Na ropném trhu se hraje o čas

7. 7. 2014 / Ilona Švihlíková

Zajímavé je, že najdeme analýzy, které upozorňují na značná rizika výkyvu ceny dramaticky směrem nahoru -- možná až za vrchol z července 2008, kdy barel stál téměř 150 dolarů. Tehdy šlo o velkou ropnou bublinu, ale nelze se domnívat, že jsme se snad bublin zbavili -- ba právě naopak. Druhá skupina zase upozorňuje na střednědobá rizika prudkého poklesu ceny ropy směrem dolů, což by mělo nesmírně vážné dopady na ropné (resp. surovinové) ekonomiky, které již dnes obvykle potřebují cenu minimálně na úrovni 100 dolarů za barel. Při analýze obou postojů a faktorů jsem zjistila, že klíčový faktorem je čas, resp. načasování či souběh určitých událostí, které se s největší pravděpodobností stanou, ale teprve jejich závěrečná kombinace určí, jak bude vypadat ropný trh. Znovu raději zopakujme, že ropa je klíčovou komoditou světa, ve kterém žijeme, odvíjí se od ní ceny ostatních primárních komodit (včetně zemědělských), je silně obchodována také na finančních trzích a působí na řadu makroindikátorů: od běžných účtů, po míru inflace a po ekonomický růst.

Zdroj: ZDE

Jaké faktory budou pro vývoj na ropném trhu ve krátkodobém až střednědobém výhledu klíčové? Nejenže je pro pochopení/odhad budoucnosti zásadní dynamika vývoje, ale i zde hrají velkou roli zpětné vazby a vzájemná propojení. Pokusím se je v článku alespoň načrtnout.

Ekonomický růst

Stav světové ekonomiky není příliš vábný, není divu, když země neřeší fundamentální problém a místo toho buď provozují neortodoxní monetární politiku (vlny kvantitativního uvolňování, které budou analyzovány dále), nebo místo toho, aby provedly strukturální obrat sypou do ekonomiky další (sporné) investice a úvěrově ji silně přehřívají (Čína). Eurozóna si možná projde rovněž kvantitativním uvolňováním, i když bude s touto politikou poněkud "mimo vývoj." (tj. začne s ní v čase, kdy ostatní země, USA, či Japonsko očekávají její postupné ukončení). Ať tak či tak, celkový ekonomický růst vysoké, resp. rostoucí spotřebě ropy nenahrává a riziko bublin je obrovské. Hlavními příčinami jsou podle mě právě nevyřešené fundamentální problémy západních ekonomik (tj. neschopnost, resp. neochota pozměnit systém vis-a- vis pracovně úsporným technologiím. Místo toho se Západ snaží dostat z deflační pasti a nastartovat bublinový růst právě např. používáním takových nástrojů jako je QE. Ty ale dle mého názoru vedou jen k umělému růstu (tj. faktor nulových úrokových sazeb pro "oživení" ekonomiky, resp. rozjetí úvěrování, a záplava trhu likviditou). To ale nebude v reálné ekonomice fungovat -- tam jsou důležitější faktory jako třeba vývoj mezd (a tedy i kupní síly). Místo toho QE nafukuje finanční trhy (např. i s břidličným plynem, jak uvidíme). Jak často zdůrazňuji svým studentům: reálná ekonomika vždy nakonec zvítězí a bubliny splasknou. Ovšem dopady ztráty (fiktivního) bohatství jsou samozřejmě značné, o "korekci" cen směrem dolů ani nemluvě. Klasicky se bubliny objevují na trzích nemovitostí (rostoucí ceny bytů) a na akciových trzích. Pro odhad budoucnosti střednědobého horizontu (neboť krátkodobě se na finančním trhu může stát téměř cokoliv) je důležité sledovat právě fundamenty, tj. reálnou ekonomiku: vývoj mezd, nová pracovní místa (a jejich strukturu, tj. zda se nejedná o pracující chudobu), reálné investice a jejich složení apod.

