ANALÝZA
9. 5. 2014 / Veronika Kotrbová, Michal Egert, Ilona Konířová, Monika Schottková, Veronika Šlegrová, Štěpán Kotrba
Ukrajinská krize se z boje o svržení prezidenta vyvinula v boj o moc mezi Západem a Ruskem. Již se nejedná o národní konflikt, ale o poměřování sil s tím, že Rusko volí asertivní cestu bránění přiblížení hranic EU a NATO hranicím země a Evropská Unie naproti tomu cestu diplomatickou, nicméně současně subverzně jištěnou zpravodajskými službami. Nyní je do hry zapojena i Česká republika, u které se jedná především o energetickou bezpečnost. Diplomaticko „demokratizační“ argumenty jsou ve světle finančních (sociálních) nároků ukrajinského režimu ale zjevně nepoměrné, až falešné. Desítky miliard EUR ukrajinských potřeb a milióny EUR příslibů – nota bene pod tlakem demonopolizačních, deregulačních a liberalizačních opatření utvoří z Ukrajiny extrémně chudého příbuzného. Energetická závislost země na ruském plynu a ropě není řešitelná v horizontu týdnů, ani měsíců. Rusko nasadí „evropskou“ cenu surovin, Ukrajina se ocitne v dluhové pasti a namísto demokracie bude stát před sociálním kolapsem. Stejně tak situaci bedlivě pozorují české podniky s aktivitami na východě – na Ukrajině i v Rusku. Jak jsou poznamenány české podniky současnou situací? Jsou vyhlídky do blízké budoucnosti spíše negativní nebo pozitivní?
Ekonomické konsekvence míru je kniha Johna Maynarda Keynese z roku 1919 (The Economic Consequences of Peace), v níž předvídal hospodářský rozvrat Německa po placení reparací. Budoucnost v podobě nacismu a 2. světové války mu dala za pravdu. Pokračování Keyness dopsal pod titulem Jak zaplatit válku (How to Pay for the War, 1940). Ukrajina patří mezi 12 klíčových zemí pro export podle plánu MZV. Na českém exportu se ovšem Ukrajina v současné době podílí přibližně jedním procentem. Připočteme-li i Rusko, dostáváme se na 4,1 % českého exportu. I pohledem na tato čísla je jasné, že jsou ve hře především budoucí vztahy s Ruskem. Stejně tak je ve hře energetická bezpečnost České republiky. Ze Západu se prozatím ozývá pouze silná kritika zemí, jejichž rozvodná soustava má alternativu k ruským surovinám. Sankce vůči Rusku jako odpověď na vojenské a paravojenské akce byly sice USA a Evropou uvaleny, ovšem postihují pouze několik desítek tisíc osob (klientů a majitelů bank, majitelů a zaměstnanců embargovaných firem), zatímco obě strany pomocí ozbrojenců na východě Ukrajiny v tichosti destabilizují situaci v zemi. Prémie čekají. Na jedné straně v podobě privatizace ukrajinského státního průmyslu, na druhé straně ve snaze proruských separatistů a většiny ruskojazyčného obyvatelstva v oblastech s jeho dominancí o územní samostatnost regionů a následné připojení k Rusku.
Důsledky v podobě sociální migrace po potenciálním vstupu chudé Ukrajiny do relativně bohaté EU nechce financovat nikdo. O vstupu Ukrajiny do EU musí rozhodnout shodně všechny členské země EU a ratifikovat přistoupení musí všechny národní parlamenty. A to není na pořadu dne. Pokud by taková situace nastala, nedá se se souhlasem všech už počítat. Ekonomický rozdíl v HDP na hlavu mezi Ukrajinou a zeměmi EU (i těmi nejchudšími) je příliš velký...
Západní země tvrdě kritizují Vladimíra Putina a vytvářejí propagandistickou „majdanovou“ mediální vlnu, plédující za „demokracii“ a „evropské hodnoty“, v Rusku naopak probíhá opačná snaha – cenzura zpráv ze Západu a za pomoci médií silná protifašistická a proruská propaganda, mající ovšem oporu v eskalaci činnosti ukrajinských ultranacionalistických a ultrapravicových skupin a politických stran. Zakladatel ruské největší sociální sítě VKontaktě Pavel Durov opustil společnost i Rusko, jelikož odmítl poskytnout Vladimíru Putinovi informace o uživatelích, kteří byli členy skupin na Majdanu. Vzhledem k nutnosti podřídit se ruské legislativě, která je v informační povinnosti vůči státu v oblasti terorismu a protistátní činnosti ne nepodobná té české (vzniklé po 11. září 2001) se dá očekávat, že síť VKontaktě nebude odolávat dlouho. Nebo přestane rozhodnutím ruského soudu existovat.
Jaký je aktuální postoj ČR k proběhnutému referendu na Krymu? Uznává ČR faktický stav – tj. výsledek – připojení Krymu k Rusku? Česká republika výsledek referenda na Krymu neuznává. Prezident podle slov mluvčího Ovčáčka podporuje územní celistvost Ukrajiny, řešení situace dle něj není v rozpadu státu. Klíčová je podle názoru prezidenta decentralizace země, a také svobodné prezidentské a parlamentní volby. Na druhou stranu, pokud jde o Krym, podle Miloše Zemana je faktický stav takový, že je v tuto chvíli pro Ukrajinu ztracen. „Nelze očekávat, že se v dohledné době vrátí pod ukrajinskou svrchovanost,“ dodal mluvčí na otázky Britských listů.
Hynek Kmoníček, Zemanův poradce a ředitel zahraničně politického odboru Hradu konstatoval pro Parlamentní listy:
„Jediná cesta je v decentralizaci Ukrajiny, nových prezidentských a posléze nových parlamentních volbách. Stejně to přesně takhle skončí. Ta otázka je, kolik lidí zemře do té doby, než to zase skončí takhle. A proto se snažíme tam, kde můžeme, mluvit přesně takto: Když všichni víme, jak to skončí, nemohli bychom nezabít ty lidi, kteří zemřou v tom období, než to zase skončí takhle?“
Kmoníček zároveň diplomaticky dodává:
„A jakkoli to dnes zní úsměvně, českým národním zájmem je stabilizovaný ukrajinský trh s výraznými ekonomickými příležitostmi pro Českou republiku v Rusku. Zcela zároveň je bytostným zájmem České republiky, aby byla dohoda na tom, kde Rusko končí.“
Poslanec Jaroslav Foldyna (ČSSD), člen zahraničního a hospodářského výboru Sněmovny konstatuje pro Britské listy:
„ČR v této chvíli neuznává výsledky referenda na Krymu. Slovy ministra zahraničních věcí jsou v rozporu s ústavou a zákony Ukrajiny. Moje otázka a postoj je, jakou ústavu má pan ministr zahraničních věcí namysli. Je to ta ústava, která říká, že prezident Ukrajiny může být odvolán třemi způsoby – rezignuje-li on sám, odvolá-li jej ústavní soud nebo pokud zemře. Kladu si otázku, byl předchozí prezident odvolán podle této ústavy? A jaká ústava vlastně na Ukrajině platí, abych se mohl orientovat o tom, je-li referendum na Krymu v souladu či nesouladu s ústavním pořádkem Ukrajiny? Jakým pohledem se díváme na Ukrajinu dnes a na ústavnost dění na Ukrajině a neústavnost a jakým pohledem jsme se dívali v 90. letech na secesi Jugoslávie, která vyvrcholila vyhlášením Kosova za jakousi republiku? Kdy tedy bylo či nebylo porušováno mezinárodní právo? Domnívám se, že dění na Ukrajině je jakýmsi zahraničněpolitickým důsledkem pokryteckého pohledu tzv. demokratické Evropy a světa včetně vlády ČR na předchozí procesy na teritoriu bývalé Jugoslávie a uznání kvazistátu Kosovo.“
Foldyna se domnívá, že lze očekávat příliv ukrajinských investic, neboť z nestabilního prostředí budou hledat Ukrajinci stabilní prostředí pro svoje investice, což naše republika jistě je.
„A proto bych tento jev podporoval, ale současně je třeba být obezřetný ve vztahu k otázce národní bezpečnosti. V každém případě bychom neměli jednat hystericky, jak tomu bylo na počátku 90. let, kdy jsme vyklízeli trhy a přenechávali ekonomické aktivity jiným státům.
