20. 5. 2015
Zrovna poslouchám pořad “Fandím Rusům, fandím USA. Vždy nekriticky” a zaujala mne slova, že český člověk nedokáže pracovat a kriticky vyhodnocovat “fakta”. K tomu bych poznamenal, že si ani nepamatuji, kdy se mi z nějakého média dostalo nějakých solidních fakt (Britské listy včetně) naopak se mi šeptandou dostalo informace, že žádné z více zdrojů ověřené novinářské informace už neexistují a zůstala pouze politická reklama, která je homogenizována tím ze je přebírána ze čtyř hlavních světových informačních agentur (které své zprávy nezdrojují), a tak nemá smysl pátrat ve světovém tisku, když nám tento vnucený povinný zpravodajský mainstream naservírují naše vlastní zpravodajská média, míní čtenář Martin Prokop a dodává: Poslední novinář kterého jsem mohl se zájmem poslouchat se jmenuje Jan Petránek a je tuším už v důchodu.
Pokud jde o Rusko, pak mě jako venkovského periferního občana v našem zpravodajství vždy zaujme výraz “To a to se stalo známému Putinovu odpůrci”, což znamená, že v Rusku jakási opozice existuje. Z našeho prostředí se o žádném známém odpůrci establishmentu nedoslechneme, čiže žádná opozice v našich demokratických luzích neexistuje. Česká společnost je navíc ovládána strachem neboť každému se z obrazovky dostane každodenně pohledu na t,o jak dopadli ti kteří se nebáli pořvávat, případně něco dokonce sami udělali. Naši mocní si s udržováním strachu ve společnosti dávají spoustu práce a používají ty nejtěžší kalibry. Statní zpráva se vyžívá v na odiv páchaných nezákonnostech a média jdou ještě dál - Nova hraje na klasickou černou kroniku, Prima na voajerismus a perverz, ČT a rozhlas útočí na samotný zdravý rozum. Pro českou společnost je těžké dostávat takovéhle ťafky a nebát se.
Za těchto podmínek nelze očekávat, že budeme myslet kriticky na základě faktů, kterých se nám nedostává.. Naopak situace faktické informační slepoty nás nutí vnímat médii přinášené emoce (nic víc média nepřinášejí) a pak podle svého vlastního založení k těmto emocím zaujímat stanoviska..
Vytisknout19.5. 2015 / Boris Cvek
V poslední době stále častěji přemýšlím nad tím, jak vlastně funguje česká společnost, co je tou její základní logikou, a pronásleduje mne následující pozorování. Lidem něco vadí, třeba i na místní úrovni, něco zcela konkrétního, nicméně bojí se vy...