Čína a rozvíjející se ekonomiky je trošku jiný případ. Jejich vývoj je ohrožen, protože nejsou schopny provést strukturální obraty, které ve fázi svého vývoje potřebují. Velice markantní je to u Číny, kdy analytici již tváří v tvář nárůstu úvěrování (celková výše, tempo zadlužování...) říkají, že Čínu čeká strmý pád -- jedinou otázkou je kdy. Přitom oficiálně si čínští představitelé velmi dobře uvědomují, co dělat (mají to také zakotveno ve všech strategických dokumentech), ale zdá se, že propadají panické hrůze, že by čínská ekonomika měla výrazněji zpomalit. To se ale musí stát, neboť jinak nelze tzv. "přehodit výhybku." Blížeji jsem o čínském manévru psala ZDE.

Místo toho se Čína přibližuje vývoji v Japonsku, jemuž se manévr se změnou hospodářské politiky tvrdě nevyvedl a jehož bublina splaskla na konci 80. let. Japonsko se následně dočkalo dvou tzv. ztracených dekád. Dnes je jeho bojovým nástrojem politika Shinzo Abeho, která zahrnuje -- jaké to překvapení -- masivní používání kvantitativního uvolňování. Podobně bychom mohli rozebrat i Indii, která není schopná dostat pod kontrolu populační růst a napravit řadu strukturálních deformací své duální ekonomiky. Rusko stále jede po své surovinové trajektorii, se všemi riziky, které to přináší a od Euroasijské unie bych si opravdu větší ekonomický přínos neslibovala. Viz ZDE, ZDE.

Brazílie sice na fotbalovém mistrovství podává pozoruhodné výkony, ale zaostala v tempu veřejných (i sociálních) výdajů, o nutnosti zmodernizovat infrastrukturu ani nemluvě.

I když to nyní vypadá, že kritizuji silně rozvíjející se země, jsou jejich problémy stále snadněji řešitelné než v případě tzv. Západu. Problém je, že stále jsou do značné míry spojeny se západními finančními trhy a nebyly schopné vytvořit si vlastní finanční architekturu. Uvidíme, jaký pokrok přinese červencové setkání skupiny BRICS (o kterém sepíšu zprávu) a zda i v případě pokroku založení společné banky nebude příliš pozdě.

Finanční faktory

Ropný trh je samozřejmě velmi silně ovlivněn finančními faktory. Spekulace na trhu futures může indikovat budoucí očekávání, ale zároveň také ceny silně deformovat a vydávat zmatené signály vůči budoucím investicím. Roli hraje samozřejmě i dolar a celkové monetární prostředí. V 21. století se začal silněji projevovat trend, že primární komodity jsou rovněž chápána jako finanční aktiva. Tím pádem po nich stoupá poptávka v situaci, kdy např. oslabují určité měny, očekává se vyšší inflace apod. Slabý dolar, v němž je světová cena ropy stále kótována působí na cenu ropy nepřímou úměrou (čím slabší dolar vůči koši ostatních internacionálních měn, tím má cena ropy tendenci narůst). Ale celkové měnové prostředí charakterizované právě kvantatitativním uvolňováním v řadě systémově důležitých zemí, příp. velice uvolněnou měnovou politikou, nízkými úrokovými sazbami apod. povzbuzuje poptávku po "skutečných" aktivech, jako je třeba ropa. Otázka ovšem je,co se stane, až (pokud?) FED a Bank of Japan ukončí svou sérii kvantitativního uvolňování. V tu chvíli nejenže vyschne "nekonečný" pramen likvidity a burzy budou muset vystřízlivět z rauše, ve kterém se v posledních letech pohybovaly, ale zároveň se bezesporu začnou zvyšovat úrokové sazby. To by mohlo mít dopad i na kurz dolaru vůči ostatním měnám. Tento vývoj by otevřel cestu k prasknutí řady bublin, což by jednak indikovalo zpomalení růstu, resp. projevení se toho, do jaké míry byl růst (v západních zemích převážně, USA) bublinovitým růstem a omezilo preferenci primárních komodit. Pak by mohl nastat i prudší propad cen ropy, který by jistě vyprovokoval OPEC (jak uvidíme, jehož akceschopnost nyní není největší) a závažně poškodil ropné ekonomiky, které si povětšinou nemohou dovolit ufinancovat své hospodářství v ceně pod 100 dolarů za barel (a řada z nich potřebuje i mnohem vyšší cenu). Ale: prasknutí bublin se může dostat do časového souběhu s dalšími faktory, které mohou na oplátku působit protichůdně.

Břidlice

Boom těžby břidličného plynu a ropy se ukazuje být jedním z klíčových faktorů na ropném trhu. Někteří analytici se domnívají, že právě rostoucí soběstačnost USA, spolu s "kompenzující" rolí Saúdské Arábie vedla k tomu, že ceny ropy nezačaly masivně růst, když z trhu začaly vypadávat důležité země a členové OPEC, jako např. Libye. V současnosti Spojené státy zažívají opojení z toho, že se silně snižují jejich importy (podíl importů na spotřebě klesl z 60% v roce 2005 na asi třetinu v roce minulém) a ropné firmy tlačí na to, aby mohly začít exportovat (což je prozatím zakázáno). V oficiálních zdrojích jako je EIA (Americká energetická agentura) už počítají s tím, že se USA velmi brzy, snad dokonce příští rok, stanou největším těžařem na světě a mohly by předstihnout Rusko i Saúdskou Arábii. Obojí považuji za vrcholně nepravděpodobné z následujících důvodů.

Už nejen na kritických serverech (např. těch, které dlouhodobě hovoří o tématu peak-oil) se objevují informace o revizích výtěžnosti ložisek břidličného plynu a ropy. Jako příklad slouží California Monterey Shale, kde byla nedávno provedena revize vytěžitelných rezerv směrem dolů o 96%. Uveďme dále, že břidličná ropa má podstatně nižší energetickou návratnost ( EROEI) než ropa konvenční (např. vysoce kvalitní ropa irácká), což znamená, že potřebuje vyšší cenu. Hluboký propad cen ropy by tedy americkým těžařům zrovna moc nepomohl. Poškodil by je o to víc, pokud by pád ceny ropy byl spojen právě se změnou monetární politiky. Odvětví těžby břidlic je velice kapitálově náročné, vyžaduje masivní a levné financování. Pokud by se razantněji zvýšily úrokové sazby a přístup k úvěrům by se stal obtížnějším, pak by se celé, dnes tak dynamicky vypadající odvětví, dostalo do značných problémů. Sen o soběstačnosti USA se všemi dopady na zahraniční politiku (neboť ta byla v minulých dekádách energetickými potřebami USA ovlivňována velice silně) by se rozplynul. I proto se úvahy o tom, že břidličný boom USA je jen bublinou poháněnou kvantitativním uvolňováním, objevují stále častěji. Klíčový ovšem bude čas, tj. kdy a za jaké konstelace břidličná bublina praskne. V kombinace např. s určitými geopolitickými jevy, by se pak trh mohl rychle z ceny stabilní,či dokonce klesající, dostat do strmého růstu.

Zdroj: ZDE, ZDE

Geopolitika

Geopolitické vlivy jsou ze své podstaty téměř nepředvídatelné. V posledních letech a měsících jsme byly svědky toho, že řada významných zemí vypadla z trhu (Irán -- sankce, Libye), resp. je jejich těžba hluboce pod jejich potenciálem. Irán stále těží hluboce pod svými možnostmi a je sankcemi silně negativně zasažen. Otázka, zda budou sankce odstraněny a jak rychle se Irán dostane na původní úroveň těžby. Pak je tu Libye, jejíž výstup kolísá a za spolehlivý ho považovat nelze. Vynecháme-li Nigérii, pokusy o rozvoj těžby ve Venezuele (ropné pole Perla), pak je klíčový aktér bezesporu Irák. Před ofenzívou ISIL měl Irák našlápnuto na rekordní navýšení své těžby, která se pohybovala kolem 3,3 milionů barelů za den (mb/d). Irák měl navíc velké ambice a dokonce plánoval v budoucích letech těžbu až 12 mb/d, což by předstihlo Saúdskou Arábii. Přestože považuji tuto eventualitu za méně pravděpodobnou, Irák měl nepochybně našlápnuto předehnat důležitostí v rámci OPEC Irán a také si tak "koledoval" o přidělení kvóty, kterou jako země postižená válkou (resp. okupací) neměl. Jeho současná situace je na samostatný velký rozbor. Můžeme ovšem konstatovat, že jeho export ropy je minimálně v ohrožení, exporty z Kurdistánu zdá se jdou přes Turecko. Ropný trh je logicky zasažen chaosem (řízeným?), který vede k rozrůstajícímu se pásu zhroucených států, jako je Libye a Irák. Je otázkou, zda se jako stát udrží, protože se otevírá možnost vzniku samostatného Kurdistánu, kterou ale např. Turecko (na rozdíl od Izraele) vítat nebude. Kolaps Iráku zasáhne také Čínu, která je nejen odběratelem, ale také významným investorem v zemi. Čína by se pak musela obrátit na Rusko a zřejmě také Irán pro pokrytí výpadku z Iráku. Nazíráno globálně, výpadek Iráku je systémově důležitý. Je zásadní, zda a jak se odehraje, tedy opět v jaké konstelaci: zda Irák vypadne zcela z trhu před/či po prasknutí bubliny, v nejhorším možném scénáři se jeho výpadek "sejde" s prasknutím bubliny břidličné ropy v USA. V takovém případě nelze vyloučit nárůst ceny někam ke 200 dolarů za barel.

