Jak bude svět vypadat, pokud porazíme Islámský stát?

16. 11. 2015

Jsou s tím jistě určité právní potíže. Isis není stát. Avšak pařížské útoky jasně porušily "bezpečnost severoatlatické oblasti", což je formulace, která v článku 5 definuje cíl jakékoliv vojenské odvety. Kdyby o tuto pomoc Francie požádala a mocnosti by ji odmítly poskytnout, skončila by tím důvěryhodnost NATO. Britští vojenští plánovači nyní jistě zoumají, co udělat, pokud Francie o tuto pomoc požádá.

NATO má mít "mobilní a použitelné" jednotky, které je možno vyslat do cizích zemí. Od nynějška budou muset mít západní demokracie i jednotky, použitelné doma.

Mnozí argumentují, že Islámský stát vládne v Iráku, protože tam Západ provedl invazi, zlikvidovat tam civilní moc a vnutil zemi jinou civilní moc, která selhala. Islámský stát vládne v polovičce Sýrie, protože Západ tleskal syrskému povstání proti Asadovi, ale vojensky mu nepomohl a Turecko a Saúdská Arábie si tuto islamisticko-fašistickou organizaci vypěstovaly. Islámský stát má základnu v Libyi v důsledku nekompetentní tamější západní intervence. A v celém regionu získává Islámský stát nové stoupence, protože tam vládne sociální rozklad a chudoba.

Avšak Isis zaútočil na civilisty bez ohledu na to, co si tito civilisté myslí o islámu či o imperialistických válkách Západu. Zaútočila na symboly sekularistického, liberálního životního stylu. Isis bojuje proti Západu, proti lidem, proti jejich hodnotám a proti jejich životnímu stylu.

Vypracovat na to reakci bude velmi obtížné. Západní voliči nedůvěřují vojenským akcím. Právem se obávají, na základě důkazů z Iráku a z Afghánistánu, že vojenské invaze plodí chaos, otevírají prostor pro sektářské konflikty, džihádismus a zabíjení civilistů. Západní veřejnost nepodpoří spolupráci se spojenci, jichž by Západ potřeboval na vytvoření starých pořádků. Bašar al Asad a Recep Tayyip Erdoğan systematicky a hrubě porušují lidská práva. Zároveň i útočí na ty, kdo bojují proti Isis - na Kurdy a na světské hnutí odporu.

Ale největším problémem je si představit, jak by asi vypadalo vítězství nad Isis. Území, které nyní ovládá Isis, by musely okupovat armády, které by musely vydržet sebevražedné atentáty, bombové atentáty v automobilech a únosy, to všechno by poražená Isis intenzivně a ve velkém měřítku prováděla. Z mešit a madras po celém regionu by musely být odstraněni džihádističtí kazatelé. Musel by být zahájen masivní program hospodářské obnovy, zaměřený na lidský kapitál - vzdělání, zdravotnictví, budování institucí i hmotná znovuvýstavba. Aby se to dokázalo, bylo by nutné zahájit policejní dohled a vojenské akce a tak obrovském rozsahu, jaký by byl přijatelný pro západní veřejnost pouze, pokud by to bylo prováděno umírněně a na základě vědomí, že se ze svých činů budou organizátoři zodpovídat, což nebyl případ v Afghánistánu a v Iráku.

Alternativním řešením je tuto část světa opustit, Isis izolovat na určitém území, vyřešit uprchlický problém a snažit se ignorovat videa usekávání lidských hlav.

Hlavní otázkou, kterou Isis položila v pátek, je otázka, kterou položil John Maynard Keynes britským politikům v roce 1939: Jak bude svět vypadat, až vyhrajeme?

Vypracováním odpovědi na tuto otázku byla britská a americká veřejnost přesvědčena, aby vstoupila do totální války proti nacismu. Takže otázkou nyní není, kolik bomb shodíme na ústředí Islámského státu. Otázkou je: Co chceme na mírové konferenci a jak bude naše společnost vypadat, až tento boj skončí?

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout