Co Obama ve West Pointu vlastně řekl

30. 5. 2014 / Daniel Veselý

Představme si ale hypotetickou, nikoliv analogickou situaci: mexická proamerická vláda je svržena a do prezidentské funkce či premiérského křesla je dosazen protiamerický člověk. Zároveň se část mexického obyvatelstva snaží o to, aby území, kde žijí, bylo připojeno ke Spojeným státům, čemuž se nová mexická vláda snaží silou zabránit. Jak by asi v této hypotetické situaci reagovala americká vláda? Seděla by nečinně tak jako Putin v Moskvě, nebo by vojensky zasáhla ve prospěch "svých" občanů? Jistě, uznávám, že tato hypotéza může poněkud kulhat. Situace na Ukrajině a v Rusku je příliš spletitá, a navíc ji značně komplikuje mediální válka, v níž dochází k diseminaci lží z obou táborů.

Nyní několik poznámek k samotnému projevu amerického prezidenta ve West Pointu z 28. května ZDE . Prezident Barack Obama vedle klasických nadutých klišé prohlásil, že americká armáda ve světě nemá soupeře; Spojené státy podle Obamy zůstávají jediným nepostradatelným národem jak v minulém, tak v tomto století. Prezident neopomněl připomenout, že "agrese Ruska proti bývalé sovětské republice" znepokojuje evropské vlády, zatímco "čínský hospodářský růst a vojenský rozmach ohrožuje sousedy Číny".

Obama zdůraznil, že ve 21. století nepřichází v úvahu, aby Amerika setrvávala v izolacionismu. Regionální agrese -- ať již na jižní Ukrajině (nemá Obama náhodou na mysli kyjevskou juntu?) nebo v Jihočínském moři, kde americké letouny dráždí čínské loďstvo neautorizovanými přelety poblíž čínských hranic -- nemůže zůstat bez odezvy (tenzi na východě Asie ale způsobuje spíš Obamova militarizace spojeneckých států prostřednictvím doktríny "Pivot to Asia" a Transpacifického partnerství (TPP) -- Japonska, Jižní Koreje, Filipín i Austrálie, často za značného nesouhlasu tamního obyvatelstva ZDE ).

Aplaus následoval po prezidentově sdělení, že mezinárodní pohled na vojenská dobrodružství Bílého domu sice "hraje roli", ale Amerika nehodlá po nikom žádat povolení k ochraně svých zájmů. Prezident ale vzápětí připustil, že se Spojené státy nebudou vyhýbat "kolektivním akcím" ani všelijakým politickým nástrojům při řešení rozličných krizí včetně "diplomacie, sankcí a izolace".

Za největší bezpečnostní hrozbu pro Spojené státy prezident označil terorismus al-Káidy a jejich filiálek různě po světě. Obamova administrativa díky snížení počtu svých vojáků v Afghánistánu (navzdory skutečnosti, že se americká okupace této země prodlouží o dva a půl roku) hodlá čelit terorismu" od jižní Asie až po Sahel", aby tak mohla vzdorovat hrozbám ze severu Afriky a Středního východu.

Pro tento účel Obama požádal Kongres, aby jeho vládě poskytnul 5 miliard dolarů. Bílý dům hodlá spolupracovat se svými evropskými partnery na "operacích" v Somálsku, Libyi a Mali (americké speciální jednotky během Obamova prezidentského mandátu rozšířily své "tajné války" do 49 afrických zemí ZDE.

Klíčovým bodem americké zahraniční politiky má být Sýrie s tím, že pomoc Washingtonu má směřovat do rukou spolehlivých syrských opozičníků a sousedních zemí -- Jordánska, Libanonu, Turecka a Iráku (co na tom, že jde vesměs o represivní režimy). Obama uvedl, že jeho vlast je připravena koordinovat aktivity ve prospěch syrské opozice ruku v ruce s evropskými a arabskými spojenci, aby syrská krize mohla být vyřešena diplomaticky (navzdory faktu, že klienti Bílého domu -- Saúdská Arábie a Katar -- bojují v zastoupení proti Asadově režimu nadále).

Obama opět zdůraznil důležitost globálního protiteroristického snažení, jež hodlá i v budoucnu řešit válkou dronů, konkrétně v Jemenu a Somálsku (bezpilotní kampaň ale teroristické hrozby pro USA naopak vytváří, nikoliv eliminuje ZDE).

Americký prezident poté implicitně přirovnal ruskou invazi na Krym a související kroky Moskvy k sovětské expanzi do východní Evropy. Díky okamžité reakci Washingtonu (má snad Obama na mysli činnost amerických "nevládek" NED a USAID na Ukrajině, či aktivity "poradců" z FBI a CIA ZDE?) se podařilo Rusko potrestat cílenými sankcemi a posílením sil NATO ve východní Evropě. MMF má za úkol "stabilizovat ukrajinskou ekonomiku" (sledujeme, jak se MMF a Evropské unii podařilo "stabilizovat" hospodářství jedné členské země EU; jakpak asi proběhne ekonomická "stabilizace" nečlenského státu EU ZDE?). Ukrajinci si mohli s pomocnou rukou mezinárodních institucí ve volbách sami svobodně rozhodnout o svém osudu, aniž "bychom vystřelili jediný náboj", konstatoval Obama (sic!)

Obamova vláda, Izrael a další země podle prezidenta "vybudovaly koalici, jež uvalila na íránskou ekonomiku embargo a zároveň podaly Teheránu pomocnou ruku (ano, v důsledku sankcí trpí především miliony obyčejných lidí, kterým se nezřídka nedostává třeba základních léků a potravin ZDE). Americký prezident nabídl Íráncům pomocnou ruku tím, že znovu zopakoval výhružku, že v případě eliminace íránského jaderného programu "jsou všechny možnosti řešení na stole".

Obama ujistil své spojence o přízni Bílého domu tvrzením, že "NATO je nejsilnější vojenská aliance, jakou kdy svět poznal", a že -- navzdory tvrzením Karla Dolejšího -- spolupracuje s členskými státy Aliance na nových úkolech jak ve východní Evropě, kde tamní partneři musí být zpraveni o přízni Washingtonu, tak za hranicemi tohoto regionu.

Je samozřejmé, že nemůžeme Obamovo chvástání spolknout i s navijákem, ale je záhodno k němu přistupovat s kritickým nadhledem. Suma sumárum: Ačkoliv má Karel Dolejší pravdu v tom, že Evropa pro Obamovu administrativu nepředstavuje politicky klíčovou oblast, neexistuje žádný pevný důkaz o tom, že by se mohl uskutečnit ruský zábor bývalých sovětských republik, nemluvě o záboru východní Evropy a zbytku kontinentu, jak alespoň já osobně tu mezi řádky v Dolejšího textech. Nicméně vojenská síla USA nikterak zásadně neslábne, pouze se transformuje a adaptuje na nové výzvy a podmínky, zatímco jejich ekonomická síla povážlivě slábne. Zbytečné, nákladné a těžkopádné nasazení celých armád v Afghánistánu a Iráku vystřídaly speciální vojenské jednotky schopné vést flexibilně "tajné války" ve 134 zemích světa, dále pak se Washington spoléhá na globální bezpilotní kampaň a šmírovací subverzi, kyberválku, trénink a vyzbrojování vojsk klientů Bílého domu, prosazování vlivu Bílého domu proxy silami apod. Ve vojenské oblasti Spojené státy výhledově nemají žádného reálného konkurenta -- ani Rusko.

Vytisknout