Eurozóna a svět kolem na přelomu do roku 2015 („na okamžik“)

31. 12. 2014 / Miloš Dokulil

Euro jako měna se vydalo do světa s kurzem jen těsně nad hodnotou dolaru ($1,17). Nato se stále propadalo, v druhé půli roku 2000 pod $0,9; ten minimální kurz vůči dolaru spadá na datum 26/10/2000 (a číselně znamenal $0,825 za euro). Do začátku roku 2002 stále zůstávalo euro na této své nízké úrovni. Tehdy se začal kurz eura vůči dolaru stabilně zvedat (s menšími výkyvy nepřevyšujícími směrem dolů 5 centů).

Euro postupně dosáhlo až na zprvu jistě nečekanou hranici víc jak 1, 45 dolaru za 1 euro koncem roku 2007. Následujícího roku 2008 se euro dostalo nad úroveň $1,55. (Maxima bylo dosaženo k 15/7/2008.) Za zhruba 10 let hospodářského vývoje to byla určitě chvályhodná meta. Nynější stav již tak obdivuhodný není. (Zrovna ten dnešní kurz je $1,22 za 1 euro.) A další problémy ještě (a dost brzy!) přijdou.

Zopakujme si pár námětů, které zatěžují stávající hospodářskou bilanci tohoto světově nemálo významného subjektu, nejednou porovnávaného se Spojenými státy.

„Tahounem“ Eurozóny je Německo. Dalšími dvěma ekonomicky nejsilnějšími státy jsou Francie a Itálie. Právě tyto dva státy stále ale nedodržují kritickou mez možného deficitu státního rozpočtu pod 3 % HDP. Přitom nejsou za tento stav nikterak penalizovány.

V řadě států na jihu Evropy je zatím stále vysoká nezaměstnanost, zvláště nepříznivě zaznamenávající vysoké počty lidí bez práce zvláště mezi mládeží (Španělsko, Itálie, Řecko).

Právě Řecko, a nikoli poprvé, vystavuje celou Eurozónu další zkoušce. (Snad tu připomeňme text z 18/12, který chtěl být optimistický.) Když se 29/12 v řeckém parlamentě nepodařilo ani napotřetí (s nižším kvórem) zvolit prezidenta, budou v Řecku nové volby. Ve výše citovaném příspěvku již byla vyjádřena obava z dalšího vývoje. Jsou-li nejisté existenční poměry, mívá snadno „zelenou“ populismus. V řeckých poměrech se počítá s tím, že lednové volby vyhraje strana Syryza, jejímž předsedou je Alexis Tsipas. Tato strana ústy svého předsedy se již dala slyšet, že hodlá nemálo uvolnit finanční kázeň, kterou naopak vyhlašoval stávající premiér Antonio Samaras.

Ne že by Eurozóna neunesla možné důsledky příštích poměrů v Řecku. Řecko není ekonomicky výrazně silným státem. Jenže je státem financujícím státní rozpočet stále na základě eura! (Možná si teď, ne poprvé, někdo rve vlasy nad tím, jak to, že vůbec došlo k přimhouření nejen očí, když Řecko žádalo o vstup do Eurozóny hned v té první vlně, nemajíc k tomu korektně doložitelné podmínky!)

Případný tlak na kurz a hodnotu eura nebude v příštích dnech a měsících zanedbatelný…

Vytisknout