Faux pas – jen Václava Moravce?

15. 7. 2015 / Štěpán Steiger

Pánové Kalousek a Rusnok měli tedy příležitost pronášet své soudy o řecké krizi. Opakovali víceméně svými slovy to, co jsme mohli číst/sledovat zejména v německých médiích – tam nejotevřeněji a nejhruběji -, ale i všude jinde na světě: je to pohled Wolfganga Schäubleho. Přeložen do češtiny je to pohled Miroslava Kalouska z dob, kdy byl ještě českým ministrem financí a jehož názor stručně vyjádřen zní: dluhy musíte splatit. Bez ohledu, jak a kdy vznikly, kdo a kdy je „zavinil“, proč se tak stalo a už vůbec bez otázky, kdo na nich vydělal a proč dál stále rostou.

Ze židle mne jako diváka/posluchače zvedla dvojí fakta: jednak, že oba „ekonomové“ hudli tutéž muziku – bez sebemenšího rozdílu jak mezi sebou tak mezi nimi a „světem“, jednak, že jsem před sebou (byť nikoli poprvé) měl přesvědčivý důkaz informační „politiky“ veřejnoprávní televize. (Kdybych snad ještě měl naivní představu, že některý z obou uvedených „představitelů“ – i když vlastně nevím koho by měli „představovat“ – předvede své „vědomosti“, domníval bych se, že bude na podporu svých názorů citovat „světoznámá“ jména. Bylo by to ovšem obtížné, protože např. Joseph Stiglitz a Paul Krugman, nositelé Nobelovy ceny za ekonomii – jež nejsou jediní – mají na řeckou krizi názor opačný než Moravcovi hosté.) Tato politika spočívá – což se zdá přirozené v „informačním“ století – ve výběru zpráv, ovšem výběr sám je dán omezeným horizontem těch, kdo se vyhýbají kritice. To znamená na domácím „jevišti“ neslužbičkovat příliš viditelně, z jeviště světového pak tuzemskému divákovi přinášet informace v duchu „hlavního proudu“: plout v něm, ale pokud obrazově zprávy šokují, nehledat v nich víc než ukazují na povrchu.

Jak se to projevilo ve zmíněných Otázkách (OVM, řečeno televizní zkratkou)? Faux pas moderátorovo se projevilo v tom, že si pozval sice dva muže, zato s totožnými názory. Nedošlo k diskusi, jak bych od OVM očekával: oba bývalí ministři si hráli slovní pingpong – co jeden napověděl, druhý dokončil, obojí zcela v přátelské shodě. Pokud by Václav Moravec chtěl šetřit časem televize, mohl pseudodiskusi pro diváka sám shrnout do patnáctiminutového sumáře a ukázat na konec fotografii dvou usměvavých obličejů.

Ty by se sice příliš nehodily k řecké tragedii, ta ovšem v nedělní poledne ještě nedosáhla svého (zatímního?) konce, jenž nastal teprve v pondělní ráno. Úsměvy proto nelze vyčítat. Vlastně byly úměrné konstataci – kterou nikdo na vládní úrovni nezapomene zmínit – že vzhledem k nízké úrovni hospodářských vztahů ČR a Řecka řecké „potíže“ tady nepocítíme. (Asi proto nejsme solidární, pokud by EU musela přispět na záruku řeckých půjček.)

Faux pas tedy zřejmě nesmíme připisovat pouze moderátorovi – on je jenom kolečkem v soukolí televizní informační politiky, která nabízí výhradně jeden pohled na svět a odmítá jakoukoli možnost pohledů odlišných – velmi jednoduše tím, že je nebere na vědomí a diváctvu tudíž nepředloží. Čemu v ČT říkají kritika, připomíná „kritiku“ za bývalého režimu: může být pouze kladná. Systém sám je v pořádku, takže můžeme vytýkat jen skvrny na kráse.

Vytisknout