Další zmatený nový český film: Místa Radima Špačka

2. 10. 2014 / Jan Čulík

Při zhlédnutí nového českého filmu Místa Od Radima Špačka se divákovi znovu potvrdí frustrace, kterou poslední dobou zažívá nad českými filmy. Scénáristé prostě nejsou schopni napsat dobrý příběh a dramaturgové ho nejsou schopni zpracovat. Ondřej Štindl napsal mlhavý, nevykrystalizovaný scénář, který neví, co chce. Špačkův film flirtuje se známou, dobře zavedenou metodou českých filmařů z poslední doby, že prostě namíří kameru na určitý prostor a nechají v něm postavy, aby se pohybovaly, jen tak bezcílně žily, bez jakéhokoliv konkrétního příběhu a smyslu.

Stejné je to s oběma protagonisty tohoto filmu, dvěma devatenáctiletými mladíky Adamem a Markem, žijícím na mimopražské městě v severních Čechách. Mladíci jsou jaksi nekonkrétně nespokojeni se svým životem, ale nedokážou vyjádřit, co jim vlastně vadí a co se kolem nich děje. Skamarádí se s místní dívkou, dcerou vlivného místního podnikatele a mafiána, který má o ni po sebevraždě manželky při autonehodě strach.

Film působí nesmírně zdlouhavě, protože po dlouhé minuty prostě sleduje oba mladíky i s dívkou v jejich bezradnosti. Film je dramaturgicky velmi nejasný. Ze začátku obsahuje náznaky, že by mohlo třeba jít o "vážnou komedii", jakou je třeba Nuda v Brně, pak scéna potemní, jenže nikdy se vlastně nedovíme, co mladým mužů vadí, jejich životní nenaplněnost a prázdnota není definována ani artikulována.

Postavy se filmem motají, žádná z nich není pořádně vykreslena, o žádné z nich či jejím sociálním zázemí se nic nedovíme. Vakuum a prázdnota.

Zcela nemotivovaně pak v poslední části filmu dochází k násilí, snad "aby se něco dělo". Působí to nepřesvědčivě, jako by scénárista a režisér zhlédli v minulosti příliš mnoho amerických filmů, a tak měli pocit, že musejí trochu násilí vnést i do české společnosti. Jenže Češi se přece takto nechovají a pokud ano, muselo by to být aspoň trochu motivováno.

Profesně je film natočený a zahraný dobře. Problémem, jako obvykle u českých filmů z poslední doby, je to, že scénář a příběh nevědí, co chtějí a o čem vlastně jsou.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 2.10. 2014