Rozmysleme si dobře, co očekávat od NATO

"Křižácké tažení" proti islamistům?

16. 11. 2015 / Karel Dolejší

Představme si model střižený podle tohoto precedentu v širší perspektivě: Například Turecko zaútočí na Sýrii či na Irák, a když dojde k reakci protistrany, bude žádat aktivaci článku 5. Řecko vyvolá konflikt s Tureckem o nějaký ostrov či třeba na Kypru (současný ministr obrany Kamenos by toho byl klidně schopen) a když dojde k protiútoku, požádá o aktivaci článku 5, proti dalšímu členu aliance. Britská konzervativní vláda se dostane do ekonomických potíží a aby odvedla pozornost, "preventivně" zaútočí na Argentinu, která zbrojí se vzdálenou vyhlídkou na další konflikt o Falklandy. Argentinci provedou nájezd na ostrovy, Londýn bude žádat aktivaci čl. 5. Nebo konečně, polská konzervativní vláda nařídí letectvu útok na Kaliningradskou oblast s vyhlídkou na zatažení celého NATO do "preventivního" konfliktu s Ruskem. Chceme žít v takovém světě?

NATO je regionální vojenská aliance založená s cílem zajistit kolektivní bezpečnost v severoatlantickém prostoru. Její ofenzívní výlety na Balkán a do Afghánistánu patří k věcem, které se nikdy neměly stát - jak se ukazuje, nakonec vůbec nic nevyřešily; a jestliže se již staly, není žádný důvod být v takových chybách "důsledný". NATO nechť se zabývá svými věcmi, tzn. odstrašováním potenciálních útočníků na členské země od nevyprovokované agrese. Hodlá-li někdo pomáhat Francouzům s intervencí proti ISIS, která začala dávno před útoky v Paříži a mimochodem řečeno dosud nemá v zásobě žádné politické řešení situace v regionu (jejímž je ISIS pouhým méně významným vedlejším produktem) - prosím, ať si to provede. Ale NATO nechť s tím nemá co do činění. Pardon, pro mnohé to bude zřejmě ve vypjaté atmosféře posledních dní saháním na svaté ostatky, ale musí to zde být řečeno: Tohle prostě není obranná válka. Tečka.

Jak napsal Anthony Cordesman ZDE, "islámský stát" rozhodně není jediným zdrojem terorismu a jeho vojenská porážka by tedy nebyla žádným odstraněním terorismu. Kromě toho lze na Blízkém východě velmi těžko vést přesnou demarkaci mezi teroristy a povstaleckými uskupeními. "Nestátní aktéři jsou také pouze částí celé hrozby. Občanská válka v Sýrii není primárně bojem mezi vládou a ISIS. Je spíše bojem mezi represivním, autoritářským režimem, který je vinen násilným státním terorismem a vražděním, a směsicí arabských a sunnitských povstalců, která sahá od relativně moderních uskupení až k odnožím al-Kájdy," píše Cordesman.

Probíhající boj o budoucí podobu islámského světa zahrnuje nejrůznější kmenové a etnické spory, týká se problematiky po všech stránkách selhávajících států a státního terorismu. Nic z toho není NATO připraveno vyřešit nastolením jakéhosi "nového řádu" v regionu - a ovšem EU, která má teoreticky ve vzájemné dělbě práce na starost "soft power", také ne.

Válku na Blízkém východě, jejíž hlavní konfliktní linie prochází mezi šíity a sunnity, musí primárně řešit regionální hráči. USA či Evropa mohou pomoci s hledáním mocenské rovnováhy zejména podporou relativně umírněných, jako je Jordánsko nebo Kurdové, a zmírňovat dopady konfliktu asistencí nevinným civilistům, ale rozhodně nezvládnou "udělat tam pořádek". Nelžeme si do kapsy. Jaký "pořádek" udělala intervence v Iráku?

A pokud jde o francouzské represálie za pařížské útoky, je třeba nazývat věc pravým jménem a nebalit ji do vznešených slov ohledně "obrany civilizace" a podobných nabubřelých frází. Laciná a opojná rétorika hochštaplerů pařížským obětem život nevrátí. Zato pokud se jí necháme strhnout, mrtví začnou na všech stranách přibývat podstatně rychleji.

Vytisknout