Gaza, sociální demokracie a česká beznaděj bez konce

28. 7. 2014 / Radek Mikula

Aktéři obou poměrně obtížně srovnatelných událostí, tedy instalace nelegitimní vlády a poslaneckého výletu do Izraele, mají společnou příchylnost právě k politice této země. Prezident Zeman i poslanec Böhnisch jsou dlouhodobě a neochvějně přesvědčeni, že co Izrael a jeho armáda činí, dobře činí. Prezidentovy názory na toto téma jsou obecně známy, s páně poslancovými je možné se seznámit na jeho poněkud mnohomluvně vedeném osobním webu:

Jako Evropané se přihlašujeme k židovské a křesťanské tradici, kterou chápeme jako jeden ze základních pilířů evropské kultury. Blízký východ představuje kolébku hodnot, které jsou základem mírového společenství evropských národů. Považuji Blízký východ za důležitý geopolitický prostor, jehož stabilita, prosperita a rozvoj jsou určující i pro růst životní úrovně v Evropě. Jsem zastáncem členství Státu Izrael v Evropské unii. Znepokojuje mne zdrženlivý vztah Evropské unie ke Státu Izrael a sporná finanční podpora těžko definovatelným skupinám na palestinských územích. Svatá země nemůže být kolbištěm, kde vyplouvá napovrch tušená nevraživost EU a USA. Česká zahraniční politika si klade mír na Blízkém východě jako jeden z prioritních cílů.

Za mír na Blízkém východě Robin Böhnisch podle všeho bojuje s takovým odhodláním, že mu to působí časovou tíseň v jeho poslanecké práci, jak nás o tom loni zpravily Královéhradecké novinky, když napsaly, že během posledního volebního období byl Böhnisch 393krát omluven a 763krát nepřihlášen u hlasování. Celkově se nezúčastnil ani osmdesáti procent hlasování. ZDE

Vím, že hlavním důvodem, proč sociální demokraté loni vyhráli volby, nebyla voličská očekávání, že tato strana změní dosavadní linii české politiky vůči Izraeli. Přesto každý, kdo se o tuto oblast u nás trochu zajímá, ví, že historicky nejvýznamnější sociálnědemokratický zástupce naší republiky v OSN Jan Kavan systematicky podporuje palestinský boj za sebeurčení, což v takovém rozsahu nečiní žádný jiný reprezentant jakékoli české politické strany.

I proto se musím dnes divit, proč se členové ČSSD neptají stranického předsedy a ministerského předsedy Bohuslava Sobotky potažmo ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka, zda sociálnědemokratický poslanec a představitel Královéhradeckého kraje ve stranickém předsednictvu Robin Böhnisch na své pouti do Svaté země zastupoval sám sebe, nebo názor strany, která ho poslala do parlamentu. Tato výprava totiž nebyla žádnou neutrální poznávací cestou, jak jí prezentuje ministr Zaorálek, který tak na ní neshledává nic "nestandardního". Sociální demokraté jsou spoluzodpovědni za propagandistickou exhibici, které se zúčastnil jejich poslanec. Nikomu z mnoha tisíc členů této strany nedochází, že tolerance Böhnischovy manifestační podpory brutálního útoku na Gazu představuje tichý ale o to zbabělejší souhlas s aktuálním projevem kolonialismu, který je zrcadlovým protikladem levicového humanismu?

Nijak mě nepohoršuje, když se podobně jako Böhnisch zachovají poslanci konzervativních stran, u kterých lze předpokládat zatížení tzv. křesťanským sionismem. Těm mohu jen věcně vzkázat, že stejně jako oni podporují útok na Gazu, já podporuji ozbrojený boj Palestinců za osvobození jejich země. Něco úplně jiného ale je, když kolonialistický teror veřejně schvaluje poslanec strany, kterou jsem volil. Cítím úctu k českým sionistům, kteří přicházejí šířit své zvrácené názory na propalestinská shromáždění a někdy musejí čelit hysterickým výlevům ze strany některých (naštěstí ojedinělých) stoupenců Palestiny. Přicházejí tam nejen s vlastními názory, ale také na vlastní riziko. Robin Böhnisch tak činí coby reprezentant voličů, jejichž názory však nevyjadřuje.

V sociální demokracii to ovšem jakoby nikoho nezajímalo. Stav duše průměrného českého sociálního demokrata dneška se tak zřejmě jednou stane velkou záhadou pro vědce, kteří se budou zabývat zahraniční politikou ČSSD na počátku 21. století. Je snad pravda, že světové události v této straně víceméně nikoho nezajímají?

Svůj pesimistický článek zakončím stylově pohledem na internetovou stránku české sekce Mezinárodního hnutí solidarity, které se zaměřuje na podporu Palestinců. Je překvapivé, že neobsahuje žádné stanovisko k postoji české zahraniční politiky k probíhající izraelské vojenské kampani. Z tohoto hlediska pak zase není udivující, že na ní, na rozdíl od Britských listů ZDE (jež Palestinu obecně nemají jako hlavní téma), ohledně poslaneckého militaristicko-agitačního turné nenalezneme vůbec nic.

Vytisknout