Někdy se politické úmysly prolínají s ekonomickými a jen složitě lze vystihnout, co převládá. Zda-li snaha o politické prosazení některých věcí či otázka ekonomických zisků“, dodává.
V době bojů o Majdan poklesl zahraniční obchod ČR dle MZV o 28 %. Situace vypadá pohledem médií velmi kriticky a podle diplomatů i politiků se nyní jedná o mnoho. Podle některých jde o vše, podle druhých pouze o peníze. Nikdo nedokáže odhadnout, kam až Rusko a USA v geopolitickém soupeření zajdou. Expertní analýzy hovoří o tom, že na obou stranách bojují profesionálně cvičené paramilitární skupiny s profesionální úrovní výzbroje včetně ručních protivzdušných prostředků a s dostatečným materiálním organizačním, velitelským a informačním i zpravodajským zázemím.
Nechme promluvit ministra zahraničních věcí České republiky Lubomíra Zaorálka, který 7. 5. 2014 ve Sněmovně dlouhým monologem objasňoval současnou evropskou a českou zahraniční politiku k Ukrajině:
„My samozřejmě už v posledních dnech delší dobu dostáváme informace o zraněných a nejen zraněných, ale i mrtvých v tom prostředí východní Ukrajiny, nicméně to, co způsobilo ten zájem mluvit o Ukrajině tady ve Sněmovně, byly události, které se odehrály v Oděse a které překročily vlastně i tou tragičností to, co v posledních dnech z Ukrajiny slyšíme.
Dovolte mi tedy, abych nejdřív možná řekl několik těch základních faktů, ke kterým je možné se dostat, abychom věděli, co se vlastně v kostce, v těch hlavních rysech v Oděse vlastně odehrálo. Možná nejdřív bych řekl, že ty události v Oděse 2. května nevznikly z ničeho nic, k těm událostem došlo potom, co už vlastně v těch dnech -také před 2. květnem jsme měli informace o tom, že Oděsou pochodují nejrůznější skupiny, ať už proruské nebo proukrajinské, které se navzájem napadají. Docházelo tam k potyčkám, šarvátkám mezi oběma skupinami a je také pravda, že policie vůči těmto incidentům nijak zvlášť nezasahovala. A ty události skutečně vyvrcholily 2. května a odehrálo se to v těch hrubých rysech zhruba tak, že toho 2. května se měl v Oděse hrát fotbalový zápas ukrajinské ligy, ten zápas měl začít v 17 hodin a v 15 hodin na Soborném náměstí v Oděse se začali scházet jednak fanoušci klubu Černomorec Oděsa a Metalist Charkov a scházeli se tam zároveň s oněmi představiteli těch proukrajinských představitelů politických a došlo k tomu, že celá ta skupina, která narostla kolem té 3. hodiny odpoledne, se chystala vyjít průvodem po Oděse, nicméně z ulice Retězké se k tomu náměstí začala blížit skupina proruských aktivistů. Policie se snažila obě ty skupiny těch proruských a proukrajinských oddělit a držet je dvěma kordony od sebe. Skupiny se po nějakou dobu přehazovaly kameny a petardami, ti proruští v situaci, kdy nebyli v jistém okamžiku náhle chráněni policií, začali střílet z pistolí a přešli do protiútoku, objevili se první zranění, na straně těch proukrajinských čtyři mrtví. A podle těch proukrajinských, kterých bylo početně více, měli právě ti proruští aktivisté pistole a samopal, takže to byl v té první fázi nerovný boj. Policie nečinila vlastně nic pro ukončení ani prevenci dalšího konfliktu, a tak se stalo, že přes tu zbraňovou nevýhodu, kterou měli ti fanoušci fotbaloví a ti proukrajinští, se podařilo těm proukrajinským tu ruskou skupinu – především proto, že těm proruským došla munice – tak se jim podařilo tu proruskou skupinu přetlačit zpět. Pak ti proukrajinští přešli do protiútoku a zatlačili ty ruské separatisty na Soborné náměstí. Policie se pokusila obě skupiny oddělit, ale neměla na to sílu, takže ta proukrajinská skupina přešla přes policii a honila pak ty skupinky těch proruských po celém náměstí, bili je pálkami a vším, co jim přišlo pod ruku. Pak ta proukrajinská skupina začala ničit stanové městečko separatistů u Domu odborů a objevily se i mezi nimi pistole a zbraně. Budova Domu odborů začala hořet pravděpodobně od Molotovových koktejlů, které házely obě strany, a pak začala hořet vlastně celá ta budova s tím, že v přízemí a v prvním patře to byly Molotovovy koktejly těch proukrajinských, ve čtvrtém patře to byly naopak Molotovovy koktejly těch proruských. Policie se na místě delší dobu vůbec neobjevila, první požární auto přijelo zhruba po hodině, přičemž ani policie, ani požárníci neprojevovali dlouho velkou ochotu zachraňovat lidi z hořící budovy. Takže postupně si lidé na náměstí začali pomáhat vlastními silami, použili přitom konstrukci pódia, po které spouštěli některé ty, kteří zůstali v té budově, z oken. Někteří naopak v panice vyskakovali z oken ven. Docházelo tam k tomu, že ti někteří, kteří před chvilkou ještě ty pronásledované bili, tak je pak vytahovali z těch domů. Ti, kterým došlo, co se děje, a že je to katastrofa. V každém případě přesto je výsledkem více než 40 mrtvých a 200 zraněných.
V této chvíli se objevují různé verze toho, co se vlastně přesně odehrálo. Mluví se o tom, že v té budově Domu odborů hořela neznámá látka, která způsobila okamžitou smrt desítek lidí. Viděl jsem dnes informaci, že byli otráveni, také jedna hypotéza, která se objevila v textech, které to komentují. Jedna říká, že ty požáry způsobily ony Molotovovy koktejly, připravované přímo uvnitř té budovy, takže tam byly údajně zápalné směsi uvnitř.
Celou situaci v této chvíli vyšetřuje speciální vyšetřovací tým Ministerstva vnitra ukrajinské vlády pod vedením náměstka Čebotara. Do této chvíle bylo zadrženo 127 osob pro podezření z různých zločinů. Jsou tam také různí cizí obyvatelé, je tam několik Rusů, obyvatel Podněstří apod.
Premiér Jaceňuk sice na začátku vyměnil celé vedení policie, je ale pravda, že i to vedení udělalo pak vzápětí několik dalších docela vážných chyb, například propustili 67 těch zadržených na svobodu apod.
Zároveň podle čerstvých zpráv, které čtu, došlo k výměně guvernéra celé oblasti. Novým guvernérem je Igor Palicija (?), což je poměrně známá postava. Řekněme, že je tady série kroků, které mají za úkol situaci tam nějakým způsobem zvládnout.
Myslím si, že je dnes těžké říkat nějaké definitivní soudy a oddělit z informací ty nejpřesnější. Na druhé straně, kdybych to měl za sebe nějak komentovat, tak bych řekl zhruba to, že se domnívám, že to, co se odehrálo v Oděse, ukázalo, že situace na východní Ukrajině nabrala svou vlastní dynamiku a že ji pod kontrolou, zdá se, nemá už prakticky vůbec nikdo. Připadá mi, že v této chvíli žádné centrum – ať je to Kyjev nebo Moskva – nemá velký vliv na události. Ty skupiny operují dnes a neposlouchají nikoho.
Násilí v Oděse navíc ukázalo, že se nacházíme jako kdyby na břehu vojenského konfliktu a dokonce bych řekl vojenské konfrontace. Proto je ta situace skutečně i podle mne mimořádně vážná. Nicméně si nemyslím, že bychom jako členové Evropské unie, aliance, byli schopni přijít s nějakými návrhy, kterými bychom ji v krátké době byli schopni nějak pomoci řešit.
Já bych tady možná nejdříve ze všeho chtěl vyjádřit hlubokou lítost nad těmi událostmi a chtěl bych vyslovit soustrast obětem a pozůstalým obětí. Je to vlastně v krátkém čase na Ukrajině podruhé tragédie, jejíž rozsah je naprosto mimořádný.
