Sociální demokracie prohrává, protože nerozumí psychologii

17. 6. 2014

Politické hnutí, které nerozumí dvěma základním psychologickým charakteristikám, je odsouzeno k zániku. Prvním tímto rysem je syndrom měnícího se psychologického základu. Definoval ho biolog Daniel Pauly. Okolnosti svého mládí považujeme za normální a nevýjimečné, ať jsou jakkoliv kruté nebo chudé. V důsledku toho se během několika generací přizpůsobíme i tomu nejintenzivnějšímu útlaku či chudobě a zdá se nám, že je to normální a nezměnitelná situace, píše v deníku Guardian George Monbiot.

Druhým psychologickým rysem je tlak na změnu hodnot (jinak známý jako feedback vůči určitému politickému programu). Jestliže například má vaše země veřejné zdravotnictví, které zajišťuje, že každý, kdo potřebuje lékařské ošetření, ho dostane, aniž by za ně musel platit, toto v občanech vytvoří názor, že je normální postarat se o neznámé lidi a je nenormální a špatné se o ně nepostarat. Jestliže žijete v zemi, kde se lidé nechávají na ulici zemřít, vytvoří to ve vás názor, že je normální, že nemáte vůči chudým a slabým žádnou odpovědnost.

Existence těchto charakteristik je zdokladována obrovským množstvím vědeckého výzkumu, o němž však sociálnědemokratické strany netuší nic.

Se svými základními hodnotami se nerodíme: jsou silně utvářeny naším sociálním prostředím. Tyto hodnoty jsou na škále mezi externími a interními hodnotami. Lidé, jejichž hodnoty jsou interní, mají vysokou úroveň sebepřijímání, mají silná soukromá pouta a velkou touhu pomáhat druhým. Lidé na druhém konci škály jsou přitahováni externími hodnotami, jako je sláva, finanční úspěch a atraktivita. Vyhledávají chválu a odměnu od druhých.

Z výzkumu ze sedmdesáti zemí světa vyplývá, že interní hodnoty jsou silně spojovány s porozuměním druhým, s tolerancí, oceňováním druhých, se spoluprací, s porozuměním a s empatií. Lidé, které přitahují externí hodnoty, mají menší míru porozumění pro druhé, silně je přitahuje moc, hierarchie a nerovnost, mají silnější předsudky vůči outsiderům a nezajímají se o globální spravedlnost a o přírodu. Tyto skupiny vlastností jsou vzájemně v obráceném poměru: když externí vlastnosti sílí, interní vlastnosti slábnou a naopak.

Společnosti, v nichž jsou všeobecně přijímány externí hodnoty, jsou daleko nerovnější a založeny na daleko menší míře spolupráce než společnosti se silnými interními hodnotami. V jednom experimentu dostali lidé se silnými externími hodnotami zdroj, který si měli mezi sebou rozdělit. Brzo jim došel (na rozdíl od skupiny lidí s interními hodnotami), protože si všichni chtěli vzít víc, než kolik jim patřilo.

Vzhledem k tomu, že externí hodnoty jsou silně spojované s konzervativní politikou, je v zájmu konzervativních politických stran a konzervativních médií je kultivovat. Dělají to třemi základními způsoby. První metodou je vyvolávat pocit ohrožení. Z experimentů, o nichž informuje časopis Motivation and Emotion, vyplývá, že když mají lidé pocit, že jsou v ohrožení, anebo jsou znejistěni, přesunují se k externím hodnotám. Údajná nebezpečí - jako je zločinnost, terorismus, deficit, inflace či přistěhovalectví - vyvolávají krátkodobé reakce, v nichž se lidé snaží zachránit se, což znamená, že chráníte svůj vlastní zájem a zapomenete na jiné lidi.

Druhou metodou je vytváření nových rámců, myšlenkových struktur, jimiž pak vnímáme svět. Například, jestliže se neustále daně označují za břemeno a zrušení daní jako úleva, lidé si začnou myslet, že daně jsou špatná věc a musejí se odstranit.

Třetí metodou je změna společenských hodnot: když změníte způsob, jak společnost funguje, spolu s tím se změní i naše hodnoty. Privatizace, marketizace, škrty pro chudé, nerovnost: to všechno změní základní vnímání věcí.

Margaret Thatcherová tomu dobře rozuměla. Argumentovala: "Ekonomika je metoda. Cílem je změnit myšlení lidí."

Avšak sociálnědemokratické strany už dnes nemají cíle, mají jen metody. Jejich politická filozofie je jednoduchá: Když napoprvé neuspějete, ustupujte, ustupujte a ustupujte. Sociální demokraté si dnes myslí, že když se přizpůsobí převládajícím společenským hodnotám, lidi pro ně začnou hlasovat. Ale hodnoty se mění a to, co se dřív zdálo nepřijatelné, je dnes normální. Namísto, aby sociální demokraté bojovali proti novým hodnotám, přizpůsobují se jim. Proto vždycky vypadají jako jejich oponenti, jenže vždycky s pětiletým zpožděním.

Není to úplně tak šílené jako stará taktika v některých marxistických organizacích, které chtěly podporovat nerovnost a nespravedlnost ve společnosti v naději, že zuřivost lidu pak povede k revoluci, jenže daleko od toho to nemá. Kromě základní logické chyby (proč by sakra někdo měl hlasovat pro sociální demokraty, když je jejich politika stejná jako politika pravice?) to projevuje hlubokou psychologickou negramotnost. Když sociálnědemokratická strana posiluje konzervativní hodnoty a konzervativní myšlenky, když nedokáže nabídnout žádné opačné hodnoty, když odmítne bojovat proti změně společenských hodnot, jaký taková strana očekává výsledek, než že dojde k dalšímu posunu společnosti směrem ke konzervativismu?

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 17.6. 2014