Otazníky ke kauze Snowden

31. 5. 2014 / Karel Dolejší

Odborník na nonverbální komunikaci Nick Morgan, který vloni patřil k příznivcům Edwarda Snowdena, po zhlédnutí interview pro NBC prohlašuje, že ten člověk hraje určitou naučenou roli, něco skrývá a už mu nevěří. Edward Snowden již téměř rok pobývá na neznámém místě v Rusku v soustavné péči ruských zpravodajských služeb.

Nick Morgan při svém výčtu rysů Snowdenova chování během televizního rozhovoru úvodem přiznává, že je těžké analyzovat neverbální komunikaci člověka, jehož člověk nezná osobně a který vystoupí v televizi, ale některé rysy jsou prý zajímavé. Zaprvé, Snowden seděl proti americkému novináři Brianu Williamsovi s roztaženýma nohama, což naznačuje, že Snowdenovo tělo novinářského partnera v rozhovoru "objímá". Nohy je obtížnější ovládat než další signály a odborníku na neverbální komunikaci přijde signál otevřených nohou "umělý", "naučený". Snowden se také Williamsovi při rozhovoru podřizuje, což signalizuje tím, že při novinářových otázkách dává hlavu na stranu a poklesává v křesle. Během rozhovoru hovořil prý Snowden zřejmě také hlubším hlasem, než mluví normálně, což má vyvolat dojem autoritativnosti. To odborníku na neverbální komunikaci přišlo také naučené.

Při odpovědích na otázky, jaké styky má Snowden s ruskou vládou, se Snowden nedívá americkému novináři do očí a zpomaluje svůj hlas. Podle Nicka Morgana to znamená, že když popírá jakýkoliv vztah ke Kremlu, lže. Při odpovědi na otázku, zda Snowdena Putinova tajná služba nevyslýchala ohledně toho, co ví, se Snowden skryl za spojenýma rukama, jako v modlitbě. To prý také může znamenat nervozitu.

Morgan však zdůrazňuje, že neverbální komunikace má mnoho významů, takže je ji nutno posuzovat v kontextu a ve skupině gest. Podle Morganova názoru naznačuje Snowdenova komunikace během rozhovoru s televizí NBC "chtěný výkon" člověka, který je "pod obrovským tlakem". "Tohle je velmi inteligentní kluk, který se snaží být něčím, čím není," usuzuje Morgan. "A jeho neverbální komunikace je nepřesvědčivá."

Bývalý generál KGB Oleg Kalugin jde na základě svých kontaktů v ruském bezpečnostním aparátu ještě dále a otevřeně prohlašuje, že Snowden nyní s Rusy spolupracuje, je údajně "konzultantem" FSB.

Je jasné, že Edwardu Snowdenovi v jistý okamžik prakticky nezůstala jiná možnost, než souhlasit se svým pobytem v Rusku. Alternativou bylo zatčení a vysoce pravděpodobně nespravedlivý soudní proces v USA. Snowdena by nikdo nezabil, jako třeba Alexandra Litviněnka, ale nic dobrého by jej nečekalo.

Na druhé straně s ohledem na dlouhodobý pobyt v Rusku a soustavnou péči "čekistů" o jeho "blaho" reálně hrozí, že může být, či jak tvrdí Kalugin, už byl zlomen ke spolupráci.

V tom případě by bylo velmi užitečné rozlišovat mezi fakticky dvěma různými Edwardy Snowdeny: Jedním, který sám za sebe zveřejnil důležité zpravodajské materiály, čímž splnil velmi důležitou funkci hájící veřejný zájem, a druhým, u nějž už nelze mít jistotu o autenticitě současných prohlášení a chování, respektive o tom, zda nejsou ovlivňována tak, aby účelově sloužila jedné z mocností, jíž je vydán na milost a nemilost.

Mimochodem, zatímco Snowden publikoval tuny zpravodajských materiálů o systematickém špehování, které si starostlivě uložil, své tvrzení, že jako zaměstnanec NSA nejprve postupoval ve věci nezákonného slídění oficiálními kanály a "nakonec mu nezbylo, než porušit zákon", nedokáže doložit žádným reálným důkazem, že tak skutečně učinil. Jistě si nelze dělat iluze o tom, kam (by) jeho stížnosti vedly, nicméně k historii autentického whistleblowera skutečně patří vyčerpání legálních možností nápravy situace. Snowden ale nemůže dokázat, že se zachoval uvedeným způsobem, a co publikovala sama NSA rozhodně jeho tvrzení nepodporuje. Že by byl Snowden tak nekonečně lehkomyslný a nearchivoval si zásadně důležité důkazy o oprávněnosti zvoleného postupu? Že by neočekával útoky amerického bezpečnostního aparátu na svou osobní integritu? V tom případě se nelze tak úplně divit, pokud by skončil v rukou ruské FSB.

Tvrzení zakladatele sociální sítě Facebook Marka Zuckerberga, že "soukromí je přežitek", je naprosto nepřijatelné a podkopává základy politické svobody - protože moc je nekonečně vynalézavá, pokud jde o způsoby, jak libovolný typ sociální kontroly změnit v nástroj slídění a pokud možno také manipulace.

Vnitrostátně nad slíděním musí dohlížet instituce k tomu určené, od soudní a parlamentní kontroly až po nevládní organizace typu ACLU, Privacy International či české Iuridicum Remedium. Pakliže některé složky evidentně selhávají, jako je tomu v současných USA, jedná se o skutečnost vpravdě alarmující.

Na druhé straně v mezinárodním měřítku je situace dosti odlišná. Realisticky vzato, špionáž v mezinárodních vztazích je druhým nejstarším řemeslem na světě, a představy, že by se je podařilo vymýtit moralizujícími mediálními kampaněmi, jsou asi stejně realistické, jako pokusy obdobnými prostředky vymýtit řemeslo první. Protilékem na špionáž v mezinárodních vztazích není a ani nemůže být osobní kampaň nějakého aktivisty neschopného čelit tlaku mocenských a bezpečnostních aparátů, ale zase jen kontrašpionáž protistrany. A ta, pochopitelně, nesleduje žádné a priori morální cíle.

Pokud si aktivista namluví, že je tomu jinak, je docela pravděpodobné, že místo v práci pro jedny "zlé hochy" skončí prostě prací pro jiné "zlé hochy", o nic lepší, než ti první.

Pochopitelně, že se jej nakonec už nikdo na nic neptá - a o ochranu jeho osobních práv se žádná ACLU či Privacy International absolutně nedokáží postarat.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 30.5. 2014