Míra ideologické nesnášenlivosti bude přímo úměrná stupni eskalace konfliktu

Není to studená válka a není bez ideologií

11. 11. 2014 / Bohumil Kartous

Jednak lze jen těžko simplifikovat současné mezinárodní napětí na tzv. studenou válku. Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, neboť řeka (čas) plyne a nikdy není stejná. Natož v případě nepřetržitě se měnící konfigurace, o které je zde řeč.

Vymezování mocenských teritorií globálních impérií se děje v historii v podstatě nepřetržitě, nabývá pouze různých forem a své v ní sehrávají různí aktéři.

Pokud použijeme velmi brutální regresi, principiálně se situace nijak zvlášť neliší od imperiálních válek v jakémkoliv období lidských dějin, pouze prostředky se v závislosti na civilizačním procesu mění.

Ano, jsme nyní mnohem vyspělejší ve schopnosti ničit, což paradoxně brání tomu, abychom se do toho pouštěli se stejnou vervou, jako v obdobích před druhou světovou válkou.

Ano, jsme také daleko více vzájemně závislí, což nám opět velmi efektivně brání vystavit se možnosti totální destrukce. Je příliš skutečná a příliš představitelná.

První fakt asi vede většinu komentátorů k úvaze, že se studená válka opakuje. Ten druhý ovšem takovou interpretaci vyvrací. V současnosti prosti sobě nestojí dva světy oddělené železnou oponou na hranicích i v ekonomických strukturách. V současnosti žádné železné opony nemáme a to je zcela nová historická zkušenost: vše se děje uvnitř, nikoliv mezi.

Nejde přitom o ideologii, vždyť ani ve studené válce o ni nešlo v první řadě. Ideologie byla v tomto období pouze příslovečným raison d'etre sloužícím k operacionalizaci celého konfliktu vůči mase lidí, pro které by jinak byl -- sám o sobě -- nepochopitelný.

Ideologie sama nebyla ve studené válce ničím, za co by se bojovalo. Byla prostředkem k tomu, aby se mohlo bojovat.

Není pochyb, že při eskalaci současného konfliktu jím nutně bude znovu. Vlna nacionalismu, popírání lidských práv některých skupin lidí (homosexuálů) a další projevy xenofobie v současném Rusku, silně podporované propagandou tamního establishmentu, nejsou ničím jiným než přípravou ideologického rámce umožňujícího nabídnout mase, běžnému člověku, distinkci nutnou k zaujetí nepřátelského, nebo alespoň nesnášenlivého postoje.

Následně je jednoduché takové projevy paušalizovat a nabídnout Evropanovi ze Západu či Američanovi obrázek xenofobního, imperialistického Ruska, které je natolik jiné, že je možné k němu zaujmout nepřátelský postoj.

Jinak by totiž každý musel uznat, že mezi Rusem, Evropanem ze západu nebo Američanem je dnes z hlediska přístupu k životu jen velmi nepatrný rozdíl, protože kulturní směsice, odpovídající míře skutečné globální interakce, takové rozdíly prostě a jednoduše nepřipouští.

Není konfliktu bez protichůdných ideologií a čím vyhrocenější konflikt bude, tím nepřekonatelnější budou ideologické rozpory. Důležitá je kauzalita tohoto vztahu a ta je v prostředí jednoho světa bez železných opon a s neuvěřitelně vysokou vzájemnou závislostí právě taková.

Vytisknout