Jak se dělá monstrproces

30. 5. 2014 / Zdeněk Jemelík

Za nenápadným označením se skrývá monstrproces, který bude veřejnost určitě pozorně sledovat kvůli obžalované, kterou policie obvinila s velkým odstupem až jako poslední: řeč je o Aleně Vitáskové, předsedkyni Energetického regulačního úřadu (dále jen: ERÚ), jedné z nejmocnější žen České republiky.

Energetický regulační úřad je nezávislý regulátor cen energií. Jeho předsedkyni může odvolat pouze prezident republiky, a to jen za zákonem stanovených podmínek. Státní zástupci tak silné postavení ve struktuře státních orgánů nemají, přesto v tomto případě zatím hrají s úředníky ERÚ přesilovou hru.

Žalobce obžaloval deset osob, které spojuje jen okolnost, že se žalované jednání točí kolem vydání licencí pro provoz dvou solárních elektráren rodiny miliardáře Zdenka Zemka. Díky tomu, že je ERÚ vydal pozdě večer dne 31. prosince 2010, získali majitelé nárok na zvýhodněnou výkupní cenu za vyrobenou energii. Podle žalobce byly licence vydány neoprávněně a pomohly majitelům elektráren k neoprávněnému prospěchu.

Z celé skupiny obžalovaných je podle obžaloby šest z nich zapleteno do pokusu o oklamání úředníků ERÚ předložením žádosti o udělení licencí v době, kdy elektrárny nebyly dokončeny. Doložili je předávacími protokoly o převzetí díla, které žalobce považuje za nepravdivé, a dvěma zprávami o revizi elektrické instalace, z nichž jedna údajně neodpovídala skutečnému stavu a druhá byla padělaná.

Dále jsou obžalováni dva úředníci ERÚ, kteří neprohlédli úskok s nepravdivými předávacími protokoly a s  revizními zprávami, nechali se zavést výsledkem úředního ohledání zařízení, provedeného dne 31.prosince 2010, a licence "za pět minut dvanáct" vydali. Stojí za zmínku, že s provedením ohledání dne 31.prosince 2010 nesouhlasil tehdejší předseda ERÚ Josef Fiřt a místopředseda Blahoslav Němeček. Nesprávný postup podřízených ale pouze vzali trpně na vědomí. Žádné kroky ke zrušení obžalobou zpochybněných licencí nepodnikli. Orgány činné v trestním řízení ale jejich nečinnosti nevěnovaly pozornost, ač příčinná souvislost mezi ní a částí obsahu obžaloby je nepřehlédnutelná. V tomto řízení mají vystoupit pouze jako svědci.

Na rozdíl od podobného případu fotovoltaické elektrárny v Českém Dubu, která rovněž získala licenci až 31.prosince 2010, žalobce neusvědčuje nikoho z obviněných z úplatkářství.

Trestní řízení proti původním osmi obviněným vzešlo z trestního oznámení, které v r.2011 podal tehdejší místopředseda ERÚ Antonín Panák. K nim přidala policie až v říjnu r. 2012 ředitelku licenčního odboru ERÚ Michaelu Schneidrovou a nakonec až v březnu r. 2013 také předsedkyni ERÚ Alenu Vitáskovou. Tyto dvě obviněné neměly s výše popsanými událostmi nic společného. Alena Vitásková nastoupila do ERÚ 1. srpna 2011 a až po ní přišla Michaela Schneidrová. O tom, že na Silvestra r. 2010 došlo při vydávání licencí k nějakým nepravostem, neměly tušení a dlouho nevěděly ani o zahájeném policejním vyšetřování, protože místopředseda ERÚ Antonín Panák o něm svou nadřízenou neinformoval.

Pozoruhodná je časová shoda mezi rozšířením okruhu obviněných o Alenu Vitáskovou a jejími kroky, směřujícími ke snížení finanční podpory tohoto byznysu a předcházejícími dalšímu "tunelu" do státního rozpočtu, jímž měla být podpora pro velké biometanové stanice. Na základě podnětu Ministerstva průmyslu a obchodu podnikla různá opatření k prověření zákonnosti vydání licencí 180 elektráren a napadla trestním oznámením autory právního předpisu, který rozšířil podporu solárníkům nad původní zákonný rámec. Je zajímavé, že obdobné trestní oznámení podal před ní senátor Jiří Čunek. Osud obou podnětů byl shodný: skončily odložením.

Blíží se konec tříleté lhůty, po které již nebude možné odebrat vydané licence. Odvedení pozornosti Aleny Vitáskové od zkoumání sporných licencí nebo dokonce její odstranění z čela úřadu by za těchto okolností jistě uvítali majitelé ohrožených elektráren.

Události, vedoucí ke  stíhání Michaely Schneidrové a Aleny Vitáskové, začaly zrát zmíněným trestním oznámením Antonína Panáka. Policie upozornila ERÚ na podezření, že při vydání licencí pro společnosti rodiny miliardáře Zdenka Zemka 31.prosince 2010 mohlo dojít k nezákonnému jednání. ERÚ proto zahájil počátkem července 2011 řízení, které mohlo vyústit v odebrání neoprávněně vydaných licencí.

Pak ale došlo ke změně vedení ERÚ. Dne 1. srpna 2011 nastoupila Alena Vitásková, která k 1. prosinci 2011 obsadila volné místo ředitelky licenčního odboru Michaelou Schneidrovou. Ta pak sice dostala od svého nadřízeného místopředsedy Antonína Panáka pokyn, aby řízení vedla k odebrání licencí, ale místo toho je v únoru 2012 zastavila. Podle žalobce jednala vědomě ve prospěch majitelů elektráren, s nimiž se měla znát z dřívějšího působiště. Alena Vitásková se měla provinit již tím, že neupozornila místopředsedu ERÚ Antonína Panáka na vztah jeho podřízené k Zemkům a navíc prý dala k zastavení řízení souhlas. Žalobce ji usvědčuje s použitím soukromé e-mailové korespondence.

