Škola žáky nebaví proto, že je toho na ně "moc"?

18. 6. 2014 / Miloš Dokulil

Téma bylo pro mě aktuální na vlastní kůži už hodně dávno. Měl jsem ovšem příležitost něco si následně vyzobat jako otec "dítka školou povinného" a nemalá ozvěna mě po čase zahlušila o jednu další generaci později. Mohlo by ovšem být i toho učiva moc. Protože přece jen nelze nevidět, jak se závratně rozrůstá lidské poznání všemi směry především od počátku druhé poloviny 20.  století. Mohlo by se říct, že poznání během posledních 70 let se rozrostlo "exponenciálně". Aby se v tom opečovávané žactvo neutopilo, kdysi se latinsky hlásalo "Non multa, sed multum". Zkusím to po svém, spíš volně, přeložit takto: "Ne moc dílčích věcí, ale probírané zato důkladně!"

Nemyslím si, že jen v přemíře požadavků je zakopán příznačný "pes". I když (zvláště na středním stupni) ty požadavky vyrostly závratně. A někdy kantorka dokonce diktuje něco z vlastních poznámek, které si ještě uchovala z vysoké školy. Aniž je nutně disponována k tomu, aby učivo na přijatelné úrovni vysvětlila. V 21. století! Kdy navíc má ve škole žák(yně) minimálně po ruce tablet (ne-li notebook) a doma počítač.

Čili: jistý typ učitelstva si odvykl lákat žákyně a žáky k odhalování tajemství, jichž má většina vyučovaných oborů bez počtu. Nemá-li se učivo týkat jen jakýchsi konstatování (třeba co a jak se píše v normě), anebo nejde-li o matematiku, kde problémy začaly zřejmě hořet hned na "základce". Vždyť i matematika má svá přitažlivá témata; třeba v žádoucích postupech řešení, ne-li přímo ve slovních úlohách. Fyzika nebo chemie by mohly být vyučovány jako jedinečné dobrodružství poznání. S využitím přístupu "talk show", na který se dospělí hrnou za ne vždy banální vstupné.

Jenže: nechť si dozorující orgány především ověří, kolik se toho na druhém stupni všude nadiktuje! Někdy dokonce s požadavky, aby také takto byly formulovány odpovědi při zkoušení! A potom následuje v některých předmětech u některých vyučujících každotýdenní prověrka nějakým testem. Takže vyučující, místo aby provokoval žactvo k přemýšlení a získával je k obdivu k jedinečným poznatkům svého oboru, je opravdu především "filatelistou", neboť přece na prvním místě musí mít ocejchovány své žáky nějakými známkami, že?

Nebudu zavírat oči ani před jasným argumentem, že by bylo možno si kvalitnější pedagogy vybrat, a to při finančním ohodnocení, které by mohlo zohledňovat kvalitu vyučujících. Šlo by ovšem o proces, který by přinesl své ovoce až později. Dnes neučí vždycky a všude ti, kteří předem věděli, že učitelství je metou, po níž prahnou...

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 18.6. 2014