Možná co se týče toho, co v této chvíli jako členská země Evropské unie činíme, já pokládám za důležité to, že dodáváme zástupce do pozorovatelské mise OBSE, která by měla být poměrně rozsáhlá. To je podle mne nástroj nejvýznamnější, který dnes máme pro snahu stabilizovat situaci na Ukrajině. Zároveň pokud by byla postavena mise Evropské unie, která by měla jiné funkce a doplňovala by misi OBSE, tak jsme připraveni ji podpořit.
Vím, že někteří z vás jste stanoveni jako pozorovatelé na prezidentské volby 25. května a už dnes se mě ptáte, co můžete čekat. Já pro vás bohužel žádnou přesnou odpověď nemám. Mohu vám říci, že jsem včera naposledy mluvil s ukrajinským ministrem zahraničí /samozřejmě telefonicky/ a on se mi jednak omluvil za to, co se stalo v souvislosti s tím, když náš český pozorovatel, důstojník, byl převážen ze Slavjansku do Doněcka a vy dobře víte, že na ně stříleli ukrajinští vojáci. Přesně nevíme proč. Je to spíše obraz chaosu, který se dnes na Ukrajině nachází. Mohu jen říci, že se mi ukrajinský ministr omluvil za to, že vlastně omylem ukrajinští vojáci stříleli na pozorovatelskou misi, právě osvobozenou, ve které byl i český voják. Vysvětloval to samozřejmě tou velmi nepřehlednou situací a chaosem, který v té oblasti panuje. Zároveň mě pan ministr ujistil, že oni jsou připraveni udělat všechno pro to, aby i tuto těžkou situaci zvládli a aby připravili zemi na to, že 25. května by měly být prezidentské volby. Že to bude nesmírně obtížné, není asi ani třeba říkat.
Pro ty, kteří z vás se chystají na tu misi, tak v této chvíli si myslím, že stále platí, že podle mne nejen Ukrajina má zájem volby zvládnout, ale já si myslím, že bychom to měli podporovat a měli bychom na tom mít zájem i my, protože já za sebe stále nevidím jinou a lepší cestu z té krize, než stabilizaci země pomocí nově zvoleného prezidenta. Dokonce bych si přál, aby nově zvolený prezident, který má v tomto zásadní kompetence, rozhodl i o uspořádání nových parlamentních voleb. To by byl dle mého ideální scénář, který by vytvořil nové vedení Ukrajiny i nový Parlament, který by snad měl šanci situaci konsolidovat.
Já bych se tedy nevzdával toho, že prezidentské volby by měly být 25. května a pokud se tam chystáte, tak já doufám, že bude šance tomu pomoci.
Tolik tedy k tomu, co se tam odehrálo. Dovolte mi, abych se zdržel nějakých velkých a silných hodnocení a hledání viny. Jisté je, že to, co se stalo, je příšerné, ta tragédie je strašná a vadí mi samozřejmě to, že v místech, kde dochází k zabíjení, se opakovaně nedozvídáme, kdo je za to vinen. To souvisí i s tím, co se stalo v Kyjevě, že tam počítáte mrtvé ne na desítky, bylo jich více než sto, ale my se nedopátráváme toho, kdo je za to zodpovědný, kdo je vinen, a nedochází k tomu, aby ti dotyční byli odsouzeni a potrestáni. Myslím si i tady, to, co se děje, je zabíjení lidí, a v civilizované společnosti obnova normálního civilizovaného stavu je, když za zločiny přichází trest. Asi vám nemusím říkat, že bych si přál, aby tam, kde dochází k takovýmto strašným zločinům, byl nalezen viník a aby byl potrestán. Přál bych si, aby to celé bylo nezávisle vyšetřeno.
To je tedy mé přání a má zevrubná informace o tom, co se zhruba odehrálo v Oděse. Jak už jsem řekl, na přesném zjištění pracuje ona vyšetřovací skupina pod vedením náměstka ministra vnitra Čebotara, tedy speciální vyšetřovací tým. Pokud by ukrajinská strana měla problémy při vyšetřování, myslím si, že například OBSE by měla být připravena pomoci. Právě proto, co jsem řekl, aby skutečně byli nalezeni viníci a když jsou někde zabijáci, tak prostě musí být potrestáni, jinak se těžko může obnovit civilizovaný stav v zemi. Je pravda, že pro prezidentské volby by něco podobného bylo velmi žádoucí.
Já bych vám rád řekl, že kdybyste se mě ještě ptali na řešení té situace, tak já si v zásadě myslím, že to, co se odehrálo v Ženevě, ta schůzka stran Evropa – Rusko – Ukrajina – Spojené státy, v zásadě řekla, co je třeba udělat. Tam bylo jasně řečeno, že je třeba odzbrojit ozbrojené skupiny, kterým nepatří zbraně, že je třeba vyklidit obsazené budovy a že je třeba obnovit právo v zemi. I když dneska se říká, že to, co se dohodlo v Ženevě, neplatí a je to pryč, tak se domnívám, že není jiná cesta než to, co bylo řečeno v Ženevě a dohoda, že to budou všichni dodržovat.
Myslím si, že to, co by se mělo dělat, je vrátit se k tomu, co bylo v Ženevě dáno i na papír, ale co, jak se bohužel ukazuje, nenachází v realitě oporu a dostatečnou sílu, aby to všichni společně naplňovali. „
Opozici Zaorálek nepřesvědčil, přestože jeho slovník nebyl nálepkující, ale informační – skupiny dělí v souladu s realitou na „prokurajinské“ a „proruské“. Místopředsedkyně zahraničního výboru, komunistická poslankyně Kateřina Konečná ministrovi rozhořčeně oponovala:
„Již pět dní jsme konfrontováni s hororovými fotografiemi i videosekvencemi, které zobrazují lidi, uvězněné v hořícím Domě odborů, zastřelenými na chodbách a v kancelářích tohoto domu a ubíjenými na ulici před tímto domem.
A na toto inferno navazovala další hrůza. Vláda ČR mlčela. Mlčela stejně, jako tzv. obhájci lidských práv, kteří tak vyzývali dnes již svrženého prezidenta ke zdrženlivosti a nutnosti nepoužívat sílu, když na Majdanu dnešní vládci Kyjeva stavěli barikády a házeli Molotovovy koktejly.
Situace na Ukrajině začíná nápadně připomínat afghánské, irácké či libyjské vítězství našich sil. Usadili jsme prozápadní vládu, dohlédli na obsazení nejdůležitějších silových a ekonomických resortů. Čas od času uspořádáme řízené volby, avšak v zemi se zabydlel chaos a násilí.
Je čas, aby Parlament promluvil. Naše stanovisko by mělo vycházet z teze, která je pravým opakem častých apelů, zdánlivě směřujících k usmíření. Mám na mysli naivní výzvy, aby se do ukrajinské krize nevměšoval nikdo ze zahraničí.
Současná kyjevská vláda se dostala k moci s pomocí Evropské unie, Spojených států amerických a dalších zahraničních, především západních spojenců. Jihovýchod se těší, když ne materiální, tak jistě morální podpoře z východu. Situace na Ukrajině dozrála do situace, kdy svářící se povstalci z Kyjeva a z jihovýchodu v zajetí emocí a ideologických předsudků nedokáží nalézt cestu k jednacímu stolu. A tak se jediným možným řešením jejich sporu stává násilí a stále reálnější hrozba občanské války.
Vyšetřování oděského masakru současnou kyjevskou vládu jen zcela znedůvěryhodňuje a jeho závěry nebudou brány druhou stranou vážně. Stejně tzv. vyšetřování vraždění kulkami snajperů na Majdanu, a to zvláště v době, kdy nová kyjevská elita v rozporu s ženevskými ujednáními řídí krvavé kárné operace proti Ukrajincům na jihovýchodě země.
