Proč čeští spisovatelé raději nemluví ke čtenářům?

„Velké sněmování“ aneb proč nevstoupíme do stejné řeky

8. 6. 2015 / Miroslav Tejkl

Ale spravedlivě nutno přiznat, že to není jen tím, že se věnují a připojují vždy a všude k pravdoláskařským akcím a peticím Kocábů a Štětinů, že tak moc potřebují chránit národ před Zemanem a komunisty. Ve světě to není typický rys tamních spisovatelů - ale ta bezmoc asi ve vyspělém demokratickém světě typická bude.

Ke konci projevu Němec připomíná:

"Spisovatelé výrazněji neprotestovali ani proti pravicovému extrémismu ani proti tomu - zde s čestnou výjimkou Jana Balabána - když na lavičce umrzl první opilý bezdomovec, propadnuvší sociální sítí na tvrdé dno lhostejnosti. Měli jsme za to, že jde o jakési průvodní jevy demokracie, respektive tržního kapitalismu a byli jsme v tom,to směru stejně naivní jako ti, kdo v 50. letech očividné maření života považovali také jen za postranní efekt dobra tak velkého, že člověk proti němu není ničím. Je tu tedy ještě jedna možnost: Co když jsme bezmocní hlavně proto, že jsme už dlouho neudělali nic na co bychom mohli být hrdí a co by nás posílilo? .... vyčerpáváme se názory, které v devíti případech z deseti nedokazují nic jiného než existenci zduřelého ega, které je zastává ..."

Obávám se, že to nebude nic platné, pane Němče - i kdybyste si z toho, co v projevu rozebíráte, vzali takříkajíc ponaučení ...

Reálsocialismus třeba za Novotného proti sobě postavil společnost, která se jen bála mluvit odvážněji a otevřeněji než mnozí spisovatelé na IV. sjezdu v roce 1967.

Dnes nevznikne žádný "šik spontánní podpory". Musel jsem se smát, když nějaká "známá jména" se podepsala pod nějakou "pravdaláskařskou“ - ale třeba i opačně orientovanou - petici a zřejmě se (hlavně dříve, teď už jím to snad došlo) naivně domnívala, že to snad bude mít o to větší význam, když jsou to „oni“ a nikoli neznámý plebejec. A následuje facka od reality ... ono je to, namyšlený intelektuále nebo umělče, skoro jedno - hlasů je tolik, že se ztrácíš a mizíš, i kdyby vás byla celá „úderka výkvětu známých jmen“ i když si myslíš, že by ti (vám) mělo být nasloucháno (nebo aspoň víc než jiným) …

O tvých (vašich) předchůdcích si lidé na ulici vzrušeně povídali, co všechno jste "řekli za všechny" ... nyní to jednak neděláte, ale i kdybyste to dělali, tak tento závratný pocit vašeho významu stejně nepřijde ... ani jako „skutečně zasloužilá odměna" ...

Pozn. Boba Kartouse: Chápu pana Tejkla, ale nebyl bych tak kritický vůči tomu, co pan Němec řekl. Je to do značné míry významný posun od zastávání nějaké jednotné fronty "pravdoláskařské" k větší diverzitě, dokonce k potřebě se od takové fronty emancipovat. Na sjezdu zazněly i další projevy, v jednom z nich dokonce i varování před tím, aby spisovatelé nebyli tak lacině promiskuitní s pražskou kavárnou. Nicméně v jednom je nutné s panem Tejklem souhlasit: české spisovatele zaručeně nikdo neuslyší, i kdyby se snad začali zabývat důležitými tématy. Na sjezdu jsem byl a musím konstatovat, že spisovatelé mluvili pouze sami k sobě. Několikrát jsem vznesl otázku, proč nemluví o čtenářích a ke čtenářům. Nikdo mi na to neuměl odpovědět. A tak vlastně nebylo o čem psát, což mě mrzí, protože mezi mladými českými literáty je nepochybně řada zajímavých lidí...

Vytisknout