Postmoderní bizarnost oslav dne výročí demokracie a svobody
18. 11. 2015 / Kryštof Kozák
Pokud se včera člověk prošel od Muzea až po Národní třídu, a ještě trochu sledoval zprávy, musel dojít k přesvědčení, že 17. listopad se stal svátkem vskutku postmoderním - je až s podivem, jak moc různá jsou témata a obsahy, které se s tímto datem spojují. Pro mne byli třešničkou na dortu dva křižáci, kteří tvořili poměrně výrazné křoví protivládní a protiimigrační demonstrace u Muzea - nebyl to nezdařený pokus o Spidermana, nýbrž regulérní křižácký převlek, černý kříž na bílé tunice. To opravdu tolik chceme návrat do krvavých středověkých náboženských řeží? Silná aparatura a dikce řečníků zase jasně připomínaly nacionalistické projevy ze 30. let 20. století, nenávisti a nesnášenlivosti tam bylo přimícháno dost. Na konci se však zahraje Kde domov můj, a kdo hraje Kde domov můj, to nemůže přece být špatný člověk...
Ani na Národní třídě to není tematicky jednoduché - Sametové posvícení, které poukazuje na zásadní nešvary dnešní doby (maska Babiše jako chobotnice, Kalouska s máslem na hlavě) se koncepčně střetává s tradičními antikomunisty, pro které je 17. listopad něco jako Den Vítězství, který nešvary dnešní doby spíše omlouvá, protože nezapomínejme, že by přece mohlo být i mnohem hůř.
Pro další je 17. listopad především připomínkou intelektuálního odkazu Václava Havla, na Národní třídě byli i zástupci Falun Gong, kteří upozorňovali na porušování lidských práv v Číně, ještě jiní si připomínají obecný problém policejní brutality. Lze v této změti různých interpretací a důrazů ještě vůbec najít ducha skutečného 17. listopadu? Možným řešením je pokusit se vrátit v čase, a zkusit se vcítit do pocitů lidí před 26 lety. Mentální cestování v čase je snadné, je potřeba se hlavně hodně ptát: Byli naštvaní, unavení, znechucení, ustrašení? Věřili vůbec, že by režim mohl padnout? Byla jim zima? O co jim hlavně šlo? O budoucnost jejich dětí? O to, aby se mohli podívat do Itálie? O to, aby si mohli pořídit lepší a silnější auto? O to, že svět může vypadat trochu líp? V čem jsou tyto otázky podobné otázkám dnešním? V čem jsou naopak hodně odlišné? Jak bych se sám cítil 17. listopadu 89? Důležité je, že i když neznáme všechny podrobnosti, nakonec se lidé zvedli z gaučů, překonali svůj strach, a svojí fyzickou přítomností jasně vyjádřili svůj postoj. Jestli je pravý duch 17. listopadu vůbec někde, tak bude nejspíš právě ve větší a osobnější angažovanosti ve veřejném prostoru, a v nezpochybnitelné lidské touze po lepší budoucnosti, za kterou je třeba bojovat. Neméně důležité však je, že to lze dělat i bez nesnášenlivosti a nenávisti, jak to ostatně 17. listopad 1989 naštěstí jasně ukázal. Vytisknout10.12. 2015 / Bohumil Kartous
Českou politickou scénu provází spor o registrační pokladny. Podle návrhu současného ministerstva financí by zavedení takového opatření pomohlo zvýšit výběr daní. Podle opozice to k vyššímu výběru daní nepovede, pouze se zvýší míra restrikce a možnos...
18.11. 2015
Mezinárodní den studentstva je v Česku pravidelně připomínán studenty na Albertově, který byl svědkem snahy jejich dřívějších kolegů udržet či obnovit svobodu v naší zemi. Letošní ročník byl poznamenán plánovanou demonstrací na podporu prezidenta rep...
18.11. 2015 / Bohumil Kartous
Česká společnost stojí před fatálním rozhodnutím. Pokud schvaluje děsivý fakt, že prezident této země stojí vedle pomatence schvalujícího použití metod nacistického teroru a zpívá s ním českou hymnu v den připomínající okamžiky, kdy nacistický teror ...
17.11. 2015 / Boris Cvek
Sedmnáctý listopad je v našem kalendáři veden jako státní svátek, jako „den boje za svobodu a demokracii“. Často slýcháme o „demokratických hodnotách“ a o tom, že „demokracie není zadarmo“, o odbojářích, vojácích, politicích, kteří bojovali za „svob...
17.11. 2015
A long, long way from Havel https://t.co/Ty3eu4AVBr— mia farrow (@MiaFarrow) November 17, 2015Výroky šéfa organizace Islám v ČR nechceme, dnešního pěveckého partnera Prezidenta ČR: Quotes from leader of "We Don't Want Islam in th...
17.11. 2015