Fotbal česk(oslovensk)ý opět na výsluní?

19. 6. 2014 / Miloš Dokulil

Světový pohár ve fotbalu v Brazílii je rozehraný na plné obrátky; někdy v dešti, jindy na slunci, ale letos bez české účasti. Kupodivu český či československý tým zrovna teď -- možná zcela nečekaně -- přesto zazářil, alespoň ve statistikách světových a evropských fotbalových pohárů, zaznamenávajících finále a v nich podíl úspěšných penalt. Takto to nebylo možné přehlédnout, i když v týdeníku, který se sportu věnuje spíše okrajově; tj. v The Economist, 14/6, str. 55. Článek byl nadepsán "Anglická choroba". Zabýval se především psychologickou stránkou penaltových "rozstřelů".

Všimnu si především statistické tabulky, která uvádí celkem 10 států, jejichž týmy s větším či menším úspěchem těmi penaltami ve finále s určitým procentuálním poměrem zabodovaly. Tabulkou zachycené období pokrývá čas od roku 1976 po rok 2012 v evropských šampionátech, a zároveň léta 1978 po 2010 ve Světovém poháru. Anglie byla registrována v šesti takových pohárových soutěžích, se sedmi záznamy těch penaltových kopů, a údajně s 66 % úspěšnosti; přičemž 6 x přesto zůstala v tom finále jako poražený tým. (Těch "66 %" úspěšnosti zřejmě souvisí s jednotlivými penaltami, bez ohledu na celkový výsledek daného klání, které stejně úspěšné být nemuselo; což zřejmě zachycuje právě uvedená tabulka.) Československé mužstvo (1976 a 1980) a tým ČR (1996) jako jediný případ mezi těmi deseti státy zaznamenalo 100 %-ní úspěšnost v těch penaltách a vždy zároveň vítězství v Evropském poháru k uvedeným letům.

Z tohoto hlediska je ovšem zcela nepřehlédnutelné mužstvo Německa. Protože to v té tabulce figuruje celkem šestkrát (4 x ve Světovém poháru), přičemž penaltově neuspělo jen jednou (a to roku 1976, v Evropském poháru). Pětkrát bylo vítězné i v těch pohárech.

Asi by se mělo připomenout, že k první takové penaltě by mohlo letos v Brazílii dojít 28. června. Střílet penaltu v takovém rozhodujícím utkání není ovšem banalita. Je to především test pevných nervů fotbalisty, který má penaltu střílet. Je tu minimální vzdálenost před brankou; a nemělo by příliš záležet na tom, kde zrovna stojí brankář. Nemělo by ten kop ovlivňovat ani to, za jakého brankového stavu se penalta zrovna střílí. Tohle se asi hodí rozebírat jinde...

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 19.6. 2014