Jako malí kluci

14. 2. 2015

Británie nemá v dnešní krizi žádnou zahraniční politiku

Při systematickém sledování britské zahraniční politiky je nejděsivější, že se nejvyšší činitelé dnešní britské vlády tak nezrale a nekompetentně jako dvanáctiletí kluci. Když publikujeme v Britských listech nejrůznější komentáře a názory, málokdy se s nimi nutně jako redaktoři tohoto serveru ztotožňujeme. S níže citovaným komeNtářem Nicka Cohena z deníku Guardian se však mohu ztotožnit stoprocentně, píše Jan Čulík a dodává: Bohužel, většina tohoto komentáře platí skoro úplně stejnou měrou o České republice. Ani ta není schopna si vytvořit skupinu obdobně velkých zahraničních spojenců, kteří by její strategii a myšlenky podporovali a respektovali. Opakovaně tu píšu o nezbytné nutnosti zformulovat pro Českou republiku politiku tzv. měkké diplomacie. Neděje se nic léta - a vida, krize, před níž léta dlouhodobě varuji, je tady.

Evropa je v křeči, ale Británie jako by neexistovala, argumentuje Nick Cohen. Nikoho nezajímá, co si myslí David Cameron. Nikdo se na něho neobrací o podporu, nemluvě o řešeních.

Britští konzervativci se během dvacátého století jednou vychloubali, že jedině oni dokáží zajistit bezpečnost státu. Není lepším měřítkem servility britských novinářů, že skoro nikdo z nich nepíše o tom, jak tento diletant neví jak reagovat na celostátní bezpečnostní krize století jednadvacátého.

Britští politikové postávají v nečinnosti opodál, zatímco Brusel, Mezinárodní měnový fond a Berlín vnutily hospodářskou politiku z třicátých let jižní Evropě a pak mrkají překvapeně, že to vyvolává extremistickou politiku třicátých let. Šířící se krize eurozóny ohrožuje nejen britskou prosperitu. Není nemyslitelné, že Řecko, které už nemůže vydržet likvidaci své ekonomiky, by mohlo opustit NATO a spojit se s Putinem.

Není nemyslitelné, že by se Marine Le Penová mohla stát příští prezidentkou Francie. Její vláda by byla Rusku zavázána, a to doslova, protože Kreml ji financuje. Není nemyslitelné, že příslušníci etnických menšin ve Francii začnou emigrovat do Británie. Ano, řečtí, španělští a portugalští uprchlíci z eurozóny už v Británii jsou. Když se podíváte na rovnováhu sil v Evropě, nejvíce znepokojujícím rysem roku 2015 je, že to, co bylo kdysi nemyslitelné, je najednou více než myslitelné.

Kde jsou iniciativy britské vlády - jak bude britská vláda reagovat na tyto nové hrozby? Kdo jsou Cameronovi spojenci v Evropě a jak má v úmyslu je získat? Odpovědi nejsou žádné, protože máme jen pseudovládu na baterky, nikoliv skutečnou vládu.

Rusko anektovalo Krym, proměnilo Ukrajinu v Bosnu a hrozí podrobit zkoušce jednotu organizace NATO tím, že pustí ze řetězu proruské síly v pobaltských zemích. Znovu se tu hromadí otázky. Jaký je postoj Británie? Jakou má strategii Británie, aby zabránila Kremlu v expanzi a odstrašila ho? Pokud mají britští politikové nějaké odpovědi, záleží na nich tak málo, že se nikdo ani neobtěžoval minulý týden pozvat Brity na rozhovory v Minsku.

O Izraeli se říkává, že nemá žádnou zahraniční politiku, jen vnitřní politiku. Totéž platí o Cameronově Británii. Cameron předstíral, že je centristický konzervativec. Když proti němu povstala strana UKIP a jeho vlastní pravicové křídlo, měl projevit takovou politickou odvahu, jakou prokázala Angela Merkelová, když odmítla antimusliské demonstranty v Drážďanech. Ale Cameron nemá žádné principy. Pokusil se uspokojit svou chátru tím, že se stal pravicovějším než sám Nigel Farage.

