Skotská kampaň za nezávislost je založena na inkluzivním občanském aktivismu

16. 9. 2014

Nechápu, proč mi mnozí angličtí levičáci tvrdí, že hlasovat proti westminsterskému statu quo je akt třídní zrady. Lidé, kteří v osmdesátých letech v rámci Kamapně za jaderné odzbrojení demonstrovali proti jaderným zbraním, mi nyní tvrdí, že se mýlím, když podporuju skotskou nezávislost, která může donutit Británii, aby se vzdala jaderných zbraní.

Ve Skotsku, ve Walesu a v Irsku se používá výrazu "nacionalismus" pro kampaň za sebeurčení. Lidé si tam uvědomují, že britský stát je silně rezistentní vůči jakékoliv reformě a v zájmu obyčejných lidí je odtrhnout se od Spojeného království.

Dominantní role Anglie vždycky znamenala, že Angličané nemají touhu odtrhnout se od britského státu. V důsledku toho je anglický nacionalismus nyní etnický, usiluje o to sjednotit domácí obyvatelstvo proti údajné hrozbě zvnějšku. A pro všechny z nás v Evropě, etnický nacionalismus je velmi nebezpečný.

Etnický nacionalismus strany British National Party je zjevný každému: je to plán společnosti, která vylučuje lidi na základě rasy. Program skotských nacionalistů je diametrálně odlišný. Skotští nacionalisté usilují o inkluzivní společnost, založenou na tom, kde žijete, bez ohledu na to, odkud pocházíte.

Toto je občanský nacionalismus - představa, že všichni občané by měli mít možnost angažovat se v procesu rozhodování, kam společnost směřuje, že nestačí jen umožnit jim jít jednou za čtyři nebo pět let k volbám. Používá se výraz nacionalismus, protože demokracie na národní úrovni poskytuje nejlepší příležitost pro zavedení hlubinných změn.

Občanský nacionalismus vznikl ve Skotsku v tzv. Skotské ústavní konvenci, což byla aliance komunitních aktivistů, politiků a občanských předáků, kteří se v osmdesátých letech spojili v kampani za vytvoření skotského parlamentu.

Současné referendum o skotské nezávislosti inspirovalo mnoho různých organizací ve Skotsku k tomu, aby se účastnily debaty o tom, jak by společnost měla být lépe zorganizována. Situace v zemi radikálně změnila sociální média, která umožnila všem, aby vyjádřili svůj názor a vyměňovali si myšlenky.

Iniciativy podporující skotskou nezávislosti, jako jsou Common Weal (Společné dobro), National Collective (Národní kolektiv) a Radical Independence Campaign (Radikální kampaň za nezávislost) elektrizovaly voličstvo ve Skotsku tím, že jim nabídly projekty spravedlivější společnosti s jinými prioritami, než jaké má Westminster. Veřejnost, která chodí na jejich shromáždění, nejsou nacionalisté ve smyslu Nigela Farage (z anglické euroskeptické strany UKIP), kteří by nadávali imigrantům a stěžovali si, že už nemají možnost být pravými Skoty.

Toto jsou lidé, kteří nejsou spokojeni se směrem, jímž se Británie posunuje: s extrémy chudoby a bohatství, proti nimž nikdo nic nedělá, s nadvládou absolventů ze soukromých škol, kteří ovládli veškerá postavení politické a hospodářské moci, s proudem xenofobie, který proniká Konzervativní stranou a s Labouristickou stranou, která už nemá skoro žádné poslance z dělnického prostředí.

Lidé ve Skotsku mají nyní schopnost řešit tyto otázky prostřednictvím referenda, protože mají decentralizovaný skotský parlament, zvolený prostřednictvím proporčního volebního systému, něco, co je v Anglii zakázáno. Skotská nezávislost by mohla přimět i Anglii, aby začala zavádět decentralizaci.

Podpora pro skotskou nezávislost možná neodpovídá levicovým stereotypům, avšak je plně v souladu se starší pokrokovou tradicí, která je pevnou součástí anglické historie - s tvrdošíjnou rozhodností donutit příliš mocné vládce, aby se lidu zodpovídali. Pokud během ústavního narovnání, které by následovalo po referendu, objevíme i my v Anglii tuto demokratickou tradici, mohlo by se i nám podařit neutralizovat naši historickou slabost, totiž etnický nacionalismus, aktivizací občanského angažmá, které by vytvořilo spravedlivější společnost.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout