Klinická smrt vlídné společnosti

15. 12. 2014 / Karel Dolejší

Krátce po obsazení objektu na ulici Metelkova nad ním začali držet ochrannou ruku slovinští sociální demokraté, kteří také v prvních letech přispívali na jeho provoz. Problémy se samozřejmě vyskytly: Hned v roce 1994 došlo k útoku skinheadů, později se objevovaly stížnosti obyvatel víceméně výstavní čtvrti na "drbanské" návštěvníky centra. Když jsem tam pobýval v létě roku 1999, zažil jsem i jeden (velice klidný a uměřený) zásah policie uvnitř areálu.

Už o pět let později bylo Slovinsko do značné míry jinou zemí. Dlouho odkládaná privatizace pokročila, i někteří bohatí lidé si začínali stěžovat na rychle rostoucí sociální rozdíly. Centrum Metelkova však stále existovalo, třebaže se viditelně proměnilo a já si nebyl jist, zda k lepšímu.

Centrum funguje dodnes, více jak dvacet let po obsazení areálu. Slovinsko má zjevně jakousi schopnost, kterou v Česku zcela postrádáme. Dokáže skloubit squatt s kapitalismem, tak jako dovedlo sladit Plečnikův modernismus se starorakouskou architekturou. Z nějakého důvodu postrádá onu typicky českou potřebu stále se proti něčemu a někomu vymezovat, rýsovat různé nepřekročitelné hranice "zásadního" významu a vůbec naši posedlost diskontinuitou. Je to společnost vlídnější než naše. Možná brzy už nebude bohatější, avšak vlídnější jistě zůstane. Na čem myslíte, že nakonec více záleží?

Slovinští sociální demokraté si kupodivu kdysi mysleli, že jim podpora autonomního centra pro mládež může být politicky užitečná. Sotva měli za to, že přímo v takovém centru získají nové členy; byl to však dozajista způsob, jak elegantně navázat kontakt s mladými lidmi, kteří by nikdy sami nepřišli na akci předpotopních organizací typu českého SOKu nebo Masarykovy akademie. Zajít na Metelkovu byl prostě relativně snadný způsob, jak se dostat "mezi lid". Totiž když na tom někomu sešlo...

Nutno ovšem pochopit, že pražští členové ČSSD s krvavými mozoly na zadcích od vysedávání ve správních radách nemůžou mít čas zabývat se nějakými kulturními centry. Mají přece vážnější věci na práci, mimo jiné chránit nedotknutelnost soukromého vlastnictví. Babišující se strana musí "makat" a nebýt jako politici. A s většinou ostatních partají je to velmi podobné.

Vlídná společnost v Česku na rozdíl od Slovinska existovala pouze v letech 1989-1995. Od té doby až dodnes setrváváme ve stavu klinické smrti.

Vytisknout