29. 5. 2014 / Vladimír Rott
Přesně tak, jak Uwe Ladwig píše, strana jednoho z českých oligarchů dostala necelá tři procenta možných hlasů. A tak dále po žebříčku úspěšných dolů -- po ANO s o něco přes 2.9 procenty následuje TOP+STAN s 2.9 procenty, ČSSD s 2.6 procenty, KSČM s 2.0 procenty, KDU-ČSL s 1.8 procentem, ODS s 1.4 procentem, Svobodní s těsně pod procentem 1.0, pak ti další s méně než jedním procentem od těsně až hluboko, včetně "Ostatních".
Uwe Ladwig a řada dalších poukazují na to, že se voleb do EP v ČR neúčastnily přes čtyři pětiny voličů, 82 procent. V Německu jich do EP nevolilo 52 procent, v EU v průměru 57 procent a v Hamburku, odkud Uwe Ladwig píše, také 57 procent.
Jak mnozí píší, neúčast na volbách může znamenat nezájem, rezignaci. Nebo naopak spokojenost s rozhodnutím jiných o tom či onom, v dobrém vědomí že kdykoliv o čemkoliv mohu rozhodovat také (například každé čtvrtletí o předloženám, nebo i aktivněji když spolupracuji na něčem z toho k rozhodnutí předkládaném (jak to běží -- ZDE.
Poznámka, když už jsme u voleb a necelých tří procent u nás, v ČR: Necelá tři procenta rozhodla "první přímou prezidentskou" -- a kde je zásadní problém, 4.2./25.10.13 ZDE. -- BL za zveřejnění nestálo, zotavovala se ze zahlcení propagandou, z jednostranného boje za svého favorita.
Pošklebování z Hamburku je možná na místě, ale jen a pouze pokud je nahradí pobídka, připojit se k budování státu a, konkrétněji, k budování (skutečné) demokracie, neboť...
Poznámka, k pošklebování: Nebudu se ani panu Ladwigovi, natož pak Hamburčanům za jejich neúčast posmívat. Nejen, že ti neúčastnící se nemohou za to, že žiji tam, kde spoluúčast občanů se "denodenně" pohybuje mezi třemi čtvrtinami a čtyřmi pětinami (zdaarau.ch, uzh.ch) -- neboli neúčast 20 až 25 procent a sice spokojená (viz seznam spokojených zemí, mezi nimi i Dánsko, o němž i BL párkrát psaly) -- měnící se, podle tématu, v účast. Ale -- a především...
...i Hamburčané vzali věci své do svých rukou a houževnatě je k lepšímu mění (a škoda, že o tom Uwe Ladwig nepíše...).
Příklad z Hamburku, jak se účastnit a věci měnit...
Tak Hamburčané v poslední době prosadili:
- změnu volebního práva, aby ne jenom politici rozhodovaly o tom, kdo se na dostane do hamburského zemského parlamentu (město, země Hamburk má 1.8 mio. obyvatel) ein Wahlrecht durchgesetzt -- tak každý volič má deset hlasů, z nichž každý může libovolně dát kterémukoliv z kandidátů a/nebo stran (inspirováno mj. švýcarským zvykem tzv. "kumulování" a "panašování")
- závazná rozhodnutí lidových hlasování (v Německu jim na úrovni zemí a obcí říkají "občanská rozhodnutí"), aby si politici z nich už nemohli vybírat pouze ta která se jim hodí (inspirováno politickými právy Švýcarska, která jsou základním snažením hnutí Více demokracie o iniciativy a referenda, započatým v Německu, jeho zemích na přelomu osmdesátých a devadesátých let, na úrovni EU o deset, patnáct let poté)
- zákon o transparentnosti, který zavazuje město, zemi Hamburk všechny informace zveřejnit, zejména i na internetu -- mj. smlouvy, dobrozdání, stavební povolení (o transparentnost se zasazuje transparency.org, v Německu transparency.de, která spolu s dalšímí na přípravě zákona spolupracovala, u nás v ČR transparency.cz, u nás ve Švýcarsku transparency.ch, ...)
- ...a příklad trochu širšího záběru, od našich sousedů
Naši sousedé v Německu právě k těmto EP volbám "sestřelili" hranici, která tam zbyla už "jen" tříprocentní, po prvním náběhu na "laťku" nastavenou na pět procent. A to další žalobou předloženou Ústavnímu soudu, který prozkoumal předloženou argumentaci, že jakákoliv hranice je neústavní, aby se k ní přiklonil.
Poznámka: Proč těch 5%? Neboť, podle směrnic EU, u voleb do EP výše nastavena už být nesmí.
A tak u voleb do EP žádná taková, umělá, hranice v Německu dnes už není. Místo ní mohla nastoupit tzv. "přirozená", daná počtem mandátů (a pro jeden tak stačí něco kolem 0.5%, viz "Souhrnná tabulka" na: vysledky-volby2014.eu/cs/country-results-de-2014.html).
Zato ale u Spolkového sněmu, Sněmovny SRN, už si ústavní soudci na něco takového netroufli a argumentaci, že i zde jde o (hrubé) porušení ústavy, v ní psané zásady rovnosti hlasů, odmítli s tím, že -- stručně shrnuto -- by to narušilo zaběhaný chod věcí. Jedno, že hranice je protiústavní...
Proč bychom také měli "sestřelit" oněch 5%...
Jak by to pak vypadalo u nás, bez té umělé hranice, na příkladě těchto voleb -- ANO, TOP+STAN a ČSSD po 3 křeslech, KSČM, KDU-ČSL, "Ostatní" (pokud by se domluvili) a ODS po 2 křeslech, Svobodní, Piráti, Zelení, Úsvit každý 1 křeslo.
Dobře možná ale, že by pak voliči dávali svůj hlas i jiným, nebáli by se že se "ztratí". Dobře možná také, že by pak kandidovali lidé další.
Tak se ptám: Mohli bychom i u nás tu hranici "sestřelit"? Třeba už "jen" u voleb do EP, jakkoliv jsou -- s těmi 21 mandáty -- spíše volbami osob.
Mnohem podstatnější by bylo, "sestřelit" i tu -- umělou -- hranici u voleb do Sněmovny. Pak bychom do Sněmovny mohli volit i ty, kteří se již osvědčili prací na lokální úrovni. Jak na to, o tom se u nás zatím baví malinká skupinka, či skupinky. U nás blíže znám snahy dvou takových -- té kolem Josefa M. či té kolem Pavla H.
Určitě je jich i víc. Bylo by na čase, aby se jak tito dobří lidé, tak i další z "angažovaných ostatních" naučili, jak se hledat a najít. Jinak "se" moc nezmění. Mohlo by ale, pokud začneme "prostě dělat demokracii", inspirovat se tím co je, kde je a, především, i tím jak na to.
Vytisknout1.8. 2014 / Štěpán Kotrba
Programová neujasněnost, do extrémů dohnaný vnitrostranický formalismus hraničící s šikanou vedení, bezuzdně cynický trolling části členské základny, integrace "zelených" a "sorosovských" agend - to vše je dnes Pirátská strana po odchodu jejího char...