Potřebuje Německo více utrácet za zbrojení?

30. 9. 2014 / Karel Dolejší

Německo má vážné problémy s technickým stavem vybavení svých ozbrojených sil. Pronásledují je problémy s letadly, vrtulníky, loděmi i tanky. Panuje nedostatek náhradních dílů. Ministerstvo takřka deset let řešilo problém s minomety. Obvyklá reakce na zprávy o zmíněných potížích zní: "Potřebujeme více peněz". Je to ale skutečně vyčerpávající odpověď?

Německo nemůže pochopitelně obranné výdaje neustále snižovat. Musejí být přiměřené úkolům, před nimiž jeho ozbrojené síly stojí. Na problémy však nelze rutinně reagovat zaklínadlem o vyšších výdajích.

Nehledě na fetiš NATO v podobě 2% HDP na obranu, kterému nevyhovuje, vydává bohaté Německo i tak ze státního rozpočtu na ozbrojené síly značné sumy. Problémy jsou však v tom, jak a na co je vynakládá. Pokud se to nezmění, zvyšování výdajů příliš nepomůže. Pouze bude ještě více prostředků zmarněno.

Za současnou situaci také nenese nijak zásadní zodpovědnost současná ministryně obrany Ursula von der Leyenová, která se ocitla pod palbou médií a opoziční SPD. Leyenová je ve funkci pouhý rok. To, co se nyní provalilo, vznikalo z rozhodující části za jejích předchůdců.

Německé námořnictvo, které s ohledem na historické zkušenosti a dnešní mezinárodní postavení země nemůže hrát než omezenou úlohu v oblasti Baltu a možná Severního moře, zadává ambiciózní projekty naprosto neodpovídající jeho úloze. Kromě ponorek třídy 206, které dávají smysl, staví hlídkový křižník, fregaty třídy Baden-Württemberg v počtu čtyř kusů ZDE, korvety třídy K130 Braunschweig, které nejsou k žádnému užitku ZDE a nová bojová plavidla má podporovat také třetí budovaná zásobovací loď. To znamená nemalé zmařené náklady, za něž by bylo možno primárně řešit problémy letectva a pozemních sil.

Mimochodem, i německé letectvo má velmi mizerný rejstřík nákupů vybavení, který sahá daleko do minulosti. Stroje jako Alpha Jet bylo možno pro letectvo na středoevropském válčišti zakoupit leda omylem, nákup americké stíhačky F-104G Starfighter byl vyslovená katastrofa a ani projekt Tornado nakonec nesplnil vše, co se od něj čekalo.

Ti kdo řídili a řídí nákupy vybavení pro německé ozbrojené síly by měli být okamžitě propuštěni a příslušné úřední struktury zrušeny a postaveny od základů znova, s novými zaměstnanci. Jinak se žádného výrazného zlepšení nedosáhne. (Totéž mimochodem lze velmi doporučit na českém ministerstvu obrany, jež trpí problémy obdobného charakteru v míře ještě větší.)

Německé ozbrojené síly mají nejasně a nepřesně definované úkoly a špatně stanovené priority. Pokud je nyní jasné, že jejich hlavním úkolem bude obrana na středoevropském válčišti, ne expediční operace v Afghánistánu či Africe, nová výzbrojní agentura by mohla neutěšený stav snadno změnit a přehodnotit stávající výzbrojní programy tak, aby odpovídaly skutečným úkolům a reálně dostupným prostředkům.

Nic podobného ovšem neočekávám a neměl by s tím zřejmě počítat ani kdokoliv jiný. Záležitost dlouhodobého šlendriánu na ministerstvu se už stala pro koaliční SPD vítanou příležitostí atakovat ministryni obrany a jejím prostřednictvím namířit kritiku na dosud nedotknutelnou kancléřku. Problém se tedy lacině personalizuje a nastane další kolo předstírání, že výměna titulární hlavy celkově nefunkčního byrokratického stroje dokáže vyřešit mnohem hlubší a podstatnější problémy.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 30.9. 2014