15. 8. 2015 / Jan Čulík
"Myslím, že v Labouristické straně není touha vrátit se k nějakému anachronickému sociálnědemokratickému fundamentalismu, ale že je tam touha vrátit se k labouristické duši, k našim základním hodnotám, smyslu pro spravedlnost, víru v rovnost, v demokracii a v lidská práva," říká bývalý labouristický ministr Peter Hain. "Tyto hodnoty se v technokratickém manažerském žargonu posledních dvaceti let ztratily."
Zvolení poslanci Labouristické strany jsou šokováni obrovskou občanskou podporou pro "netypického" kandidáta na šéfa Labouristické strany Jeremyho Corbyna, který podle průzkumů veřejného mínění má mezi cca 600 000 občany, kteří se přihlásili do Labouristické strany a mají volit jejího nového předsedu, podporu až 67 procent. Ostatní, centrističtí kandidáti jsou daleko za Corbynem. Zdá se, že Corbyn vyhraje volby na šéfa Labouristické strany obrovskou většinou, a to v prvním kole. Na jeho především mladé stoupence vůbec nepůsobí varování Tonyho Blaira, že se tím Labouristická strana "zlikviduje" (považují Blaira za válečného zločince), ani varování ostatních kandidátů, že volbou Corbyna se Labouristická strana stane na dlouhá léta nevolitelnou a přestane být efektivní opozicí vládnoucím konzervativcům (což už ovšem dávno přestala být - ve Skotsku ji v květnových volbách zcela zlikvidovali skotští nacionalisté a v Anglii se labourističtí poslanci lísají v parlamentě ke konzervativcům). O víkendu má pronést projev bývalý labouristický premiér Gordon Brown, který je považován za přijatelnějšího než Tony Blair, a pokusit se přesvědčit voliče, aby pro Corbyna nehlasovali. Obávám se, že se to asi nepovede.
Proč vyvolal Jeremy Corbyn ve stoupencích Labouristické strany tak obrovskou a bouřlivou podporu? Po své volební porážce z letošního května je Labouristická strana demoralizovaná. Mnozí její členové jsou nespokojeni s tím, že politika labouristů v posledních letech a především v předvolební kampani jen napodobovala neoliberalismus konzervativců, v trochu mírnější formě. Proto mnozí z nich se nyní chtějí vrátit k tomu, co považují za "skutečně levicovou" politiku. Corbyn, ačkoliv je léta v Dolní sněmovně nevýznamným, tichým poslancem Labouristické strany, je považován za člověka, který není součástí zdiskreditovaného londýnského politického establishmentu.
Corbyn jasně odmítá dosavadní blairovský kompromis s britským politickým establishmentem, s mocnými i s pravicovým tiskem. Jeho kritikové poukazují na to, že vzhledem k tomu že v parlamentě léta ignoruje požadavky na vnitrostranickou disciplínu a hlasuje si vždycky jen, jak on sám chce, že by nebyl schopen Labouristickou stranu sjednotit. Mnozí považují jeho ekonomický program za diletantský a některá jeho řešení za anachronická. Corbyn nemá co říci o nových technologiích, na nichž bude záviset budoucí prosperita, požaduje otevření dávno zakonzervovaných uhelných dolů. Součástí lidového procorbynovského aktivismu je i silný vliv odborových svazů, které jsou jinak v Británii na ústupu. Corbyn sice právem kritizuje propast mezi chudými a bohatými, nevnímá ale jiné rozdíly, jako například rozdíl mezi spotřebiteli a výrobci - který je stejně důležitý.
Corbynovi kritikové především poukazují na to, že Labouristická strana s ním v čele nikdy nevyhraje volby. Labouristé mohou vyhrát volby pouze pod podmínkou, že pro ně bude hlasovat velká část konzervativních voličů. To Corbyn nezpůsobí. Potíž je, že ostatní tři kandidáti Labouristické strany neinspirují: je to trojhlavá trojice dobře oblečených, hladce hovořících, neautentických příslušníků politického establishmentu.
Corbyn vyrostl v hrabství Shropshire jako syn inženýra a učitelky matematiky. Aktivně se účastnil od 15 let Kampaně za jaderné odzbrojení. Když mu bylo 34 let, byl zvolen do Dolní sněmovny a tam setrvává jako poslanec dodneška, kdy je mu 66. Je dlouhá léta aktivistou v mnoha kauzách - jaderné odzbrojení, antifašismus, palestinská solidarita. Je náměstkem předsedy Kampaně za jaderné odzbrojení a předsedou koalice Stop the War. V současnosti je jeho manželkou Laura Alvarez, která dováží fairtradovou kávu.
Součástí jeho kampaně byly konzultace o budoucnosti severní Anglie, která je v Británii posledním regionem, podporujícím tradiční odborářskou sociální demokracii. (V jižní Anglii se labouristé musejí chovat jako konzervativci, ve Skotsku mají problém s "pražskojarním" lidovým aktivismem stoupenců skotských nacionalistů, kteří tam chtějí vytvořit společnost skandinávského stylu.) Corbynův tým tam požádal emailem všechny registrované stoupence o nápady pro politickou strategii Labouristické strany pro sever Anglie. Dostali 1200 odpovědí. Z nich vytvořili strategický dokument.
Významným momentem, který podpořil Corbynovu kampaň, bylo rozhodnutí prozatímní šéfky Labouristické strany Harriet Harmanové, aby poslanci Labouristické strany nehlasovali 20. července proti ostře asociálnímu konzervativnímu zákonu o sociálně podpoře, který ji tvrdě seškrtal, a aby se zdrželi hlasování. Pro Corbynovy stoupence je to jen důkazem, že westminsterská Labouristická strana leze konzervativcům kamsi.
"Myslím, že v Labouristické straně není touha vrátit se k nějakému anachronickému sociálnědemokratickému fundamentalismu, ale že je tam touha vrátit se k labouristické duši, k našim základním hodnotám, smyslu pro spravedlnost, víru v rovnost, v demokracii a v lidská práva," říká bývalý labouristický ministr Peter Hain. "Tyto hodnoty se v technokratickém manažerském žargonu posledních dvaceti let ztratily."
Podrobnosti v angličtině též ZDE
Vytisknout20.8. 2015 / Ivo Barteček, Štěpán Cháb
Začněme dokonale naivní myšlenkou spolupráce. Začněme utopií. Kdyby polovina obyvatel České republiky dala denně do společné kasy jednu korunu, jednou měsíčně by se kasa nafoukla o 150 miliónů korun. Co se 150 milióny? Začít postupně vykupovat lidi z...