Před soudem stanul africký „Pinochet“

24. 7. 2015 / Daniel Veselý

Skutečnost, že se po více než čtvrtstoletí trvajícím úsilí lidskoprávních aktivistů a obětí Habrého režimu podařilo před spravedlnost pohnat Reaganem instalovaného a podporovaného tyrana, je vskutku nevídaná a zároveň inspirující. Proto je klíčové zmínit, že v tomto případě kampaň zdola přinesla své ovoce. Většinu Západem vydržovaných tyranů totiž spravedlnost nedostihne, dožívají vesměs v luxusu; této „výsady“ se dostává především diktátorům, již nestojí, tak říkajíc, na správné straně barikády.

Habré byl v Čadu u moci v letech 1982 až 1990 a v průběhu jeho vlády bylo usmrceno zhruba 40 000 osob ZDE. Obviněný diktátor byl vyveden ze soudní síně hned první den procesu, a to poté, co tribunál označil za naprostou frašku.

Tento muž se dostal k moci díky první tajné operaci Reaganova kabinetu a měl představovat jakýsi „vlnolam“ proti expandujícímu libyjskému vůdci Kaddáfímu, jenž byl tenkrát v mezinárodní klatbě. Habré se těšil podpoře nejen ze strany Reaganovy administrativy, ale i francouzské vlády; nezapomínejme, že v té době byl v úřadu francouzského prezidenta v našich končinách oblíbený „socialista“ François Mitterrand.

Čadský diktátor proměnil zemi v policejní stát, nechal systematicky mučit a zabíjet své pravé a domnělé odpůrce a prováděl etnické čistky na jihu země. Nakonec byl svržen stávajícím čadským prezidentem a uprchl do Senegalu. Habrého tajná policie DDS byla podle slov zmocněnce z Human Rights Watch Reeda Brodyho „jeho osobním gestapem“ ZDE. Brody dále uvedl, že příslušníci DDS získali výcvik přímo ve Spojených státech a američtí „dohlížitelé“ Čad pravidelně navštěvovali.

List Guardian označil fakt, že byl Habré po dlouhých 25 letech pohnán před spravedlnost, za historickou událost, která představuje zásadní krok týkající se justiční praxe v Africe, již kvůli tomu, že africký diktátor stanul před africkým tribunálem ZDE.

Musím přiznat, že jsem o existenci Hissèna Habrého neměl vůbec ponětí, ani o tom, že byl podporován Ronaldem Reaganem a Françoisem Mitterrandem. Tito dva státníci neměli problém pomáhat řezníkovi, který má na rukou krev 40 000 nevinných osob, a zároveň podporovat československý disent, jehož příslušníci trpěli nepoměrně méně než jejich kolegové v Čadu.

Vytisknout