Nejen o zabíjení na Ukrajině

1. 7. 2014 / Daniel Veselý

V této chvíli jsme svědky celkem chmurné situaci na Ukrajině: Ukrajinský prezident Petro Porošenko odmítl prodloužit jednostranné příměří na východě Ukrajiny ZDE .Už nad ránem začaly ukrajinské vládní síly útočit na pozice proruských povstalců. Prezident Putin vystoupil se zásadním prohlášením k Ukrajině, v němž uvedl, že je nutné bránit zájmy Rusů v celém světě a apeloval na spolupráci s Čínou, Vietnamem, Japonskem, zeměmi ASEAN a státy v Latinské Americe atd. Objevily se dokonce zvěsti o tom, že ukrajinská armáda v boji u Slavjansku použila neidentifikovatelné chemické zbraně ZDE .

Ačkoliv nejde o mé téma, domnívám se, že konflikt na východě Ukrajiny eskaloval do té míry, že jde především o chaotickou mocenskou hru ukrajinské vlády a jejích stoupenců na jedné straně a Kremlu a jeho přívrženců na straně druhé. Jako v jakémkoliv jiném konfliktu tu nejde o to nejdůležitější -- životy obyčejných lidí a jejich základní práva. Jestliže se ukrajinská krize stala katalyzátorem zaťaté zákopové mediální války, soudím, že vinu nesou všichni zúčastnění. Je třeba absorbovat u nás nepříliš známé hlasy, jež konkrétními poznatky mapují nepřehlednou situaci na Ukrajině navzdory možnému faktu, že se tato situace už vymkla z rukou jak ukrajinské, tak i ruské vlády.

Z mého úhlu pohledu je pozoruhodné sledovat, jak se s touto zatěžkávající zkouškou objektivity (jako kdyby nějaká existovala) popral především západní tisk. Mediální analytik a ekonom Edward S. Herman píše ZDE , že celá krize byla pravděpodobně zahájena odmítnutím finanční nabídky EU Janukovyčovou vládou a přijetím ruského návrhu. Nejenom že masmédia (New York Times) podle Hermana úplně potlačila fakt, že ruská nabídka byla pro Kyjev výhodnější, ale za další neobsahovala (naruby) podmínku spočívající v přerušení spolupráce s EU a neobsahovala akcent na vojenské závazky s NATO. Nicméně západní média označila ruskou nabídku za "donucovací" a návrh EU za "konstruktivní a rozumný", uvádí Herman. Ten dále píše, že protesty proti zkorumpované Janukovyčově vládě byly z části nepochybně založeny na skutečných pohnutkách, ale později v nich převládl "protiruský" apel a vyústily v puč proti zvolené vládě.

Podle Hermana Spojené státy kyjevskou "juntu" entuziasticky podporovaly, zatímco oddalovaly uznání Madurovy vlády ve Venezuele a nabádaly ji k dialogu s opozicí, která se v ulicích chovala násilnicky. Kyjevská armáda nyní na východě Ukrajiny nasazuje stíhací letouny a helikoptéry, dále dělostřelectvo a minomety nikoliv proti "demonstrantům", ale "militantům". Informaci o masakru v Oděse, který nebyl dosud dostatečně objasněn, jak pokračuje Herman, list New York Times pohřbil až na zadní stranu textu o smrtících srážkách na Ukrajině. Západní sdělovací prostředky také moc neinformovaly o návštěvách předních amerických činitelů včetně osob z Pentagonu na Ukrajině, míní Herman.

V opověď na zcela nepochybně nelegální ruskou invazi na Krym a zvýšenou vojenskou pohotovost ruských vojsk Obamova vláda reagovala uvalením sankcí, navýšila finanční a vojenskou pomoc státům v blízkém zahraničí Ruska, se svými klienty uskutečnila vojenská cvičení a manévry a na tyto a další spojence zatlačila, aby zvýšili výdaje na zbrojení -- avšak nezasáhla, když její kyjevský klient rozpoutal na východě země "protiteroristické operace". Rusko reagovalo zvýšenou militarizací na svém území; v rámci svých hranic, což pro Západ představuje "hrozbu" (Bylo by zajímavé, jak by na podobnou hrozbu ve svém bezprostředním zahraničí reagovaly Státy nebo Izrael. Myslím, že i nezaujatý pozorovatel musí uznat, že Rusko se chová mimořádně zdrženlivě). Tolik Edward S. Herman.

Sociolog Volodymyr Iščenko ZDE k horké situaci na Ukrajině poznamenal, že navzdory Majdanu pokračují protesty horníků, například v průmyslovém centru Krivoj Rog, kteří požadují, aby jim byla zvýšena mzda. Protesty se podle Iščenka odehrávaly a odehrávají v různých částech země a týkají se socioekonomických témat -- daní, platů, životního prostředí, privatizace veřejného prostoru atd. Iščenko tvrdí, že nepokoje na Ukrajině nejsou syceny primárně ze Západu -- například role National Endowment for Democracy (NED) je zveličována a při rozdmýchávání protestů není signifikantní -- ale pramení spíše z reálných pohnutek obyčejných Ukrajinců. Stávající ukrajinská vláda lehce navazuje na pozice předešlé vlády, a to konkrétně v zavádění restriktivních opatření v souvislosti se svobodou shromažďování a práva na protest. Obě vlády navzdory vzájemné animozitě tedy používají obdobné nedemokratické prostředky. Restriktivní opatření, které v lednu schválila předešlá vláda, de facto vyústily v násilný protest na Majdanu; je tudíž ironií, že o to samé se pokouší nyní Porošenkova vláda, která má požehnání Západu, uzavírá Iščenko.

Rektor Akademie médií a politický analytik Eduard Chmelár, který nedávno Ukrajinu navštívil a je nyní v kontaktu s řadou obyčejných Ukrajinců k tématu napsal: "V čase, keď OSN hlásila už takmer 500 civilných obetí vojenského zásahu na východnej Ukrajine a viac ako 100 000 utečencov, nemecká kancelárka Angela Merkelová hovorila iba o tom, že tam "stále zomierajú ukrajinskí vojaci". Kedy si týchto nešťastných ľudí všimne svet, západní politici, ľudskoprávni aktivisti, médiá? Je ich metafyzickou vinou, že sú etnickí Rusi? Je naozaj tragikomické počúvať generálneho tajomníka NATO, ako najprv vyzýva Rusko, aby neovplyvňovalo vývoj na Ukrajine, a potom mu vyčíta, že rebelov ovplyvňuje príliš málo..."

Chmelár pokračuje: "Vzbúrenci obsadili úrady, ale zabíjať civilistov začala až ukrajinská armáda. Mne stále volajú ľudia, ktorí tam majú príbuzných, ozývajú sa mi Ukrajinci a Rusi žijúci na Slovensku a prosia ma, aby som tlmočil, čo sa tam deje, lebo médiá klamú, až sa tak práši. Tam bombardujú obytné štvrte (ako v Slavjansku), operuje tam okrem ukrajinskej armády Národná garda a samozvané polofašistické jednotky, ktoré nemá nikto pod kontrolou a terorizujú miestne obyvateľstvo. Ľudia sa tam lynčujú ako v bývalej Juhoslávii."

Bohužel je jasné, že konflikt na Ukrajině nedeeskaluje, jak jsem se ještě před několika týdny mylně domníval, a mediální válka se po krátkém oddychu pustí do nového kola. Poražení budou i nadále jen obyčejní lidé, kteří se nikoliv vlastní vinou dostali do soukolí velmocenské hry.

Vytisknout