23. 5. 2015 / Boris Cvek
O českém spisovateli židovského původu, Arnoštu Lustigovi, se na Wikipedii dočteme mimo i jiné i tato slova:
„13. listopadu 1942 byl poslán do Terezína; později poznal i další koncentrační tábory, Osvětim a Buchenwald V dubnu 1945 jako zázrakem uprchl z transportu smrti (z Buchenwaldu do Dachau), a ukrýval se až do konce války v Praze. Během holokaustu přišel téměř o celou svoji rodinu, což jej hluboce poznamenalo, a tak se jeho díla už od prvních povídkových souborů zabývají právě tematikou Židů a druhé světové války.“
Zdroj: ZDE
Dalo by se očekávat, že pro člověka s takovou zkušeností bude srovnávání osvětimských hrůz s čímkoli, co se děje dneska, dokonce ve „svobodném“ a „demokratickém“ státu, jako je Indie, naprosto nepřijatelné, že to bude vnímat jako snižování jedinečnosti židovského utrpení za holocaustu. O to více – a velmi příjemně – mne překvapilo, když Lustigova dcera Eva, jejíž manžel je Ind (žijí spolu, pokud jsem správně pochopil, v Ženevě), řekla v rozhovoru s Martinem Veselovským, že její otec Arnošt považoval po návštěvě Indie utrpení tamních nejubožejších lidí za horší než to, co se dělo v Osvětimi (německy Auschwitz).
Myslím, že v žádném případě nejde o to, snižovat osvětimské utrpení, jde naopak o to halasné a jednoduché bojování vyhrané války dát do souvislosti s dneškem: skutečně nám na tom holocaustu, jeho obětech, tak záleží, když přehlížíme srovnatelně ukrutné utrpení vykořisťovaných lidí ve třetím světě (a možná se něco podobného děje leckomu už i tady v Evropě)? Skutečně tak obdivujeme bojovníky proti holocaustu, když zároveň ignorujeme bojovníky proti vykořisťování, bojovníky proti chudobě? K čemu mají být všechny ty obřady a vzpomínky, když zároveň nevedou k děsuplnému rozhořčení nad světovou chudobou? Nemají nám dát jenom pocit, že stojíme na správné straně a že všechno je v zásadě už pořádku? Tady je můj přepis klíčové části zmíněného rozhovoru (stopáž cca od 9:10):
Eva Lustigová: Nevím jestli jste byl někdy v Indii... Nebyl... Když jsem tam byla poprvé a podruhý, tak jsem probrečela asi tři dny a tři noci. Protože vidíte to kolem sebe.... a Arnošt říkal, že to bylo horší než Auschwitz.
Martin Veselovský: To, co viděl v Indii?
EL: To, co viděl v Indii...
MV: A z jakého důvodu...
EL: Protože, víte co, protože to je hlad a utrpení během míru. Že prostě vidíte vyzáblý lidi, který spěj na stolech se psy... a nemají co jíst a žijou na ulici. Je to hrozný, jsou podvyživený a taky mají těch 200-300 kalorií denně, jako měli v koncentrácích, žejo.
Zdroj: ZDE
Vytisknout
25.5. 2015 / Daniel Veselý
Reakce na rozhovor Evy Lustigové s Martinem Veselovským ZDE Považuji holocaust za jeden z nejpříšernějších zločinů západní civilizace; jeho děsivě pedantskou průmyslovou mašinérii, často prováděnou bez hnutí brvou a hlubokosáhlých pochybností...