Putinská ekonomická utopie

31. 12. 2014 / Karel Dolejší

Vojenské výdaje Spojených států amerických - země, která vede několik válek současně, největší v Afghánistánu - v roce 2013 dosáhly 18% výdajů státního rozpočtu. Podíl vojenských výdajů se v předchozích letech, kdy země vedla ještě pozemní válku v Iráku, pohyboval na úrovni 19% celkových rozpočtových výdajů, avšak poté začal klesat a tento trend nadále potrvá. Rusko, které má 9-10x menší ekonomiku, vojenskoprůmyslový komplex se zhruba stejným obratem jako americký a vážné ekonomické problémy, vydá v roce 2015 na zbrojení 30% státního rozpočtu.

Ruští liberálové mohou mít v lecčems nereálné představy, včetně toho, co je nebo není v zemi politicky průchodné a co lze či nelze v ekonomice podniknout. Nic to ovšem nemění na oprávněnosti jejich kritiky mamutích výdajů na zbrojení, které si země jednoduše nemůže dovolit. Z Ruska utíká zahraniční i domácí kapitál, přestává se investovat, řada podniků je katastrofálně zadlužena v zahraničních měnách a jejich závazky se během letoška v důsledku devalvace rublu až zdvojnásobily. Za této situace režim, který nedokázal zkrotit mocný vojenskoprůmyslový komplex, utápí téměř třetinu státních výdajů ve vojenské oblasti. Mezitím se finanční systém propadá do krize, rublu hrozí další propad kursu a zadluženým podnikům bankroty.

Rusko se neřídí principem dostatečné obrany - který by se spokojil s jadernou paritou s USA a polovičními moderními konvenčními ozbrojenými silami, než jaké proti němu může realisticky nasadit nejširší možná koalice jeho protivníků. Namísto toho, jak stále opakuje prezident Putin, usiluje o to mít silnější armádu než kterákoliv jiná země na světě. To má ovšem svá ale. Cenou za nerealistické velmocenské ambice je utahování opasků prakticky ve všech rozpočtových kapitolách s výjimkou vojenství. Země postižená zrychlujícím se zaostáváním a ropnou a finanční krizí má neudržitelnou rozpočtovou politiku, jak už v roce 2011 upozorňoval tehdejší ministr financí Kudrin. Buď se bude muset sama vrhnout do války, ještě než se ekonomicky zhroutí, nebo se uzbrojí velmi podobně, jako kdysi SSSR.

Ruští liberálové si možná pěstují své sny, ale v jednom mají jasno: Velmocenské ambice nelze dost dobře realizovat s ekonomikou o velikosti Itálie nebo Kalifornie.

A to v čem se liberálové nemýlí, kdežto Kreml ano, je pro budoucnost země daleko důležitější než všechny liberální omyly.

Rusko za Vladimíra Putina
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 31.12. 2014