Prozatím se podívejme na aktuální vývoj. IEA (Mezinárodní energetická agentura) uvádí, že volná kapacita OPEC je asi 3,5 mb/d. 80% volné kapacity pochází ze Saúdské Arábie, což zvýrazňuje její roli "vyvažovače" na ropném trhu a její strategický význam. Žádná jiná země nedokáže rychle (tj. v řádu týdnů) zvýšit svou těžbu až na 12 mb/d. Pokud je údaj IEA správný, pak by si OPEC (resp. Saúdové) měl s výpadkem Iráku poradit (ovšem pokud se nic dalšího nezmění, viz předchozí faktory). Ale: trh by se tak ocitl v situaci tzv. těsnosti (tight market). Těsný trh, tj. situace, kdy je poptávka jen tak tak pokryta, tj. volná kapacita je extrémně nízká, je přímo hostinou pro spekulanty se sázkou na růst ceny. Tuto situaci už jsme zažili, např. v letech 2004-2006 se volná kapacita OPEC dostala pod 2mb/d, což byla silně znepokojivá situace, která sama o sobě hnala ceny ropy vzhůru. Dění na Blízkém a Středním východě ovlivňují také OPEC. Vztahy mezi některými zeměmi nebyly nikdy příliš přátelské (typicky regionální rivalové Saúdská Arábie a Irán), nicméně současný vývoj a rozklad Iráku může, diplomaticky řečeno, vytvářet řadu překvapivých konstelací a neočekávaných koalic, které mohou poměry v rámci OPEC a jeho proslulou nedostatečnou disciplinovanost změnit. Viz ZDE, ZDE, ZDE.

Podívejme se na současnou těžbu kartelu OPEC a to za situace, kdy v roce 2014 je světová poptávka odhadována na 91,14 mb/d, OPEC chce držet stabilizovaně svou nabídku na úrovni 30 mb/d, jeho podíl tedy tvoří na trhu asi jednu třetinu.

Těžba členských zemí OPEC, údaje za květen 2014 v mb/d

Alžír	1,14
Angola	1,66
Ekvádor	0,5
Irán	2,8	Před sankcemi těžil Irán až 4,5 mbd
Irák	3,3	A stal se, zřejmě na krátko druhým hlavním těžařem OPEC.
Kuvajt	2,8
Libye	0,2 (!)	V roce 2012 se Libye dostala na 1,4 mb/d, za Kaddáfího ovšem byla na téměř 2mb/d.
Nigérie	1,88
Katar	0,7
Saúdská Arábie	9,65	Saúdská Arábie standardně těží 8mb/d, nynější vyšší těžba kompenzuje propad Libye.
Spojené arabské emiráty	2,7
Venezuela	2,3
OPEC celkem	29,76

Zdroj: OPEC: Monthly oil market report, červen 2014.

Na ropném trhu mezi sebou soupeří několik faktorů, jejichž načasování bude klíčové pro budoucí cenu ropy, této klíčové komodity. Cena ropy navíc zpětně ovlivňuje ekonomický růst, geopolitické vztahy, včetně fungování kartelu OPEC. Nedokážeme v tuto chvíli přesně predikovat (a vzhledem k dynamice to ani není možné, snad jen vyjádřit pravděpodobnost jednotlivých scénářů), jak se klíčové faktory sejdou pospolu. Jak dlouho ještě vydrží Spojeným státům jejich břidličný boom, zda skutečně FED ukončí kvantitativní uvolňování, zda dojde (a kdy) k prasknutí úvěrové bubliny v Číně a v dalších zemích, jak bude vypadat irácká těžba... Jedno ale platí stále: ropný trh v sobě odráží mocné síly tohoto světa.

Vytisknout