Cameronova domácí politika se stala jeho zahraniční politikou. Rozezlil si Polsko, nejsilnějšího evropského spojence Británie, a odradil přirozeně konzervativní polské přistěhovalce od Konzervativní strany svými útoky na svobodu pohybu. "Je úplně blbej," řekl o něm v tajně natočeném rozhovoru s občerstvující upřímností polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski. Měl říct pravici, "ať jde do prdele, měl se pokusit přesvědčit voliče a izolovat euroskeptiky. Ale přenechal bojiště těm, kteří ho nyní ztrapňují".

A ještě horší je to s Philipem Hammondem, Cameronovým ministrem zahraničí. Pod vedením Konzervativní strany se direktorát pro východní Evropu a střední Asii na britském ministerstvu zahraničí naprosto rozložil. Vláda nechala místo šéfa tohoto direktorátu prázdné a oddělení bez vedoucího. Ti diplomaté, co tam zůstali, dostali instrukce, ať se soustřeďují na rozšiřování obchodu a nikoliv na reakci na důkazy, že Rusko je imperialistická mocnost na pochodu.

Británie nemá žádnou politiku vůči Rusku. Ministr zahraničí Hammond nedokáže říct, zda by Británie měla jít dál než jen poslat letální vybavení a vyzbrojit ukrajinské vládní jednotky. "Británie to neplánuje," řekl, což vypadá jasně. Avšak, pokračoval, "nedovolíme, aby se ukrajinská armáda rozložila".

Jak konstatuje Ian Bond z Centra pro evropskou reformu, tohle není strategie, to je jen hluk. Buď Ukrajinu vyzbrojíte, nebo ji nevyzbrojíte. Jestli budete čekat, až se její armáda rozloží, bude pozdě. Ale Hammond nemůže mít žádnou konkrétní politiku vůči Rusku, protože to by znamenalo spolupráci s evropskými spojenci, avšak on a jeho strana by raději zemřeli, než jim pomáhali.

A tak, jak je to s Ruskem, je to i s Evropskou unií. Konzervativní strana, která chce opustit Evropskou unii a vedení té strany, které se bojí proti tomu bojovat, nemůže hrát roli upřímného a otevřeného přítele a doporučit Evropě, aby opustila katastrofu projektu euro, když si většina Evropanů myslí, že Británie žádný jejich přítel není.

Britský ministr financí však má kdesi na svém ministerstvu pohřbenu politickou strategii vůči EU. Doporučuje, aby se eurozóna integrovala a aby sever přijal dluhy jihu. To je podle něho lepší řešení než zrušit eurozónu a vrátit se k národním měnám. Avšak Osborne nenaléhá na Německo, aby posílilo poptávku, přijalo větší kvantitativní uvolňování a realizovalo fiskální unii. Nemůže. V britských pravicových kruzích je považován jakýkoliv pokus pomoci EU za zradu. Britská pravice nechce zachránit EU. Chce, aby se EU rozložila, bez ohledu na důsledky pro Británii.

Nemohu nenávidět tuto vládu tak, jak ji nenávidí někteří moji mladší kolegové. Nelze nenávidět politické hnutí, které nemá žádný program. Cameronova vláda nevyřešila nic. V Británii nezlikvidovala finanční deficit ani nerestrukturalizovala ekonomiku. Nepostavila ani nové londýnské letiště a nenahradila polorozpadlé elektrárny. V zahraničí opakuje prázdné fráze, zatímco se Evropa kolem toho potácí, jsou to fráze tak banální, že jsou zapomenuty okamžitě, jak jsou vysloveny.

Cameronova vláda je náhražková, dočasná vláda. Ale není nic ztraceno, za méně než tři měsíce bude možno změnit scenérii tím, že ji vyženeme.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Velká Británie - politika a společnost | Kulturní diplomacie ve prospěch České republiky v zahraničí
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 13.2. 2015