Ještě k politice obchodních řetězců

28. 5. 2014

Jakožto nakupující matka mohu přispět několika postřehy o cenové politice obchodních řetězců, píše Jana Karvaiová.

Postřeh 1.

Netřeba nejdříve zvyšovat ceny a poté vyhlásit akci. Mnozí si toho nevšimnou. Proč? Cožpak je v silách normálního nakupujícího zapamatovat si ceny tolika druhů zboží? Ale stačí , když něco tzv. sháníte. Naposledy se mi to stalo , když jsem sháněla pro synovce nějakou stavebnici Lego. Ta,co se mi líbila byla prostě trochu drahá. Tak jsem ji nekoupila. Občas jsem ale při návštěvě obchodu jukla na cenu, jestli se snad nestal zázrak a stavebnici nezlevnili. Po nějaké době už jsem to vzdala. A pak doma čtu leták. A ejhle.Ona stavebnice je tu nabízena v akci.Jenže co to? Vím zcela přesně, že stála 990,-. Pod obrázkem stavebnice je ale napsáno -- původní cena 1250,-/ v akci za 950,-. No nekupte to! To, že ve skutečnosti ušetříte 40 Kč vás moc nepotěší. Ti, co netuší, skáčou radostí, že ušetřili 300,-.

Postřeh 2.

Nakupujete v obchodě. Před vámi je pult s vyrovnaným různým zbožím. Nad pultem visí mnoho různých cenovek. Hmátnu po kávě. Kolik že stojí? Hledám očima, bloudím po cedulkách a nic. Cenu nenacházím. Nevadí, kávu jsem chtěla, obvykle stojí tak 90,-, beru. V obchodě chybí čtečky cen, takže se ani nemohu přesvědčit, kolik stojí. Dozvím se to až u pokladny. Jdu s nákupem k pokladně.Když mi pokladní odpípá kávu, zahlédnu (ke svému zděšení) cenu 125,-. Okamžitě hlásím, že tu kávu nechci. Je drahá ( kde se najednou vzala taková cena?). Znechucená pokladní zvoní na kolegu, aby jí šel stornovat můj nákup. Fronta za mnou mrmlá. Vydržím. Jenže někdo nevydrží nebo prostě mávne rukou a raději si koupí předražené zboží, než aby riskoval tuhle zdlouhavou proceduru s rozlíceným davem za vámi. I to je prostě obchodní taktika.

Postřeh 3. -- třešnička na dortíku

Jeden nejmenovaný řetězec dával svým zákazníkům za každých 200,- nákupu sáčky s hračkami (jako zboží, hra na prodejnu). Sbírala jsem je pro synovce a známé. Nákup byl za 199,80. Podám pokladní dvoustovku. Ta ji strčí do kasy, podá stvrzenku a nic. Žádám tedy hračku. Pokladní: "Ale vy jste nenakoupila za 200,-" Aha. A napadne mě taky si pohrát. Argumentuji, že jsem zaplatila dvoustovkou, tudíž že mám nárok. Pokladní, že nárok nemám, neb nákup nestál 200,- ale jen 199,80 Kč. S ledovým klidem proto požaduji vrácení 20ti haléřů. Paní pokladní je konsternovaná. Na svém požadavku trvám. Fronta za mnou houstne a lidé huhlají, kdo to tam zdržuje.Já se skvěle bavím. Pán za mnou mi fandí a trvá na mých právech. Pokladní mi nakonec hračku dá, s tím, že z toho bude mít průšvih. Nešlo mi o hračku. Šlo o princip.

Pozn. JČ: Z článku paní Karvaiové je zjevné, jak nesmírně důležitý je vynutitelný právní rámec. Co, co popisuje v bodu 1, je například v Británii nemožné kvůli předpisu, který definuje, že sleva je vyhlásitelná pouze tehdy, pokud dané zboží bylo prokazatelně nejméně po dobu několika týdnů v daném obchodě prodáváno za vyšší cenu. Podvodem je samozřejmě i inzerce zboží za ceny obshaující halíře, které při platbě v hotovosti neexistují. Co dělá Česká obchodní inspekce? Jak to, že tuto praxi netrestá a nevynucuje férovou praxi?

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 28.5. 2014