V této situaci je nutné vměšování ze zahraničí. Ovšem vměšování, které nehraje hru s nulovým součtem. Kdy je každý kompromis vnímán jako prohra. Potřebujeme, aby se zahraničí aktivně vměšovalo do vyšetřování hororu v Oděse proto, aby se podobné hrůzy neopakovaly. To je možné jedině tehdy, když tlak ze zahraničí přinutí povstalce z Kyjeva a povstalce z jihovýchodu zasednout k jednacímu stolu a jednat, jednat a jednat, dokud nenaleznou cestovní mapu, která narýsuje alespoň základní kontury cesty Ukrajiny z krize.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, aktivní role řady západních institucí, zvláště Evropské unie, při svržení demokraticky zvoleného prezidenta tyto organizace zkompromitovala a učinila je alespoň pro jednu stranu sporu zcela nevěrohodnými. Navrhuji proto, aby Vláda ČR vyzvala členské státy Evropské unie i Ruské federace k uznání arbitrážní role OBSE. Aby to bylo OBSE, kterému bude dán mandát nejen vyšetřit masakr v Oděse, ale též dovést svářící se strany k jednacímu stolu. Zároveň vyzývám celou vládu ČR k odsouzení násilí a fašismu.“
Stejně tak kritičtí byli řečníci za opoziční stranu Úsvit – například poslanec Petr Fiala.
„Hnutí Úsvit v době, kdy se jiní radovali, že na Majdanu začíná nová šťastná éra Ukrajiny, varovalo, že tato forma násilného státního převratu a následného nedodržení dohod z 21. ledna bude znamenat hrozbu eskalací násilí. Signatářem dohod z 21. ledna byli i zástupci Evropské unie. Ministři zahraničí Polska, Německa, Francie mávli rukou nad dohodou a uvolnili tím místo pro radikální politické síly ukrajinských nacionalistů. Místo tvrdého tlaku na plnění těchto kompromisních dohod si tito evropští politici zamnuli ruce a řekli si: Nevadí. Konec konců jsou to naši fašisti. Myšlenku demokratické revoluce, myšlenku pozitivních změn, kterou začalo hnutí Majdanu tak uchvátily akceschopné nacionalistické politické síly. Tyto síly bohužel vytlačily ukrajinské demokraty. Netají se obdivem k tradicím banderovského hnutí a netají se nenávistí k Rusku, včetně části vlastních ukrajinských spoluobčanů, kteří mají kulturně a jazykově k Rusku, k této zemi blízko. Bohužel jsou to dnes právě oni, kdo vystupuje jako představitel ukrajinských vlastenců. Tato situace otevřela také prostor pro ruskou obhajobu svých zájmů a může se nám to líbit více nebo méně, ale obhajobu logickou a nevyhnutelnou. Spojené státy americké jednají zcela stejně, ať už šlo o invazi v Panamě nebo v Grenadě.
2. května eskalace konfliktu na Ukrajině dostala nový rozměr. Masakr v Oděse znamená konec Ukrajiny, tak jak ji dnes známe. Pokud někdo chce dnes zachovat Ukrajinu jako jednotný stát s centrální vládou, žene Ukrajinu do války. Masakr v Oděse je nutné podrobit nezávislému vyšetřování, které stanoví odpovědnost konkrétních osob, úřadů, politiků. Stanovisko kyjevské vlády, že masakr mají na svědomí ruští provokatéři a že je to vše dílem Moskvy, je tak směšné a trapné, že by patřilo spíš do Haškovy literatury. Myslím, že je na čase, aby česká vláda a Česká republika přehodnotila svůj postoj k současné vládě v Kyjevě. Jejich nepřímá odpovědnost za tento masakr je zřejmá a přímá odpovědnost musí být vyšetřena. Vláda v Kyjevě je všechno jiné, jen ne skupina demokratů, která bojuje za demokratické hodnoty. Když poslouchám některá vyjádření této politické garnitury, mám pocit, že ti lidé jsou na kokainu. Pamatujme na to, že na Ukrajině, a to i na té východní, dnes stále žijí stovky českých občanů, našich krajanů a je to i jejich osud, o čem zde debatujeme. Jejich situaci a postavení by měla vláda dnes znovu prošetřit. V dnešní situaci je třeba odzbrojit nezákonné ozbrojené formace včetně tzv. národní gardy, úderných praporů pravého sektoru a oddílu sebeobrany federalistů. Armáda se musí vrátit do kasáren a policie musí začít dělat svoji práci. Všechny politické síly na Ukrajině je třeba dostat k jednacímu stolu. Pokud se to podaří, může Ukrajina přežít v podobné formě jako dnešní Bosna a Hercegovina. Pokud se to nepodaří, pak čeká Ukrajinu válka a v této válce dnešní vláda v Kyjevě prohraje. „
Mrtví jsou cynickou součástí poměrně rafinované dezinformační a provokační kampaně, konstatoval suše ministr. obrany ČR Martin Stropnický . „ Jsme svědky v podstatě nového vedení typu konfliktu. Vysloužilci s kuklami a kalašnikovy, vydávaní za ochránce občanských práv ruské menšiny, a na druhé straně frustrovaný a decimovaný ukrajinský národ, to vše velmi zkomplikované několika militantními ukrajinskými skupinami. „
K situaci se ve Sněmovně vyjádřil i předseda KSČM Vojtěch Filip.
„Státní moc tam nefunguje. A státní moc nezasáhla proti tomu, aby byli zavražděni nevinní lidé v domě odborů v Oděse. To je reálný stav. A v tomto ohledu děkuji, že jsme tu informaci mohli vyslechnout.
Takže se bavme o tom, kdo podpořil onen fašistický puč na Majdanu. Kdo ho podpořil? Já nejsem žádný zastánce bývalého prezidenta nebo nelegitimně sesazeného prezidenta Ukrajiny. Ale nejsem také zastáncem nové moci a zejména opakuji, co jsem tady říkal při posledním jednání o Ukrajině, že za nejvážnější chybu Evropské unie považuji to, že jsme se nezasadili, kromě prezidentských voleb na Ukrajině, k vypsání parlamentních voleb, protože tato moc je nelegitimní. Nevzešla z žádných voleb!
A zeptejte se sami sebe, co jste říkali, když došlo k rozpuštění Poslanecké sněmovny, když tady byla vláda, která nezískala důvěru Poslanecké sněmovny, a vládla bez té důvěry. Jaké byly výroky některých z vás, kteří říkali, že ta vláda je nelegitimní a že by měla co nejdříve skončit. Přitom podle Ústavy České republiky bylo jasné, že volby lze vypsat nejdříve za 60 dnů, a že nejdříve za 30 dnů se sejde parlament, čili 90 dnů nejméně tady bude jiná vláda.
Ptám se, kdo z těch, kteří navštívili Kyjev v době Majdanu, chtěl, aby tam byly vypsány nové volby? Nic takového jsem od vás, kritiků vystoupení Kateřiny Konečné, neslyšel. Tak prosím vás, podržme si jenom jeden metr na mezinárodní situaci. Ten dvojí metr se vždycky vymstí. A jestliže jsme dnes – v době oslav pražského povstání 1945 – jestliže jsme před tím, že oslavíme vítězství nad fašismem v druhé světové válce, což je mezinárodně uznávaný svátek, protože to byla největší katastrofa 20. století, tak přece musíme odsoudit každý fašistický krok, který tady vede k občanské válce.
Jestliže jsme součástí Evropské unie, tak by měl pan ministr zahraničních věcí, stejně jako ostatní ministři české vlády na Evropské radě ministrů, ať už to bude ministr zahraničí nebo ministr průmyslu a obchodu nebo předseda vlády, přece jasně hovořit o tom, že jsme pro legitimní řešení, které bude bez dalších obětí na životech. A jestliže se podařilo, a buďme tomu rádi, při té schůzce Východního partnerství tady v Praze, že se shodli země Evropské unie a Východního partnerství na tom, že je potřeba decentralizace Ukrajiny, nikoli federalizace, protože toto slovo napadl polský prezident, aby nebylo spojováno s tím požadavkem Ruské federace, dobře decentralizaci a na nevojenském řešení, tak přece nemůžeme neodsoudit zásah nelegálně ozbrojených polovojenských skupin proti civilnímu obyvatelstvu a vraždění nevinných lidí.“
Prudký pokles českého vývozu na Ukrajinu z prvních dnů krize vystřídalo oživení a dle průzkumu ČTK vyplývá, že české firmy nyní vyčkávají, co bude dál. Žádná prozatím působení na Ukrajině nebo vývoz na Ukrajinu nepozastavila. Dle vyjádření MZV neměla také žádná česká firma aktivity na odtrženém Krymu.
