Proč budu hrdě hlasovat pro skotskou nezávislost

14. 9. 2014

Díky firmám BP, Standard Life, Royal Bank of Scotland, TSB, John Lewis a díky šílené spěšné návštěvě westminsterské elity ve Skotsku na poslední chvíli byly pro mne poslední dny kampaně za skotskou nezávislost naprosto přesvědčivé, píše v týdeníku Observer Kevin McKenna.

Jsou totiž mikrokosmem toho, o čem byla celá kampaň proti skotské nezávislosti: o penězích, o hrubé korporátní moci a o bezostyšném pocitu absolutního práva na všechno. Takže budu ve čtvrtek hlasovat pro skotskou nezávislost se sebevědomím a jistotou, o nichž jsem až do minulého týdne netušil, že jsou u mě možné.

Neboť to, co jsem zažil, byly nahromaděné řady britského a westminsterského establishmentu, které povstaly v zuřivosti proti prvnímu skutečnému nebezpečí ohrožujícímu jejich mocenskou základnu. A zvolily si jako zbraně zastrašování, strach a skoro úplně otevřené zlovolné hrozby pomsty. Hypotéky budou tak drahé, že si je nikdo nebude moci dovolit. Ceny stoupnou. Bude následovat hluboká recese. Finanční sektor zmizí a všechny banky utečou. Hospodářská smršť biblických rozměrů pohltí nově vzniklý nezávislý stát.

Je zoufalé a neodpustitelné, že přímo v ohnisku této kampaně psychického teroru je britská Labouristická strana, jejíž chování během této kampaně o referendu je naprosto ostudné a je zradou veškerých jejích základních zásad. Jako mnoho jiných dětí, které už nemají otce, bych rád spekuloval o tom, jak by můj otec reagoval na důležité události. Můj otec, dlouholetý labourista-sociální demokrat a odborář, by byl šokován nedávným chování strany, kterou nás všechny učil milovat.

Buďme upřímní: neexistuje dostatečně velké množství skotských nacionalistů, na to, aby vznikla nezávislost Skotska. Pokud Skoti budou 18. září hlasovat pro nezávislost, bude toho dosaženo klíčovým rozhodnutím desetitisíců voličů Labouristické strany. Selháním Labouristické strany je její neschopnost pochopit, proč tolik lidí je dnes Labouristickou stranou zklamáno. Jsou zklamáni, že labouristé si nedokázali uvědomit, že westminsterská politika, pravicová i levicová, je řízena miniaturní pomazanou elitou, a to hlavně ku prospěchu jejích členů a jejích kamarádů. Tony Blair a Gordon Brown se svou bezprecedentní většinou po dobu tří volebních období měli mandát provést radikální chirurgický řez touto zastaralou, svým vlastním zájmům sloužící a nereprezentativní institucí. Avšak promarnili to tím, že lezli kamsi bankám a korporátním zájmům.

Jestliže je to vůlí lidu Skotska, aby se země stala nezávislou, neočekávám žádné záruky, že se staneme nejatraktivnějším, sociálně spravedlivým státem na této planetě, jakousi úspěšnou Kubou. Avšak už existují jasné známky sociálního cítění ve Skotsku tím, že poskytuje péči zadarmo pro staré lidi, univerzitní vzdělání zadarmo a péči o děti zadarmo. Nezávislost, se všemi riziky a nejistotou, nám může dát šanci toto rozšířit a dosáhnout i k těm mezi námi, kteří umírají předčasně v nepředstavitelné chudobě a sociální deprivaci. Už jen ta samotná možnost tohle udělat musí ospravedlnit ta hospodářská rizika.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Skotská nacionalistická strana a nezávislost Skotska
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 12.9. 2014