Tři oříšky pro ideology

14. 12. 2014 / Karel Dolejší

Ovšemže je zbytečné oprašovat "uvědomělé" kritiky Tolkiena staré přes čtyři dekády, když dnes už máme nové a lepší. Tak Damien Walter v Guardianu ZDE zahrnul opět vše podstatné - feudální charakter Středozemě, kulactví hobitů, proletářský charakter Mordoru a dokonce námitku, že Tolkien nikde pořádně nezobrazil Saurona (copak asi autor ví o tom, jak tradiční teologie definovala ďábla?). Ale hlavní námitka zní: Tolkien svým mýtem neodstranil kapitalismus, ale pouze vytvořil "politickou fantazii". A přesně to je potřeba říci. Každý jistě znáte nejméně čtyři až pět osob ve svém okolí, které se v politice orientují prostřednictvím příběhů z knih J. R. R. Tolkiena. Obecně lidská témata zde obsažená, jako nebezpečná svůdnost moci, jsou naproti tomu imperialistický výmysl - popíliť!

Tolkien vytvořil literární mýtus volně inspirovaný křesťanstvím, který se stal jednou z komerčně nejúspěšnějších knih a v nedávných letech také zdrojem relativně zdařilé filmové adaptace v první trilogii režiséra Petera Jacksona. Pokus stejným způsobem natočit daleko kratší a k tomu komornější příběh Hobit se věru vůbec nepodařil, jak "zpátečnicky" konstatuje třeba Robbie Collin pro Telegraph ZDE. Namísto prokreslení jednotlivých postav a jejich vztahů se režisér z komerčních důvodů zaměřil na velkolepé bitvy, přidal k tomu nové ploché postavy a "originální" vycpávky typu čaroděje Sarumana předvádějícího kung-fu. "Středostavovský" charakter předlohy byl obětován ve prospěch akčních scén. Možná se výsledek měl jmenovat úplně jinak, namísto "Hobbit" třeba "Hoplite". To ovšem Waltera v Guardianu vůbec nezajímá. Stará se o ideologickou kritiku literárních předloh obou Jacksonových trilogií, jejichž poslední díl byl právě uveden do kin.

Jenže upřímně řečeno: Máme jasno v tom, nakolik užitečná je vlastně ideologická kritika kulturních tradic? Už jsme konečně vyřešili, zda reakčního Ježíška zaměnit spíše Dědou Mrázem nebo Santou? A má vůbec ještě cenu číst takové zpátečnické autory jako Karl Marx, jenž v mládí psával nastávající špatné básničky o elfech, věřil dobovým rasovým teoriím a frenologii a nikdy nesplnil slib daný dcerám, že vytvoří pokrokové drama zobrazující příběh bratří Gracchů?

Až budete o Vánocích tradičně sledovat reakční příběh statkářské dcery zažívající individuální vzestup mezi vysokou šlechtu - myslím samozřejmě Vorlíčkovy Tři oříšky pro Popelku - měli byste se věru nad sebou zamyslet, zda jste dostatečně uvědomělí a na výši doby. Ona ani Pyšná princezna není košer, vždyť i zde jsou hlavní postavy bez výjimky špatného, tedy aristokratického původu, flákají se na zámecké zahradě a epizodicky pořádně pracují pouze v lese a ve mlýně. Naopak mezi těch několik málo příběhů, které lze bez rizika fatální ideologické nákazy sledovat, patří Císařův pekař, nebo Pekařův císař - a vedle toho třeba ještě také Císařův pekař... "Ty nevěříš na elixíry?" - "Ne! Protože je vyrábím."

Současná levice i "levice" neumí dokonce ani teoreticky vyřešit nic. Politici, kteří se k ní hlásí, až příliš často postrádají jakékoliv elementární zásady. Kompenzuje se to "zásadovostí" až groteskní vztahující se ze strany ideologů, kteří by jinak neměli co na práci, na nejrůznější libovolně vybraná témata, samozřejmě kromě bezpáteřnosti levicových politiků, která je kvůli stranění tabu. Jednoho dne se nepochybně vedle kritiky Tolkiena zleva dočkáme také feministické dekonstrukce patriarchální kvantové teorie nebo revizionistické historie imperialistického Velkého třesku-plesku upozorňující konečně na nesnesitelný útlak částic v singularitě.

Na světě je to tak zařízeno od nepaměti, že ti kdo nezvládají potřebné se zpravidla s velikým zápalem věnují naprostým zbytečnostem.

Vytisknout