Dle Tomáše Loskota z tiskového oddělení MPO bude mít tato krize vliv nejvíce na automobilový, strojírenský a potravinářský průmysl, což můžeme pozorovat například u společnosti Hamé, Škoda Transportation či u Pardubického pivovaru, který musel uzavřít sklad v Kyjevě.
Veškerá omezení či sankce směrem k Rusku se podle MZV uskutečňují výhradně v rámci EU, jíž je Česká republika členem. „Uzavření zastupitelských úřadů ČR na Ukrajině nepřipravujeme“, konstatuje tiskový odbor ministerstva.
Pro posouzení výhledů ekonomické aktivity českých firem na Ukrajině je dle diplomatů třeba rozlišovat krátkodobé a střednědobé/dlouhodobé ekonomické dopady. Z krátkodobého pohledu se zhoršená politická a bezpečnostní situace na Ukrajině na počátku tohoto roku negativně promítla do ekonomických aktivit českých firem na ukrajinském trhu. Řada firem pozastavila svou činnost nebo přinejmenším odsunula zahájení nových aktivit na pozdější dobu. Svědčí o
tom i výsledky zahraničního obchodu za únor 2014, kdy se podle statistiky ČSÚ český vývoz na Ukrajinu ve srovnání s únorem 2013 propadl o více než 25 %. Meziroční propad můžeme očekávat minimálně do poloviny tohoto roku a v menší míře po celý rok 2014.
Kromě bezpečnostní a politické situace na to bude mít vliv také špatná ekonomická situace na Ukrajině. Od února 2014, po uvolnění směnného kurzu devalvovala ukrajinská hřivna o cca. 50 %. Národní banka zavedla opatření, která omezují nakládání s kapitálem, zejména směny národní měny na devizy a jejich převod do zahraničí.
Ze střednědobého až dlouhodobého pohledu zůstává Ukrajina pro české firmy zajímavým trhem. „Po stabilizaci ekonomiky se očekávají strukturální reformy, jejichž ekonomickým smyslem by mělo být opětovné přilákání investic. Země bude potřebovat nové moderní technologie pro průmysl i zemědělství a zvyšovat kvalitu infrastruktury. Snížení rizika investic na Ukrajině vyžaduje změnu podnikatelského prostředí. Proto se zahraniční pomoc, včetně české, zaměřuje nejen na projekty rozvoje a modernizace infrastruktury, ale také na zlepšování fungování institucí.“, prozradilo Britským listům svou strategii ministerstvo zahraničí.
„Slíbená mezinárodní finanční a technická pomoc by měla Ukrajině umožnit realizaci potřebných reforem“, které jsou podle české diplomacie nezbytné pro transformaci země.
Sankce uvalené v současné podobě na Rusko byly velmi konkrétně zacílené na konkrétní osoby, a proto by se neměly českých podniků nijak dotknout. MZV si není vědomo žádné české firmy, která by měla výrobní kapacity na Krymu.
V tuto chvíli není podle ministerstva zahraničí důvod, aby čeští podnikatelé hromadně odcházeli z Ukrajiny. Pokud jsou schopni se vypořádat se zhoršenou ekonomickou situací, získávají konkurenční výhodu před společnostmi, které se rozhodly svou činnost pozastavit nebo nerozvíjet. Žádosti o pomoc při ukončení činnosti na Ukrajině prý české velvyslanectví nezaznamenalo.
Aktuálně české podniky čelí především zvýšeným cenám vstupů, omezení dodávek, přerušení výroby, pozastavení projektů na dobu neurčitou, neposkytování pojištění EGAPem (pojišťovna EGAP pozastavila uzavírání nových pojistných smluv dne 24. února), neschopnosti obchodních partnerů dodržet platební závazky, nulový zisk, který může vést až k ukončení činnosti a propouštění zaměstnanců, opatřením Národní banky, které omezují nakládat s kapitálem a v neposlední řadě je ovlivňuje pozastavení navyšování současných úvěrů a ukončení poskytování nových Českou exportní bankou.
Společnost Hamé není schopna podle svého vyjádření za takto krátkou dobu odhadnout, jak moc velký dopad tato krize na ní bude mít. Trh na Ukrajině a v Rusku patří mezi její nejvýznamnější zahraniční trhy, export na Ukrajinu činil v roce 2013 2,5% z celkových tržeb a do Ruska se podílel na celkových tržbách společnosti 12%. Zpočátku krize pocítila pokles tržeb (potažmo odbytu), ovšem začátkem února jejich opětovný nárůst. Z výše uvedeného zatím nelze vyvodit žádný konkrétní trend, dochází k fluktuaci. Obyvatelé Ukrajiny mají tendenci šetřit i na nákupech běžného spotřebního zboží, což je důsledkem ekonomické nestability a negativního očekávání tamějších obyvatel. Svou konkurenční výhodu společnost vidí v dlouholetém působení na ukrajinském trhu a ve vybudování kvalitní a stabilní obchodní sítě partnerů, s kterými i nadále bez větších problémů spolupracuje.
Nejmenovaná firma působící na trhu s obalovými materiály se potýká s vážnějšími problémy než společnost Hamé. Její podíl exportu na celkové produkci klesl už o 20%, tento výpadek se snaží nahradit dodávkami do ČR, ale vzhledem k víceletým uzavřeným kontraktům marně hledá odbyt. Kvůli 50% devalvaci ukrajinské hřivny byla společnost nucena přerušit dodávky na Ukrajinu úplně, navíc nikdo nechce poskytnout pojištění zboží menším exportérům. Pro společnost to znamenalo velikou ztrátu, protože se jednalo o zboží vyrobené na zakázku a tudíž se stalo neprodejným. Kromě ukrajinské krize se do ekonomické situace podniku promítly i nedávné intervence ČNB, které navýšily ceny vstupů o 7%. Pokud se do posledního června situace na Ukrajině nestabilizuje, nejen že zisk společnosti se bude pohybovat kolem nuly, ale bude nucena sáhnout po propouštění části svých zaměstnanců.
Proč se tato firma nepokusila požádat o pomoc orgány ČR? Její minulé zkušenosti s orgány ČR jsou negativní, nikdy jim prospěšnou součinnost neposkytly, spíše jim komunikace s nimi ještě uškodila. Podpora ČR směřuje především k velkým exportérům. Proč tomu tak je? Krom toho, že jsou více slyšet, tak kdyby se jeden z větších exportérů potýkal s ekonomickými problémy, mělo by to markantní dopad i na kraj ve kterém společnost působí. Pokud by u takové firmy došlo k propouštění zaměstnanců, následoval by růst nezaměstnanosti v tomto kraji a to by nebylo dobré pro žádnou ze (nepřímo) zúčastněných stran.
Tomáš Loskot z tiskového oddělení MPO říká: „S významnými společnostmi jsme v kontaktu: např. Alta, ČKD, Inekon Group, IMEX, PRAGOIMEX, ŠKODA Transportation, FAVEA, METROSTAV a řada dalších.“
Jak k situaci přistupuje ministerstvo, resp. ČR? V únoru Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR zřídilo speciální linku pro podnikatele s obchodními zájmy na Ukrajině, ta byla zavedena kvůli politické a bezpečnostní situaci v zemi. Jde o společný projekt MPO ČR, Czech Trade, EGAP, Hospodářská komora ČR a Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR – tyto organizace se budou snažit nalézt nejvhodnější individuální postup.
„Od počátku krize byla zřízena zelená linka, kterou podnikatelé využívají k získání potřebných informací o situaci na Ukrajině. Čeští podnikatelé zjišťují podrobnosti o situaci všeobecně, dále pak o možnostech pojišťování a poskytování úvěrů.“, konstatuje Loskot. My jsme v našem průzkumu nenalezly žádnou, která by této linky využila. Jiná speciální podpora nabízena českým podnikům a investorům není.
Veškerá omezení či sankce směrem k Rusku se uskutečňují výhradně v rámci EU, jíž je Česká republika členem. Prezident ČR Miloš Zeman tyto ekonomické sankce považuje za kontraproduktivní a nepodporuje je. Mohou mít totiž negativní dopady i na ČR, na její ekonomiku i podnikatele. Uzavírání zastupitelských úřadů ČR se na Ukrajině nechystá a stále se na ně lze obrátit, ačkoliv vývoj na území eskaluje.
