data o klientech ukradl, by měl být rozhodně souzen za krádež. A nezapomínejme, že mít firmu v daňovém ráji ještě není zločin.“ A čeští politikové, včetně Babiš...

Zuřivost a jalové řeči na internetu tvrdě vítězí nad fakty

3.4. 2016

Barack Obama hovořil minulý týden o neblahém vlivu internetu na politiku, na porozumění faktům a na obyčejnou demokratickou slušnost. Jako svědkové pak vystoupili slavní britští a francouzští novináři - John Simpson, Paul Mason a Frédéric Fillou...

Vy jste mě stvořili

24.3. 2016 / Bohumil Kartous

Asi málokdy byl Andrej Babiš tak pravdomluvný, jako když během mimořádné schůze sněmovny vysvětloval okolnosti vlastnictví komplexu Čapí hnízdo a šířeji také svou vlastní politickou existenci. V jednom okamžiku se obrátil k poslancům TOP 09 a ODS, ab...

Obsah vydání | Čtvrtek 7.4. 2016