Rok promarněných nadějí ve změnu

31. 12. 2014 / Boris Cvek

Mohlo by se zdát, že ke změně poměrů k lepšímu stačí mít více peněz, jenže jak vidíme na penězích z Evropské unie, tyto peníze se v České republice tak intenzivně rozkrádají, že už je nemůžeme ani čerpat. O penězích našich daňových poplatníků nemluvě. Služební zákon měl ucpat díry nebo spíše svázat ruce těm, kdo kradou veřejné peníze. Unie si ho dala jako podmínku čerpání dotací. Zdá se, že kdyby nebylo tohoto nátlaku z Unie, ležel by dodnes u ledu.

Rok 2014 je rok nástupu Sobotkovy vlády. Experiment společného vládnutí socialistů se stranou miliardáře, vlády politických matadorů, jejichž kořeny či chapadla sahají až do dob opoziční smlouvy, s nepolitickými odborníky na zbohatnutí. Konečně dobro zvítězilo a zlo v podobě Kalouska a ODS muselo ustoupit. Rozkradená republika užuž měla být navrácena lidu svému. Pak se to trochu zašmodrchalo s Hanou Marvanovou a boji proti současné podobě exekucí. Překvapením také byla energie vynaložená ze strany ministryně spravedlnosti za hnutí ANO na šokující přehození výhybky ze směru k vyšší nezávislosti státního zastupitelství k větší kontrole státního zastupitelství ze strany politiků.

Politikům ovšem jde o blaho lidu a pro blaho lidu dokážou zapomenout i na nějaké příliš černobílé pojetí světa, na zbytečné propasti mezi lidmi a programy. Zákon o státní službě, kdyby ovšem fungoval, by odřízl šlechtu korupčníků a defraudantů od veřejných peněz, což by – neboť tito lidé se sotva dokážou živit jinak – bylo pro ně velmi nepříjemné. Navíc z vězení se špatně rozjíždí nová kariéra. Čirou náhodou zásadový, dlouhodobý boj pravice proti „úřednické šlechtě“, jež by vznikla na základě původní verze zákona o státní službě a jejíž „šlechtictví“ by spočívalo v tom, že by za peníze daňových poplatníků bránila veřejný zájem proti zájmu politiků, kteří dosud mají monopol na handlování s veřejnými penězi rukama na nich závislých úředníků, koincidoval s mafiánskými zájmy korupčníků a defraudantů a vyvolal prudké oteplení na politické scéně.

Strany se dojemně semknuly v národní frontě ODS-TOP09-KDU-ČSL-ANO-ČSSD a schválily modifikovaný služební zákon, o němž někteří málo zásadoví škarohlídové říkají, že je vykastrovaný a zbytečný. Hlavně když Brusel bude spokojen a pošle svá eura.

Za deset let asi už nikdo nebude vědět o vřavě kolem kundy a červených karet a budeme se na to dívat dozadu s jistým pocitem trapnosti, nicméně promarněná možnost prosadit funkční služební zákon ovlivní tento stát na celé generace. Jisté pochybnosti o vládním návrhu zákona vnuká i nedávný, téměř nepovšimnutý konkurz na tak zásadní místo, jakým je místo nejvyššího úředníka ve státě, které nový služební zákon zavádí. Žádný ze tří účastníků výběrového řízení prý nesplnil podmínky. Nejsou snad v Česku žádní schopní lidé? Nebo nikdo ze schopných lidí nechce být trapnou loutkou politiků k oklamání Bruselu?

Politici si ovšem vědí rady, neboť podle tohoto zdroje nově už není po uchazečích o místo nejvyššího státního úředníka vyžadováno, aby měli certifikovanou zkoušku z cizího jazyka – cizí jazyk sice umět musí, ale certifikát si mohou dodělat až do konce roku 2015. Pokud ovšem komise dokáže posoudit úroveň jazykových znalostí uchazečů bez ohledu na příslušné certifikáty, nevidím smysl v tom, aby certifikát pak vyžadovala zpětně… co kdyby ho totiž nakonec ten člověk, který by už byl v tak prestižním úřadě, nedokázal získat, podobně jako prezidentův kancléř jaksi nedokáže získat bezpečnostní prověrku?

Tak co? Máte pocit, že se v roce 2014 v České republice v přístupu k těm nejzásadnějším věcem veřejného zájmu změnilo něco k lepšímu?

Vytisknout