Ruské tanky na Ukrajině - a co dál, "mírotvorci"?

10. 11. 2014 / Karel Dolejší

Válka se postupně obnovuje a muselo k tomu dojít v situaci, kdy nebyl zájem nalézt žádné skutečné politické řešení. To co Moskva navenek prosazovala - federalizace Ukrajiny - nebylo nikdy přijatelné pro jádro separatistů nasycené nejradikálnějšími elementy ruské, mnohem spíše než ukrajinské společnosti, protože separatistům jde od počátku jen o to, jak "Novorusko" připojit k Rusku, třeba i přes odpor Kremlu. A z druhé strany Kyjev mohl ve věci federalizace ustoupit jen tam, kam také původně ustoupil - k přiznání větší samosprávy v ekonomických a vnitropolitických záležitostech.

Mimo český mainstream, v "alternativních" médiích, se bohužel dlouhodobě velmi emfaticky prosazuje pohled, podle nějž za všechno špatné na Ukrajině může prakticky jen jedna strana, "fašistický" Kyjev, kdežto druhá prý podniká na území sousedního státu výhradně vynucené defenzívní kroky. Je potom logické, že ti kdo prosazují tuto selektivní interpretaci "nevidí" žádné ruské vojáky na Ukrajině (třeba že tam jsou od počátku různou formou přítomni a nikdy neodešli), "věří" prohlášením ruského ministra zahraničí Lavrova spíše než množství často důkladně geolokalizovaných videozáznamů a fotografií v otevřených zdrojích svědčících jasně proti jejich víře, o zpravodajských informacích už ani nemluvě.

Pokud nyní separatisté přejdou znova do útoku za hrobového mlčení těch, kdo tak nahlas vyzývali k nátlaku na Kyjev a současně k okamžitému zrušení sankcí proti Moskvě, bude poněkud tristní sledovat další vlnu ticha. Nezbývá, než opět ignorovat zprávy a fakta z bojiště a uchylovat se k apokalyptické propagandě, kterak se prý ďábelské USA se dvěma čerstvými Vietnamy - Irákem a Afghánistánem - a zdecimovanou pozemní armádou na krku jen třesou na to vrhnout se do války s Ruskem, jež se prý právě proto už řadu let na válku po všech stránkách připravuje jako žádná jiná země na světě a jeho propagandisté už dlouho dopředu údajně nevyhnutelnou válku ohlašují.

Expert na sociální sítě Josef Šlerka ZDE konstatuje, že ruská válečná propaganda českou společnost zaskočila nepřipravenou a že mnoho frustrovaných lidí toužících po jednoduchém nesprávném vysvětlení dění ve světě jí bohužel propadá. Dá se s tím ale vůbec něco dělat, když se tak mnoho osob považovaných za veřejné autority na vlně obliby ruské propagandy tak rádo sveze a v podstatě se k ní bezvýhradně připojuje? To je velmi zapeklitá otázka, na niž neznám odpověď.

Mimochodem je dosti kuriózní, že právě ve chvíli, kdy OBSE konečně začíná hrát v konfliktu na Ukrajině alespoň v omezeném měřítku pozitivní roli a zbavuje se dosavadní úlohy zástěrky či dokonce "taxikářů" pro separatisty, se s ní velmi ostře a nesmiřitelně rozešla ukrajinská skupina Informační odpor ZDE. To jen ukazuje, jak kritická je situace, když ani jedna ze stran konfliktu plně nerespektuje ani ty nejdostupnější relativně nezávislé mezinárodní instituce a neustále usilovně straní.

Válka na Ukrajině bude pokračovat, což bylo i po jednání v Minsku víceméně jisté a kromě povrchních komentářů požadujících "okamžitý mír" od Kyjeva a generální pardon pro Moskvu to bylo lze snadno zjistit v prakticky všech aspoň poněkud soudných analýzách, jedno ze které strany. Skutečné politické řešení konfliktu nebylo nikdy na stole, Kyjev ani Moskva nejsou ochotny vzdát se bez dalšího kola bojů, které ostatně ve skutečnosti nikdy nepřestaly, jen se snížila jejich intenzita, a to zdaleka ještě ne všude.

Vytrvalé lpění velké části české "levice" na nekriticky proruské orientaci odporující jejím vlastním údajným hodnotám považuji za jeden, i když jistě ne úplně nejvýznamnější, z faktorů postupujícího úpadku. Při němž se politicko-podnikatelským strukturám (zjednodušeně charakterizovatelným jako populistické a současně středopravicové) daří na domácí politické scéně přinejmenším dočasně obsadit pozici údajně alternativy k porevolučnímu stranickému systému, místo aby roli skutečné alternativy k nepovedené politice české pravice kdykoliv od dob opoziční smlouvy dokázala hrát vykastrovaná ČSSD. ANO je právě na 30% preferencí ZDE, stoupá výše až k nastávajícímu Babišovu premiérství a polepšují si dokonce mírně i TOP 09 a ODS, zatímco ČSSD a KSČM se propadají. A pokud bude image údajně levicových subjektů coby nekritických přímluvců Kremlu dál úspěšně posilován, stanou se pro mnoho lidí bohužel z principu nevolitelnými, nehledě na to, jaké hodnoty verbálně vyzvedávají na domácím kolbišti.

Vytisknout