Jsou špatně placení a naštvaní dělníci připraveni vrátit ránu?

10. 11. 2014

Když jsem na to poukázal, publikum se rozbouřilo. Jeden muž křičel: "Všichni musíme dělat riskantní věci. Ze mzdy se nedá přežít!", a odříkal seznam riskantních podniků, na kterých se podílel. Celé to završuje, tvrdil, že celá země je řízena zkorumpovanými lidmi, takže proč by se obyčejní lidé měli chovat jinak? Dostalo se mu toho večera nejhlasitějšího aplausu od publika, které bylo uvedeno do špinavého tajemství moderní Británie: Jsme chudší, než si myslíme.

Pokud vyděláváte třiatřicet tisíc liber ročně, kde vlastně přesně jste? Mnoho lidí, s nimiž jsme o tom mluvili, si myslí, že jsou ve spodní třetině mzdové škály. Ve skutečnosti by v jednočlenné domácnosti ten, kdo vydělává třiatřicet tisíc liber ročně byl v horní třetině. A šedesát tisíc vás situuje mezi horních deset procent. Všichni sníme o tom, jak vyděláváme více, ale po celém západním světě se mzdové nerovnosti zvyšují a od počátku finanční krize reálné příjmy stagnují. Nahá pravda zní takto: Mzdy za málo kvalifikovanou práci se seskupují těsně nad minimem; pouze jedna ze tří osob bude brát více než třicet tisíc liber ročně nebo jejich budoucí ekvivalent; a pokud jde o šesticifernou mzdu, je to sen, který si někdy splní jen 2-3% lidí.

Když dojde na téma rostoucí mzdové nerovnosti, mezi ekonomy typicky padne jeden argument. Čtyři pravděpodobné příčiny jsou technologická změna, globalizace, škrty ve výdajích na sociální stát a naše zvýšené spoléhání na finanční průmysl.

Technologie může omezit naši vyjednávací sílu zautomatizováním tradičních pracovních míst. Pokud je vaše práce zautomatizována, jakýkoliv pokus dosáhnout zvýšení mezd prostřednictvím práce s větší dovedností, nebo pokus využít nedostatku pracovní síly, bude nemožný.

Specificky informační technologie má sklon "vybrakovat" semikvalifikovaná povolání, která byla kdysi spojována s dobře placenou dělnickou třídou. Vyjádřeno v jazyce nářečí, i když jste "hnuli zadkem", je možná jen velmi malá mzdová mobilita směrem nahoru, mimo veřejný sektor a námezdní s vysokoškolským titulem.

Globalizace - zvláště pro zemi volného obchodu jako Británie - věci ovlivňuje dvěma způsoby: Pokud levná práce může přijít sem a kapitál se přesouvat tam, kde existuje levnější práce, schopnost bránit lépe placená místa vyletí oknem.

Třetí faktor, velikost a velkorysost státu blahobytu, je často korelována s vyjednávací silou pracujících. Případ Johna McArthura z Motherwellu ukazuje, jak to funguje: Když jste vládním mzdovým programem umístěni do firmy za minimální mzdu, když finance na tento program dojdou, tvrdí, že ho ministerstvo práce a penzí přinutilo pracovat pro tutéž firmu zadarmo. Jeho vyjednávací síla, mírně řečeno, byla omezena.

Ale je to kombinovaný nástup životního stylu založeného na úvěru a obchodní modely přizpůsobené finančnímu zisku, co táhne mzdovou nerovnost více, než všechny ostatní faktory.

Engelbert Stockhammer, profesor ekonomiky na Kingston University, vloni rozebral všechna dostupná data o pádu podílu mezd na HDP pro jednasedmdesát zemí. Zjistil, že v desetiletém období ve vyspělých zemích byl nejdůležitějším faktorem fenomén zvaný "financializace".

Je to složitý proces: Společnosti se začínají orientovat na krátkodobé požadavky akcionářů, nebo na převzetí prostřednictvím dluhového financování, a jejich jedinou možností je stlačit cenu práce. Pak je tu strukturální posun v ekonomice - od továren a těžkého průmyslu 70. a 80. let k práci v distribučních centrech a call centrech, která je dnes běžná. Vyjednávací síla odborů erodovala - a to byl zjevný cíl jak Margaret Thatcherové, tak Tonyho Blaira - a byl vnucen nynější systém individuálních tajných mezd a prekarizovaných míst. Nakonec jako lízátko zdarma přichází možnost žít z nízkých mezd, protože jsou neomezeně dostupné půjčky. Od mobilních telefonů přes nová auta až k výpomoci, kapitalismus je nyní strukturován tak, aby každého spotřebitele napojil na proud finančního příjmu. Dávno před tím, než jste zaplatili za posilovnu, sama posilovna prodala očekávaný příjem na finančních trzích, kde je obchodován vůči jiným zdrojům úroku.

Když je celý systém založen na úvěru, všem chybí motivace se ptát. Ačkoliv všichni nadávali na společnost Wonga, která prodávala špatné půjčky statisícům nejchudších, nikdo se neptal: Kdo na to vydělal? Odpověď zní, samozřejmě, další poskytovatelé půjček pro chudé: Spekulativní nájemci bytů a aut, banka, místní úřady vybírající nedoplatky. Životní styl Wonga znamená krátkodobou půjčku na obsluhu dlouhodobých dluhů: Finančně nelogický, ale pevně spojený se zájmem věřitele.

Existují tedy stále četnější důkazy, že finančnictví, nikoliv technologie, je primárním původcem nerovnosti. To znamená, že to není nevyhnutelné, ale jde o produkt zákonů a institucí, ne křemíkových čipů.

Zdá se mi, pokud jde o stagnaci mezd, jako bychom se nacházeli v bodě zlomu. I ti kdo rozhodují si začínají myslet, že jde o hlavní příčinu stagnujícího růstu. Když hlavní ekonom Bank of England bije na poplach, jako to udělal minulý měsíc, víte, že říkat lidem, aby "hnuli zadkem", nestačí. Vytvořili jsme ekonomiku tak, aby bohatí bohatli. A pokud škrty v sociálních výdajích způsobují nerovnost, což většina ekonomů přijímá, politika současné vlády tuto nerovnost posílí ještě víc.

Řešení lze snadno navrhnout, ale je pro mainstreamovou politiku nestravitelné. Znamená velkorysé sociální dávky, silné odbory s institucionální vyjednávací silou a méně globalizace: Méně offshoringu, méně outsourcingu, méně dočasné práce. Komu by se to nelíbilo? Finančním trhům, která za posledních dvacet let zničily ten typ společností, které nabízely slušné výplaty a stabilní zaměstnání.

Po dvacet let by to stačilo k politice zaměřené na zvrácení trendu poklesu mezd. Z hněvu, který jsem slyšel mezi televizním publikem, mám pocit, že se to může změnit.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout