Tělo si dělá s duchem, co chce?

18. 6. 2014 / Miloš Dokulil

Však to znáte! Rozmanité drogy dokážou udělat s člověkem divy. Ale stačí na to i běžný alkohol. Anebo jenom se člověk špatně vyspí, a potom nevrle bručí na celý svět nejméně do oběda, že? Zatím ještě nerozebírejme nadmíru senzitivní otázku případné (ne)svobody vůle. I když asi všichni něco víme o tom, že třeba i před soudy průkazný zločin nemusí mít svého odsouzeného pachatele, pokud se prokáže, že ten člověk "nebyl při smyslech" (jak se lidově říká).

Raději si problému všimněme z té slibnější stránky. Brnklo vám někdy o ucho či o oči slovo "oxytocin"? Zhruba před desíti lety (roku 2005) se o této sloučenině začalo mluvit jako o "hormonu lásky" nebo o látce "k pomuckání" (jak se někdy říká). Vždyť tento hormon byl nalezen třeba u hrabošů, jejichž jeden druh např. vyniká tím, že páry spolu stabilně žijí po celý svůj poměrně krátký život (bereme-li to z lidské perspektivy). Oxytocin byl pochopitelně nalezen třeba u oveček, u nichž příkladně bývá poukazováno na málem "kalendářovou" vazbu samiček na novorozená jehňátka; často i rozmanitými zobrazeními, zvláště o Velikonocích. Tato látka se u lidí ve zvýšené míře nachází v těle matek po porodu; jistě k posílení těch potřebných vazeb vůči novorozeněti a jeho potřebám.

Začaly být prováděny pokusy s lidmi, aby se zjistilo, do jaké míry jsou průkazné výchozí dohady a předpoklady. Zkoumaným osobám byl dodáván k vdechování sprej, buďto obohacený oxytocinem, anebo neutrální ("placebo"); aby posléze došlo k testování možných účinku oxytocinu při realizaci sociálně motivovaných rolí. Zdálo se, že jedinci mající v sobě více oxytocinu jsou vnímavější k soucítění, ne-li přímo k charitě; a také snad pozitivněji oceňovali jiné subjekty než kontrolní skupina.

Věda se nikdy nespokojí možností hned generalizovat, co vypadá tak "nabíledni". Brzy se zjistilo také to, že ten oxytocin kromě možného zvýšení důvěry vůči okolí testovaných jedinců také u dalších zkoumaných lidí mohl rovněž naopak zvyšovat možný pocit závistí nebo škodolibosti. Šlo asi i o to, kteří jedinci byli a v jakých testovaných podmínkách vystavení průzkumu. Ono totiž záleželo také nemálo na tom, s jakou celkovou předběžnou výbavou zkoumaní lidé do tohoto testu vstupovali. Oxytocin mohl zvýšit jak pozitivní, tak negativní pocity. Na výsledky testů měl vliv celkový kulturní profil zkoumaných osob.

Základní funkce oxytocinu byla zřejmá. Také možnost redukce úzkostných stavů byla očividná. Pokud ovšem někdo zrovna byl již z dřívějška laděn k obavám ze sociálních kontaktů, pouhé čichání vzduchu obohaceného oxytocinem z takového subjektu neučinilo automaticky sociálně naditého optimistu sršícího dokonce navíc zjevně přitakávajícím altruismem.

Přitom bychom obecně měli vzít v úvahu fakt, že oxytocin doprovází na cestě životem i takové organismy, jakými jsou třeba hvězdice... A mohl by být nápomocný i nám lidem. Pochopitelně podle toho, co všechno jsme byli zatím až dosud schopni ve svých sociálních kontextech do sebe svými životy asimilovat. Sám oxytocinový sprej zázraky s našimi postoji neučiní!

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 18.6. 2014