Poznámka:
17. 8. 2015 / Karel Dolejší
Je pravda, že první drony zkoušelo už nacistické Německo, zatímco vůbec první ozbrojené drony nasadil Írán ve válce s Irákem na počátku 80. let. Avšak tyto bezpilotní stroje nemohly být používány k navádění dělostřelecké palby, a zejména ne v noci, jak se to běžně děje na Ukrajině. (Většina palebných přepadů z ruské strany je vedena v noci, čímž se výrazně snižuje riziko účinné ukrajinské odpovědi.) Teprve současné drony jsou vybaveny účinnými senzory na principu termálního zobrazování. Většina z těchto senzorů je mimochodem západního původu, a to i na dronech ruských, poněvadž ruský průmysl tyto pokročilé senzory nedokáže vyrábět.
Dělostřelecké radary jsou relativní novinkou, ačkoliv první modely také pocházely ještě z 80. let. Obecně dnes existují dvě výkonnostní kategorie, slabší je určena proti minometům, výkonnější dokáže zaměřit i těžká děla a navést na ně palbu vlastních kontrabaterií. Ukrajinci obdrželi určité množství přístrojů první kategorie, které jim neumožňují zaměřovat děla a raketomety.Taktiky, jimiž se radarům čelí, jsou jinak v zásadě dvě: Mobilita dělostřelectva a jeho umisťování do rezidenčních oblastí, kde by palba kontrabaterií způsobila škody na civilní infrastruktuře a mohla by zabít či usmrtit mnoho civilistů. (Jen ta první je slučitelná s mezinárodním právem, na Ukrajině se častěji vyskytuje druhá.) Ani jedna z těchto taktik se nevyskytovala v I. světové válce. Tehdy se velká většina bojů odehrávala mimo populační centra, v otevřené krajině, a také dělostřelectvo tam zaujímalo statická postavení mimo sídla. A přirozeně se vůbec nevyskytovaly dělostřelecké radary.
I. světová válka byla válkou, v níž se velelo ze zázemí. "Hradní generálové" po telefonních linkách instruovali podřízené, psané rozkazy z bunkrů s telefony pak roznášeli kurýři, mezi jinými jistý rakouský frajtr v německé armádě, který se trochu pokoušel malovat. Proto bylo zcela irelevantní, kdo ovládne radiový prostor. Jenže na Ukrajině je tomu opačně. Ukrajinské síly používají staré spojovací rádiové vybavení, které protistrana může pohodlně rušit nebo odposlouchávat. Proto došlo k regresi ke starším technikám. V podobné situaci jsou na současném bojišti také jednotky "islámského státu". Není to samo o sobě žádný důkaz zaostalosti, ale adaptace na protivníkovu technologickou převahu.
V daném konfliktu má ruská strana jasnou technologickou převahu a ovládla boj o informační prostor, který se v I. světové válce ještě prakticky nevedl. Ještě před 30 lety byly války v zásadě válkami "prázdných bojišť", panoval obecný nedostatek informací o protivníkovi. Války, v nichž se vede boj o ovládnutí informačního prostoru, mají zcela jiný charakter. Na Ukrajině není "prázdné bojiště". Rusové vědí o všem, co se na ukrajinské straně šustne.
Výkonné raketomety s kazetovou submunicí jsou vynálezem z konce studené války. Tato nejletálnější zbraň ukrajinského konfliktu je hlavním důvodem toho, proč se ve válce s minimem manévrů Ukrajinci všude zakopávají až po uši. Takřka kompletní zničení mnoha jednotek raketomety v otevřeném terénu je draze zaplacená lekce.
Nemyslím si, že je namístě srovnávat ukrajinský konflikt s I. světovou válkou, v žádném ohledu, kromě statického charakteru v období mimo ofenzívy - jenže pak můžete srovnávat s libovolným jiným konfliktem v této fázi, například s II. světovou válkou nebo Násirovou opotřebovací válkou ze 70. let. Metafora je zavádějící, přehlíží totiž zásadní roli nových technologií zejména na ruské straně - technologií nenasazených masivně ani v konfliktech 90. let - a jejich dopad na taktiku a strategii.
Vytisknout19.8. 2015
Válčení se mění - a nejen těmi nejzřejmějšími a nejviditelnějšími způsoby. Ano, jsou tu nové technologie, nově asertivní protivníci a nové ideologie. Ale abyste plně pochopili jak se válka vyvíjí, musíte prozkoumat širší kontext, v němž bojujeme, nap...