Paradox: Na světě selhávají všechny kontrolní struktury - kromě novinářů

7. 4. 2016

Tisk možná jednoho dne odumře. Dnes ale ještě ne. Daleko větší obavy mám o demokracii.

Panama Papers dokazují, že zatímco parlamenty mlží a policie je neefektivní, pravdu odhalují investigativní novináři. Jsou motorem reforem a pokroku, upozorňuje komentátor Simon Jenkins.

Korupce fotbalové organizace Fifa. Snowden a špehování občanů. Sexuální zneužívání dětí v anglickém městě Rotherham. Nadopovaní sportovci. Vražda černošského teenagera Stephena Lawrence a šokující selhání londýnské policie při jejím vyšetřování. WikiLeaks. Korupční platby za diety britských poslanců. Hackerské pronikání bulvárního tisku do mobilů celebrit. Skandály v bance HSBC. Korupční platby za interpelace v parlamentu. Podvody při mistrovství světa v kriketu. Deportace podezřelých osob prostřednictvím CIA do třetích zemí na mučení. Úplatky na olympijských hrách. Korupce v londýnské policii. Thalidomide. Kdyby bylo po vůli moci, žádné tyto skandály by nevyšly na světlo světa.

Všechny tyto a další skandály odhalili a zveřejnili novináři.

Někdy jde jen o tvrdošíjnost šéfredaktora, jindy jen jediného reportéra. Případy WikiLeaks a Snowden zaměstnávaly desítky novinářů po mnoho měsíců a stály deník Guardian 2 miliony liber. Vyšetřování skandálů v bance HSBC stálo půl milionu liber. V poslední době se takové náklady dělí prostřednictvím mezinárodní novinářské spolupráce. Bývalý šéfredaktor Guardianu Alan Rusbridger poukazuje na to, že "mezinárodní partnerství umožňuje sdílení nákladů, ale také rozšiřuje riziko cenzury". Snowdenův materiál nakonec musel být publikován ze Spojených států, kde jsou vláda a soudy méně utlačitelské vůči svobodě tisku než v Británii.

Snowdena zpracovávala skupina britských, německých a amerických deníků. Panama Papers německý Süddeutsche Zeitung a Mezinárodní konsorcium investigativní novinářské práce za pomoci Guardianu a BBC. Žádná vláda tomu nemohla zabránit. Je sice pravda, že internet způsobil boží dopuštění při financování tisku, avšak zároveň umožnil novinářům efektivně bojovat proti utajování nekalých informací.

Svoboda informací a lehkost, s níž whistlebloweři jsou schopni přesunout materiál do veřejné sféry, dramaticky změnily rovnováhu proti utajování dat. To vede podnikatele a vlády k zintenzivnění jejich hysterického úsilí potlačovat investigativní práci. Londýnská vláda zaútočila na Guardian kvůli Snowdenovi a rozbila jeho hard disky.

Mezitím se stal britský parlament zoufale ubohým strážcem veřejného zájmu. Je těžko polemizovat s Jeffersonovým názorem: "Mám-li si vybrat mezi vládou bez tisku a tiskem bez vlády, dávám bez váhání přednost tomu druhému."

Konvenční moudrost praví, že zlatý věk tiskové investigativní práce končí. Avšak ekonomika svobodného tisku vždycky závisela na změnách trhu. Noviny nikdy nebyly ekonomicky bezpečné. Svobodný projev je zranitelný: potlačuje ho moc.

Málokterá seriozní periodika vydělávají peníze. Avšak lidé budou vždycky požadovat důvěryhodné informace o světě kolem sebe. Budou ochotni za to zaplatit - anebo někdo to zaplatí - nějak. Tisk možná jednoho dne odumře. Dnes ale ještě ne. Daleko větší obavy mám o demokracii.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Sdělovací prostředky | Panama Papers
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 7.4. 2016