Také zde se opakuje selekce podezřelých. Zatímco počátkem r.2011 zachovali nečinnost tehdejší šéfové ERÚ, v r.2012 se nepostavil na odpor místopředseda ERÚ Antonín Panák, který jako přímý nadřízený Michaely Schneidrové měl podat předsedkyni ERÚ podnět k přezkumnému řízení. Spokojil se s vyloučením Michaely Schneidrové z jeho kompetence.

V září r. 2013 pak podal státní zástupce Radek Mezlík obžalobu, v které spojil všechny tři dílčí skutkové děje do jednoho monstrprocesu, který bude obzvlášť tíživý pro dvě dodatečně obviněné dámy, jichž se sice dokazování k vydání licencí netýká, ale budou muset řízení přesto absolvovat celé.

Vývoj se ale podáním obžaloby nezastavil. Ještě před sdělením obvinění Michaele Schneidrové Alena Vitásková její rozhodnutí o zastavení řízení z února 2012 v říjnu r. 2012 zrušila a začaly potíže. Majitelé elektráren se bránili všemi dostupnými zákonnými prostředky a nakonec se obrátili na správní soud, čímž došlo k velkým průtahům. Proto až v únoru r. 2013 mohl ERÚ vydat rozhodnutí o obnově licenčního řízení, jež ovšem vyvolalo další vlnu odporu vlastníků elektráren a další odklad rozhodnutí. Bez ohledu na probíhající správní řízení policie počátkem března r.2013 sdělila obvinění Aleně Vitáskové.

Mezitím se do věci vložil také nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. V srpnu r.2012 podal proti ERÚ dvě správní žaloby z veřejného zájmu na odnětí zmíněných licencí. Jenže správní soud po zjištění, že se na ERÚ rozběhlo přezkumné řízení, v listopadu r. 2013 projednávání žalob přerušil a ve věci rozhodl až 22. května 2014.

Zásadní zvrat ve vývoji pak přineslo rozhodnutí ERÚ ze 17. ledna 2014, jímž byly výše zmiňované licence ve správním řízení zrušeny a na základě doplněného dokazování nahrazeny novými s účinností k 31.prosinci 2010. To má dalekosáhlé důsledky pro trestněprávní hodnocení jednání úředníků ERÚ. Neovlivňují ovšem hodnocení počínání obžalovaných, jimž by bylo prokázáno, že se pokusili dosáhnout vydání licencí nečistými prostředky.

Zrušení sporných licencí zohlednil Krajský soud v Brně výše zmíněným rozhodnutím z 22.května 2014, jímž žalobu nejvyššího státního zástupce odmítl jako ztrativší smysl. Základ pozbyly výtky neoprávněného majetkového prospěchu vlastníků předmětných solárních elektráren a zavinění škody počínáním obžalovaných úředníků ERÚ. Právní pochybení při rozhodování o udělení licencí i o zastavení řízení o povolení obnovy licenčního řízení byla napravena ve správním řízení, vedeném ERÚ jako oprávněným úřadem. Nesporně dochází ke změně společenské škodlivosti případně nesprávného rozhodování pracovníků ERÚ a v případě Aleny Vitáskové nejspíš k zániku trestnosti.

Nicméně žalobce na vývoj událostí nezareagoval a soud nevyhověl opakovaným návrhům obhajoby na předběžné projednání obžaloby a její případné vrácení žalobci, popřípadě na zastavení trestního stíhání. Náklady státu na řízení budou větší než skutečně způsobená škoda, obtěžování účastníků řízení přinejmenším zčásti zbytečné.

Pozornost veřejnosti se v této kauze soustřeďuje na Alenu Vitáskovou. Ale v procesu nepůjde jen o posouzení její individuální viny. Jeho průběh a výsledek ukáží, zda při posuzování provozuschopnosti složitých energetických zařízení váží více stanovisko nezávislého regulátora, disponujícího odborným personálem, a zmocněného zákonem, aby o těchto věcech rozhodoval, nebo názor státního zástupce, opírajícího se o trestní řád a trestní zákoník, neznalého související odborné problematiky a pravidel vnitřního chodu ERÚ. Dovíme se také, zda platí zásada, že použití nástrojů trestního práva je posledním možným způsobem řešení problémů, přičemž posouzení věci prostředky občanského, popř. správního práva je pro hodnocení případů orgány činnými v trestním řízení zavazující.

Asi se nedovíme, proč chtěl žalobce ukřižovat zrovna Alenu Vitáskovou za to, že údajně překážela odnětí neoprávněně udělených licencí, když k tomu dostala příležitost jen proto, že bývalý předseda ERÚ a jeho místopředseda nepodnikli hned na počátku r.2011 právní kroky k odnětí licencí, jež byly nepochybně vydány proti jejich vůli a její místopředseda Antonín Panák nepodnikl správní kroky k zrušení rozhodnutí Michaely Schneidrové. Jejich možná trestní odpovědnost zůstala mimo zorné pole policie i žalobce. Vzniká zde podezření na uplatnění výběrového přístupu ke spravedlnosti, odporujícího zásadě "padni, komu padni", měnícího deklarovanou nestrannost orgánů činných v trestním řízení v chiméru.

Časová spojitost mezi zahájením stíhání Aleny Vitáskové a jejím tažením proti nadměrné podpoře fotovoltaického byznysu je ovšem neprokazatelná a taková zůstane.

Vytisknout