Mluvčí prezidenta ČR Jiří Ovčáček na otázky Britských listů odpověděl „Pan prezident není příznivcem ekonomických sankcí. Tento nástroj je podle jeho názoru kontraproduktivní. Obecně platí, že autoritativní nebo diktátorské režimy pouze utužuje. Uzavření velvyslanectví nebo konzulátů by v tomto světle nebylo krokem správným směrem.“
Proč jsou některé podniky postižené krizí více a některé méně? Faktorů, které toto ovlivňují, je nespočet a odvíjí se podnik od podniku. Několik obecných důvodů lze nalézt, záleží především na podílu exportu na Ukrajinu na celkové produkci firmy. Důležitá je také jejich obchodní síť partnerů, zda jsou sto dostát svých závazků a nadále s nimi spolupracovat. Jedním z nich může být i velikost firmy a délka působení na zahraničním trhu. Větší firmy jsou spíše schopny ustát nestabilní ekonomickou situaci na zahraničním trhu, tedy pokud byla jejich ekonomická situace před krizí stabilní. Do určité míry bude mít vliv i odvětví, ve kterém se daná firma pohybuje a na které části Ukrajiny působí.
Ukrajina i nadále zůstává pro české podniky lukrativním trhem. Po stabilizaci politické i ekonomické situace na Ukrajině by mělo dojít k podpoře investic ze zahraničí, budou nastoleny příznivější podmínky pro zahraniční investory než-li je tomu dnes. České podniky vyčkávají, jak se zachovají orgány ČR, ty zase čekají na reakce EU a EU na to, jak se bude vyvíjet situaci na Ukrajině.
MZV na dotaz Britských listů konstatovalo: „Ze střednědobého až dlouhodobého pohledu zůstává Ukrajina pro české firmy zajímavým trhem. Po stabilizaci ekonomiky se očekávají strukturální reformy, jejichž ekonomickým smyslem by mělo být opětovné přilákání investic. Země bude potřebovat nové moderní technologie pro průmysl i zemědělství a zvyšovat kvalitu infrastruktury. Snížení rizika investic na Ukrajině vyžaduje změnu podnikatelského prostředí. Proto se zahraniční pomoc, včetně české, zaměřuje nejen na projekty rozvoje a modernizace infrastruktury, ale také na zlepšování fungování institucí. ČR společně s mezinárodním společenstvím má zájem pomoci Ukrajině a postupně přispívat ke zlepšování její ekonomiky. Slíbená mezinárodní finanční a technická pomoc by měla Ukrajině umožnit realizaci potřebných reforem, které jsou nezbytné pro transformaci země.“
Poslanec Jaroslav Foldyna (ČSSD) k tomu pro Britské listy dodává: „Domnívám se, že lze očekávat příliv ukrajinských investic, neboť z nestabilního prostředí budou hledat Ukrajinci stabilní prostředí pro svoje investice, což naše republika jistě je. A proto bych tento jev podporoval, ale současně je třeba být obezřetný ve vztahu k otázce národní bezpečnosti.“
Na Ukrajině je nízká kupní síla obyvatel, firem i státu, i proto je česká produkce zde vyhledávaná (kvalitativně srovnatelná s produkcí západní, avšak levnější). Obchodování na ukrajinském trhu nese ale také spoustu překážek, firmy zpočátku musí překonat mnohá byrokratická omezení. Ukrajina neuznává mezinárodní certifikáty, požaduje své vlastní, které slouží také jako zdroj příjmů.
Na území Ukrajiny se poskytují zahraničním investorům stejné podmínky jako domácím podnikatelům, zahraniční investice nemohou být znárodněny. V případě ukončení činnosti se investoru garantuje navrácení investicí v naturální či peněžité formě zboží.
Před vstupem České republiky do EU, měla ČR s Ukrajinou Dohodu o obchodně ekonomické, průmyslové a vědeckotechnické spolupráci, která stanovovala základní směry spolupráce, neupravovala však obchodní režim. Byla ustanovena Smíšená komise pro ekonomickou, průmyslovou a vědeckotechnickou spolupráci pro naplňování úkolů stanovených touto dohodou. Dohoda byla vypracována již v roce 2004, avšak Ukrajina ji schválila až v roce 2006 kvůli častým změnám vlád, první zasedání komise dokonce proběhlo až v roce 2007. Po vstupu České republiky do Evropské unie se obchod stal podřízený Dohodě o partnerství a spolupráci (Partnership and Cooperation Agreement) mezi EU a Ukrajinou.
„V roce 2008 Ukrajina splnila své závazky ohledně vstupu do Světové obchodní organizace tím, že byly stvořeny předpoklady příznivého vnitřního hospodářského prostředí a 16. května 2008 Ukrajina se stala 152. členem WTO.„ Dalším krokem namířeným na rozšíření ekonomických vztahů a zvětšení objemu zahraničního obchodů mělo být podepsání dohody pro stvoření zóny volného obchodu s EU. Šlo o důležitou součást Nové posílené dohody mezi Ukrajinou a Evropskou unii.
Ukrajina patřila a patří mezi země, kde potenciál trhu pro české firmy ještě stále není vyčerpán. „Podle ukrajinských statistik je ČR devátým největším vývozcem na ukrajinský trh (po Rusku, Turkmenistánu, Německu, aj.).“ Nicméně, Česká republika patří i mezi dvacet největších importérů ukrajinského zboží.
Národní měna hřivna byla zavedena v roce 1996 a zůstala stabilní až do roku 2008 (začátek světové finanční krize). Od roku 2003 do roku 2013 stále rostla ekonomická aktivita ve většině odvětví, což zvyšovalo životní úroveň obyvatelstva – rostla domácí spotřeba, zvyšovala se zahraniční poptávka a monetární politika byla vyrovnaná.
Avšak vlivem světové finanční krize v roce 2009 došlo ke značnému poklesu vývozu (snížila se poptávka po ukrajinském zboží a snížily se světové ceny) – zvláště se to projevilo na produkci hutnického a chemického průmyslu. Začaly narůstat problémy v důsledku nesrovnalostí ve finanční sféře.
Graf č. 1: Export Ukrajina – ČR v absolutních číslech
Data UNCTAD
V roce 2012 byl zaznamenán historicky nejvyšší obrat výměny zboží mezi Českou republikou a Ukrajinou, oproti předchozímu roku vzrostl o 13 % a dosáhl hodnoty 55,6 mld. Kč, export vzrostl o 37,1 % na hodnotu 33,5 mld. Kč a import klesl o 10,8 % na 22,1 mld. Kč. Z pohledu České republiky tak byla obchodní bilance kladná: 11,3 mld. Kč (předchozí dva roky ČR vykazovala zápornou obchodní bilanci s Ukrajinou). Zahraniční obchod ČR s Ukrajinou v roce 2012 činil 0,96 % na celkovém zahraničním obchodu ČR (0,8 % v roce 2011).
Podle údajů Ministerstva zahraničních věcí ČR byla z hlediska českého vývozu komoditní struktura v roce 2012 následující: díly a příslušenství motorových vozidel (11,13 %), zařízení k automatickému zpracování dat (10,45 %), telekomunikační zařízení (9,40 %) a vozidla železniční a zařízení (7,64 %). Český dovoz z Ukrajiny měl tuto strukturu: železná ruda a koncentráty (cca 52 %), elektrická energie (7,46 %), ropné produkty (7,39 %), aj. Podíl českého dovozu rud a koncentrátů se snížil. Na převažujícím záporném saldu ukrajinské obchodní bilance má také velký vliv struktura jejich exportu, neboť převažují výrobky s nízkou přidanou hodnotu.
Graf č. 2: Import Ukrajina – ČR v absolutních číslech
Data UNCTAD
Podle údajů MZV ČR obrat obchodu se službami dosáhl v roce 2012 6,6 mld. Kč, na čemž se podílely služby v oblasti cestovního ruchu 62 % a dopravní služby 24 %. V oblasti služeb se na ukrajinském trhu podílí například tato české firma: právnická kancelář Peterka a partneři poskytující právní konzultace. Podle zkušeností EK ZÚ Kyjev a Czech Trade je poptávka po českých službách na ukrajinském trhu slabší, obvykle bývají vyhledávány právě konzultace, např. právní či daňové. [11] Zahraniční obchod se službami během roku 2013 se zvýšil o 26,6 % na hodnotu 127,86 mil. USD, import českých služeb se zvýšil o 23,2 % na hodnotu 55,39 mil. USD. Objemy exportu ukrajinských služeb vzrostly o 29,3 % na hodnotu 72,47 mil. USD. V oblasti obchodu se službami tak Ukrajina vykázala kladné saldo.
