22. 7. 2015 / Karel Dolejší
Když neprozřetelně zalistujete levicovými publikacemi z přelomu 19. a 20. století, mimoděk se po vyslovení slova "pokrok" začnete popadat za břicho. Vždyť víc jak před sto lety byli dělníci výborně organizováni, v tradici osvícenské filosofie ambiciózně vzděláváni, jejich internacionalismus byl nefalšovaný a nacionalismus pracující třídy slabým a nevýrazným jevem. Srovnejte si to s dneškem - a zkuste chvíli fantazírovat, že co se přes obrovské úsilí nepovedlo elitním dělnickým pradědům s obrovskými aspiracemi, toho dosáhnou změkčilí zhýralí pravnuci. Protože asi tak po tisící osmisté sedmdesáté šesté opět kdosi předpovídá naprostý a definitivní konec kapitalismu. Tentokrát již doopravdy. S jistotou desetinásobku.
Ale ať už se bude dít cokoliv, nejprve prožijeme bouřlivé období spojené s pokusem svrhnout hegemona dosavadního světového pořádku, Spojené státy americké. Jejich protivníci mají v plánu leccos, výčet cílů by byl opravdu rozvláčný a dlouhý; možná je ještě nejsnazší říci, o co se nikdo nesnaží. Nikdo, kdo má váhu, se opravdu nepokouší zničit kapitalismus.
Dlouho se předpokládalo, že hlavní limit kapitalismu leží v sociální oblasti. Tu není radno podceňovat, vidíme však, jak v kapitalistické Číně nebo kapitalistickém Rusku "proletáři" nadšeně kvitují zlomek životní úrovně průměrného obyvatele Západu - a současně podporují politiky, kteří mají v plánu Západ sesadit z dominantní světové pozice. Když naposledy dělnictvo tak tupě stálo za svými pány, skončilo to první světovou válkou. Teď na Západě už nic podobného nehrozí. To ale neznamená, že se stejně hrozné věci jako posledně nemohou zrodit z nadšeného olizování vlasteneckých karabáčů v jiných částech světa.
Hlavní systémová mez kapitalismu nejpravděpodobněji leží v oblasti environmentální. Ale žádný z vyzyvatelů světového hegemona není ekologičtější než on, spíše jsou ještě mnohem "špinavější". Přeji hodně štěstí všem, kdo se snaží nalézt na reálných revizionistických mocnostech něco progresívního, ať už v oblasti ekologie, sociálních práv či "kosmopolitické" otevřenosti světu. Budou ho zatraceně potřebovat.
Kapitalismus nevyprodukoval vlastní hrobaře, jak předpokládal Marx, a nepohřbí ho ani nositelé antikapitalistických hodnot mezi zbohatlíky, jak předpověděli schumpetriáni. Americký kapitalismus může být nahrazen čínským nebo obecněji asijským. Jak známo, pro Marxe byla Asie symbolem historické inercie a apolitičnosti. Možná byla západní demokracie pro konec dějin v kapitalismu příliš reflektující...
Konec kapitalismu je však jako příchod Mesiáše. Těm kdo v něj věří naplňuje srdce radostí a nadšením nad nekonečně radostnou událostí, které se s pravděpodobností hraničící s jistotou nikdy nedočkají.
A pokud by se dočkali - nikdo s jistotou neví, co se všechno může stát, a všechno na tomto světě má svůj konec - nikde není dáno, že by šlo o změnu k lepšímu.
Vytisknout27.8. 2015
Jak je to možné? Celosvětově padají kurzy akcií, i když centrální banky pumpují do trhu peněžní prostředky v řádu bilionů. Kapitalismus, tak jak jej známe, nefunguje, píše ve svém sloupku Henrik Miller pro německý Spiegel online. Pro Britské listy př...
30.7. 2015 / Bohumil Kartous
Přistupme na tezi, že máme cosi jako ještěrčí mozek, jímž posuzujeme svět vůkol. Tento způsob uvažování, do značné míry emocionální, je ovlivněn z velké části životními podmínkami, v nichž se nacházíme a které naše emoce stimulují. Představte si třeb...
23.7. 2015 / Bohumil Kartous
Někteří lidé, jako ekonom Paul Mason, předpovídají konec kapitalismu pod tlakem společenských a technologických změn. Někteří lidé, jako třeba Karel Dolejší, se domnívají, že podobné předpovědi jsou v podstatě periodicky se opakujícími projevy nekrit...