Skotsko je nyní uvězněno v netolerantním, paranoidním, izolujícím se státě

20. 9. 2014

Skotsko je nyní uvězněno ve státě, jehož vláda je stále více izolacionistická, snaží se opustit Evropskou uni a uzavírá své obyvatelstvo uprostřed neprodyšných hranic. Právě proto nesmím nyní bydlet v Británii se svou manželkou, protože mi britská vláda zabránila zavedením finančního platového stropu přivést si svou manželku do Británie. Jsem si jist, že Skotsko by bývalo mělo daleko osvícenější imigrační politiku.

Kdybych se měl vrátit žít do Británie, bylo by to do Skotska, píše Angličan Paul Vickers, držitel doktorátu v oboru slovanských studií z University v Glasgow, který nyní po pracovním pobytu na Ukrajině pracuje na univerzitě v německém Giessenu. Jako desetitisíce jiných Britů, Paul Vickers nemůže se svou manželkou žít v Británii, protože britská konzervativní vláda zavedla zákon, podle něhož zakazuje Britům přivézt si do Británie manželského partnera, pokud nemá občanství EU a nevydělává prokazatelně nejméně 18 600 liber ročně (54 000 Kč měsíčně).

Skotsko totiž představuje tu část Velké Británie, která má nejblíže k sociální demokracii.

A to by právě nezávislost přinesla. Možná ne v dokonalé formě. Ale alespoň by to byla šance na sociální demokracii. Možná by se to muselo chvíli budovat z ropných příjmů, ale proč s těmi penězi neudělat něco užitečného? Zatím, po dlouhá léta, těmito penězi londýnská vláda prostě jen nehorázně plýtvala.

Možná někteří z vás řeknete, že to, na co jsme v Británii nejvíce hrdi, je BBC a zdravotnictví přístupné pro všechny občany bez poplatku. Je tedy zvláštní, že právě tyto dvě instituce jsou terčem soustředěného útoku nynější vlády.

Byl výsledek referenda potvrzením, že lidé chtějí Unii? To si nemyslím. Debata o referendu odhalila totiž vakuum. V Británii neexistuje žádná britská identita.

Skotsko je nyní uvězněno ve státě, jehož vláda je stále více izolacionistická, snaží se opustit Evropskou uni a uzavírá své obyvatelstvo uprostřed neprodyšných hranic.

Právě proto nesmím nyní bydlet v Británii se svou manželkou, protože mi britská vláda zabránila zavedením finančního platového stropu přivést si svou manželku do Británie. Jsem si jist, že Skotsko by bývalo mělo daleko osvícenější imigrační politiku.

Jedné hranice, které jsou nyní v Británii otevřené, jsou pro kapitál a jeho majitele.

Moje devadesátiletá teta, která přišla do Británie koncem čtyřicátých let jako uprchlík, říká, že to ve Skotsku miluje a že by nechtěla žít nikde jinde. Lékařská péče zadarmo. Lékařské předpisy zadarmo. Peníze od vlády na vytápění bytů. Televizní licence zadarmo. Důchodci neplatí silniční daň. Mají slušnou penzi.

Možná, že tyto sociální výdobytky budou k dispozici ještě i naší generaci, ale určitě ne všechny. Některé už zmizely. Tyto sociální jistoty, to je sociální demokracie.

A to by nezávislé Skotsko bývalo nabídlo všem generacím. To jsou ideály, které způsobují, že moje teta, bývalá uprchlice, je dnes hrdá na svůj britský pas a hrdá na to, že může žít ve Skotsku.

Kdyby se dnes snažila jako uprchlice moje teta přistěhovat se do Británie, anglická vláda by ji asi odmítla jako "žadatele o azyl", který se snaží "parazitovat na britském sociálním systému".

Trojka anglických politiků, která přesvědčovala Skoty, aby hlasovali proti nezávislosti, se snažila myšlenku skotské nezávislosti pošpinit. Varovali, že je to nebezpečný "nacionalismus". I kdyby to byl nacionalismus, byl to pozitivní nacionalismus, měl za sebou konkrétní myšlenky, nebyla to prázdná "britskost" a obraz strachu, který vytvořili ve Skotsku angličtí politikové během této kampaně.

Většina lidí hlasovala proti nezávislosti myslím ze strachu. Ze strachu z neznáma.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Skotská nacionalistická strana a nezávislost Skotska
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 19.9. 2014