Zeman, Konvička, Okamura a jejich příznivci šíří ideologii Islámského státu
22.11. 2015 / Jan Čulík
17. 11. 2015
Přemýšlejte, co váš nepřítel chce, abyste udělali, a udělejte opak. Žádné pravidlo války není ignorováno více než toto, varuje v deníku Guardian konzervativní komentátor Simon Jenkins.
Od pátečních útoků v Paříži svět splnil sny Islámského státu. Svět poskytl činům Islámského státu slávu, glorifikoval jejich pachatele nadáváním a definoval je jako válečníky, nikoliv jako vrahy. Skutky neodpornější hrůzy byly nejprve učiněny majetkem celého národa a pak celého světa. Celý svět byl zatažen do sítě strachu Islámského státu. Jeho nejdivočejší fantazie byly realizovány.
Síle teroru nespočívá v násilném činu, ale v tom, co přijde po násilném činu. Ten čin je smrt a ničení, to samo je už hrozné. Následná reakce dává činu politickou moc. Tak jako po 11. září 2001, Isis chce, aby svět zešílel, vyhlašoval mimořádný stav, roztrhal svobody, pronásledoval umírněné muslimy a bombardoval muslimská města. Tím, že svět tyto touhy Islámského státu realizuje, obrovskou měrou zesílil moc teroru a pravděpodobnost, že teroristické činy bude někdo napodobovat.
Západní politikové jsou úplně zaslepení a nemají rozum. Papež hovořil o třetí světové válce. David Cameron mluví o Hitlerovi a o nacistech. Oba výroky naznačují, jak ani papež, ani Cameron nemají žádné znalosti historie. Armádě se má dostat množství nových peněz. Francouzi bombardují hlavní město Islámského státu Rakku. Bezpochyby tím dokazují, že bomby ze vzduchu dokáží vraždit nevinné lidi stejně efektivně jako bomby na zemi.
Všechny západní lobbistické skupiny bojující proti svobodě se vynořují ze stínů. Vědí, že nadešla jejich hodina.
Bin Ladin dokázal, že masové zabíjení je nejlehčím palivem pro politiku strachu, strachu, který zkresluje demokratický úsudek, vyvolává přehnané reakce a vytváří nové a strašnější nepřítele. Lidská zvěrstva vyžadují truchlení a soucit. Pařížský masakr byla tragédie. Neměla se proměnit ve válečný akt.
Válka je konflikt mezi státy. Zabíjení v Paříži neohrozilo integritu žádného státu. Hrozba vzniká jen z toho, jak reagujeme, že hrajeme hru teroristů. Způsob, jak se tento týden chováme vůči Islámskému státu, ospravedlňuje jeho tvrzení, že vede svatou válku. Proč by měl Západ nabízet Isis vítězství, když bychom měli být dostatečně silní na to, abychom mu nabídli tiché pohrdání?
Kompletní článek v angličtině ZDE
Vytisknout22.11. 2015 / Jan Čulík