Graf č.3: Ukrajinský obchod se službami (% změna)
Data UNCTAD
Během roku 2013 se zastavil růst obratu vzájemné výměny zboží, který byl zaznamenán v letech 2010 – 2012, celkový obrat zboží a služeb v roce 2013 mezi Ukrajinou a Českou republikou poklesnul o 5,1 % oproti roku 2012. Ukrajinský export zboží a služeb do České republiky se oproti roku 2012 zvýšil o 17,4 % na hodnotu 896,2 mil. USD. Import z ČR se snížil o 18,3 % na hodnotu 1 054,7 mil. USD. Záporné saldo zahraničního obchodu se zbožím se tedy snížilo. Analýza (vedená ČSÚ) výměny zboží mezi Ukrajinou a Českou republikou v letech 2003 – 2013 ukazuje kladné saldo Ukrajiny v letech 2003, 2004, 2010 a 2011, zatímco ukrajinský statistický úřad eviduje v průběhu celé časové řady záporné saldo obchodní výměny Ukrajiny.
Podle oficiálního prohlášení ČSÚ ze 7. dubna 2014: objem celkového českého exportu vzrostl v letošním únoru o 15 %. Krize na Krymu však ovlivnila český export na Ukrajinu, jehož objem poklesnul v únoru 2014 o 28,8 %, také se snížil export do Ruska o 0,4 %. Nicméně, podle Svazu průmyslu a dopravy ČR je pokles exportů do Ruska zatím irelevantní a důležitý bude další vývoj vztahů mezi Ukrajinou a Ruskem. Podle mluvčího této organizace Milana Mostýna panuje strach ze zhoršení těchto vztahů. Některé české společnosti se obávají možného poklesu objednávek a pozastavení vyjednávání s ruskými investory na místním trhu. Podle analytika Pavla Sobíška (UniCredit Bank) stagnace českých exportů do Ruska je pouze důsledkem cyklického zpomalení ruské ekonomiky.
Podle výkonného ředitele Komory pro hospodářské styky se SNS Františka Masopusta je současná situace pro obchod v některých regionech chaotická a obchod jako takový zpomaluje. Největší škody vznikají na projektech, jejichž realizace již započala v předchozích letech a je spjatá se spoluprácí s centrálními a místními správními orgány nebo s ukrajinskými státními podniky. Některé druhy spolupráce se zastavily úplně, protože již není s kým spolupracovat. „Radíme podnikatelům, aby byli opatrní a trochu počkali, než se situace stabilizuje,“ podotýká Masopust a dodává, že varuje před cestami do Kyjeva, protože je to „skutečně nebezpečné“. „Nemají tam vládu ani prezidenta, stát vlastně nikdo neřídí. Parlament nelze považovat za výkonnou moc ani v revolučních podmínkách. Za této situace náš byznys, který jednal s výkonnou mocí, nemá nyní na Ukrajině partnera. Naše firmy teď hádají, jestli jim někdo vrátí peníze, které už do projektů vložily. Je známo, že ukrajinská státní pokladna je prázdná,“ řekl František Masopust. Podle prognóz pana Masopusta bude trvat ekonomická stabilizace Ukrajiny další tři až čtyři roky. Podle informací The Times v současnosti Ukrajině chybí 700 milionů dolarů na penze pro seniory a 350 milionů dolarů na přídavky pro rodiny s dětmi. Aktuálně snížila agentura Standard and Poors Ukrajině rating na CCC. Problémem je nejasná politická situace – s jakými představiteli Ukrajiny se má jednat. Nové prezidentské volby se budou konat 25. května. Jednání o pomoci by však měla být i v zájmu ukrajinské vlády, neboť podle propočtů Kyjeva bude Ukrajina potřebovat pomoc ve výši 35 miliard dolarů. Tuto sumu ale zpochybňuje londýnská poradenská ekonomická agentura Capital Economics, jejíž analýzy ukazují na nutnost pouhých 9,4 miliard dolarů.
Z hlediska českého vývozu na Ukrajinu je, co se týče podílu, nejvýznamnější společnost ŠkodaAuto, a. s. Mladá Boleslav (přes 11 % českého vývozu na Ukrajinu tvořily díly a příslušenství motorových vozidel). Odběr a prodej osobních automobilů zajišťují přímo ukrajinští odběratelé.
Dále se na ukrajinském trhu pohybují tyto české společnosti (mají např. dceřiné společnosti na Ukrajině): Škoda jaderné strojírenství a. s., ČKD Elektrotechnika a. s., ALTA Invest, Strojírny Čelákovice, Kovosvit, Ekotechnik Praha, Ravak, LECO Instrumente, Hamé, Tekro, STORY DESIGN a. s., Hydroprojekt, Ecofluid, Presskan, Východočeské pivovary, aj.
Ministerstvo zahraničních věcí ČR pořádá mnoho projektů v rámci ekonomické diplomacie. V roce 2012 jimi byly například: podnikatelská mise do Poltavské, Dněpropetrovské a Záporožské oblasti, nebo „Czech Business Days“ v Doněcku a Lugansku.
V průběhu roku 2011 byl realizován Výzkumným ústavem v Řeži (česká strana) a NAEK Energoatom (ukrajinská strana) projekt na zvýšení bezpečnosti jaderných elektráren na Ukrajině.
Asociační dohoda, kterou měla EU podepsat s Ukrajinou koncem listopadu na summitu ve Vilniusu, byla nejdříve podmíněna ze strany EU propuštěním Julie Tymošenkové. Prezident Janukovyč však přislíbil, že do 21. října 2014 tento případ bude vyřešen (tento den měla být prezentována souhrnná zpráva, jak je země připravená jednat o vstupu do EU). Vláda se zavázala, že k tomuto kroku přistoupí k nelibosti Ruska.
Výsledky roku 2013 oproti roku 2012 poklesl průmysl o 3,7 % a vzrostlo zemědělství o 13,7 %. Stav ke konci roku 2013 ukazoval celkový stav přímých zahraničních investic 58,2 mld. USD. Největšími investory jsou Kypr, Německo, Nizozemí, Rakousko, Velká Británie a Ruská federace. Objem přímých zahraničních investicí na jednoho obyvatele Ukrajiny od roku 2001 se zvětšil skoro devítinásobně, přesně z 94 USD (1991) na 1280 USD (2013).
Český premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) navzdory ukrajinskému dění, již zpočátku odmítl zastavení obchodních vztahů s Ruskem (firma s ruskou účastí vyhrála v ČR tendr na dostavbu Temelína). Důležité je také zmínit, že tendr nepořádala vláda, ale společnost ČEZ (kde má ovšem stát 70 % akcií). Podle Sobotky by Česko mělo volit diplomatické řešení místo obchodních sankcí, které by podle premiéra mělo negativní dopady i na obyčejné ruské, ukrajinské a české obyvatele. Ministr obrany Martin Stropnický (ANO) označil jednání Ruska na Krymu za porušení mezinárodního práva a tím se z něj stal nepředvídatelný stát, jehož jednání je nepřípustné a nepřijatelné – ten samý názor má i ministr pro legislativu a lidská práva Jiří Dienstbier. Stanoviskem vlády v této věci je, že by se Rusko mělo vrátit k diplomacii a upustit od vojenské agrese vůči sousední zemi.
Přímým dopadem na českou (i evropskou) ekonomiku je, že rostou ceny ropy i zemního plynu, to pak může vést ke zhoršení výkonnosti ekonomiky. V České republice je téměř 11 000 právnických osob s ukrajinskými majiteli (může dojít ke zhoršení ratingu těchto firem). Stovky českých firem zde mají dceřiné společnosti, několik tisíc českých firem zde exportuje, přes 10 000 českých firem má ukrajinské vlastníky (převažují fyzické osoby) – ti v tuzemských společnostech upsali základní kapitál ve výši 2,43 miliardy korun. V Česku podniká více než 38 000 ukrajinských živnostníků.
Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR zřídilo speciální linku pro podnikatele s obchodními zájmy na Ukrajině, ta byla zavedena kvůli politické a bezpečnostní situaci v zemi. Jde o společný projekt MPO ČR, Czech Trade, EGAP, Hospodářská komora ČR a Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR – tyto organizace se budou snažit nalézt nejvhodnější individuální postup. [25]
Celou situaci mapuje Hospodářská komora ČR, ve spolupráci s předsedou komory ukrajinského Kyjeva Mykolou V. Zasulskyim. Podle prohlášení, Hospodářská komory věří, že se stávající situace uklidní (Ukrajina i Rusko jsou dlouhodobými obchodními partnery ČR).
Také ukrajinský parlament se snaží přijímat nová opatření ke stabilizaci země, 27. března tohoto roku přijal zákon „O zabránění finanční katastrofě a vytvoření předpokladů pro ekonomický růst na Ukrajině“ (č. 1166-VII), jehož cílem je zvýšení rozpočtových příjmů – nová opatření pro efektivní využití státních fondů, zabránění rozpočtovým ztrátám, vznik nových daní a poplatků a zvýšení sazeb již zavedených daní a poplatků, dále například snížení některých sociálních dávek. Tento zákon bude nabývat postupně účinnosti od 1. dubna do 1. ledna 2015. Například již od 1. dubna 2014 platí tyto změny: základní sazba DPH je 20 %, povinný příspěvek na státní důchodové pojištění ve výši 0,5 % bude stržen v případě operací nákupu bezhotovostní cizí měny a/nebo hotovosti od fyzických nebo právnických osob, aj. [27]
Je třeba zaměřit na možné scénáře, které mohou v obchodě mezi Českou republikou a Ukrajinou nastat. Nutné však dodat, že tato krize se nevztahuje pouze na Českou republiku a Ukrajinu, ale na celou Evropskou Unii a na Rusko. V Je nutné brát ohled i na to, že Česká republika jako člen Evropské unie musí koordinovat své kroky s Bruselem a proto v této situaci není mnoho místa k nezávislému postupu České republiky.
Dalším faktorem, jenž nutně ovlivňuje závěry, bylo i to, že se situace na Ukrajině neustále vyvíjí a je možné, že za pár týdnů naše závěry nebudou ani odpovídat současnému dění na Ukrajině. V hypotézách se musel brát ohled i na jednotlivé politiky zemí, které se zapojily do ukrajinské krize. Budoucí vývoj světového obchodu bude i nadále ovlivněn politikou a ne pouze tržními podmínkami trhu. Hypotézy lze rozdělit do tří možných scénářů, které na základě získaných informací od českých firem, mohou nastat v blízké budoucnosti.
Do dění na Ukrajině zasáhlo Rusko, Spojené státy americké a Evropská unie. Je jasné, že žádná z těchto zemí nebude chtít přijít o svůj vliv ve východní Evropě. Rusko hájí zájmy svých občanů na ukrajinském území, hájí i geopolitickou stabilitu v oblasti svého blízkého zahraničí a snaží se předejít škodám, které by jeho obrannému průmyslu způsobil převod ukrajinského know-how v oblasti strategických zbraní, jaderných technologií a kosmických nosičů do západních rukou. Je nutno si uvědomit, že Ukrajina vyrábí a servisuje pro Rusko už od dob Sovětského svazu strategické rakety dlouhého doletu JARS, které jsou stále ve výzbroji strategických vojsk ruské armády. Ukrajina má znalosti, kapacity a technologie k výrobě jaderných hlavic. Rusko už od sovětské éry spolupracuje s ukrajinskými podniky při výrobě raketové a letecké techniky, plavidel a těžkých zbraní. Ukrajina, resp. na jejím území dislokovaná Výzkumně-konstrukční kancelář č. 153 pod vedením Olega Konstantinoviče Antonova byla pro Sovětský svaz výrobcem obřích nákladních letounů schopných vzlétnout a přistát na nezpevněných plochách: Antonov AN-22 Antěj (kód NATO „Cock“), An-124 Ruslan (v kódu NATO: „Condor“) i největšího letounu na světě An-225 Mrija (označení NATO „Cossack“). I když ze strategických důvodů se výrobní závody nacházely v Charkově, Taškentu a původním Novosibirsku. Právě Mrija je schopna nést jak raketoplán Buran, tak i částí těžké nosné rakety Eněrgija nebo Proton na vzdálenost až 4 500 -9 600 km. V květnu 2011 projevilo o tento letoun opět zájem Ruské ministerstvo obrany a v srpnu 2011 si vyžádalo od ukrajinského výrobce Antonov konkrétní informace a podmínky, za jakých by mohl být An-225 dokončen a modernizován. Ukrajina vyrábí nejen těžká vojenská vozidla pro použití v extrémních podmínkách tajgy, ale i tahače mobilních jaderných raket a dalších extrémních vojenských nákladů. Ukrajina vyrábí pasivní radový systém Kolčuga, srovnatelný s českými radary Tamara a Věra. Tyto radary jsou ovšem (na rozdíl od českých) integrovány do funkčního celku – komplexního obranného systému spolu s raketami. Jediným velkým a stabilním kupcem ukrajinské výzbroje jsou ruské ozbrojené síly.
Spojené státy zase nechtějí, aby Rusko vojensky zakročovalo na Ukrajině a aby nerozšiřovalo svou moc v Evropě. Důvod je verbálně „demokratizační“, fakticky jde ale o geopolitický a geoekonomický vliv na rozlehlou zemi v těsném sousedství Ruska. Evropská unie se na druhou stranu snaží řešit tento konflikt velice diplomaticky – nechce si znepřátelit USA a zároveň ani Rusko. Značná část energetických surovin Evropy se dováží z Ruska – ať už přes Bělorusko, tak i přes Ukrajinu, stabilita dodávek podmiňuje schopnost Evropy obstát na světovém trhu. Výpadky by byly fatální. Ukrajina je stále i obilnicí Evropy. V USA by ale destabilizace eura a rublu pomohla dolaru získat zpět ztracené pozice globální rezervní měny a clearingové měny v ropných obchodech.
Klíčovým, ale ne jediným faktorem nynější hry na „Velké šachovnici“ je zřejmě energetika. Podle Světové obchodní banky se téměř čtvrtina světových zásob zemního plynu nachází právě v Rusku. Evropa by bez ruského zemního plynu není schopna zabezpečit domácí poptávku. Rusko má díky tomuto velmi výhodnou pozici a může hrozit Evropě tím, že přestane prodávat zemní plyn do Evropy. Tím by se pro Evropu velice zkomplikovala situace a mělo by to velmi vážné následky jako např. zdražení zboží, zdražení energie či jiné. Navíc se obchod mezi EU a Ruskem během posledních let několikanásobně zvýšil. Podle informací Evropské komise se obchod mezi EU a Ruskem se za 10 let zvýšil z 90 mld. USD na současných 335 mld. USD. Vývoz Evropské Unie do Ruska se podílí 3% na celkové hodnotě exportu.
Pokud by skutečně nastala nová studená válka, mělo by to obrovské dopady na obchod České republiky. Sice by to nemělo dopad na česko – ukrajinský obchod, pokud budeme předpokládat, že Ukrajina nebude podporovat Rusko a stála by po boku „západní Evropy“, ale je nutné dodat, že jak Česká republika, tak i celá Evropská Unie je do jisté míry velmi závislá na obchodu s Ruskem. Mnoho mezinárodních firem a i českých mají své centrály právě na ruském území. Ruský trh je důležitý i pro české firmy. Firma Hamé sdělila, že vývoz na ruský trh tvoří téměř 24 % celého vývozu.
I v oblasti sankcí jsou země EU opatrné. Prozatím se omezují na diplomatické a politické sankce – zmražení kont a zákaz cestování, ovšem k přikročení plošných ekonomický sankcí jsou země opatrné, neboť jsou si vědomi případných dopadů sankcí i na unijní společnosti, ať už přímých (pro společnosti, které by s ruskými firmami v postižených sektorech spolupracovaly), a nebo nepřímých (odvetnými akcemi ruské vlády). V ruském parlamentu jsou již podnikány kroky ke schválení zákona možnosti konfiskace majetku společností z USA a EU. V této spojitosti byl zmíněn i koncern Volkswagen, pod který spadá Škoda Auto, jehož vazby na Rusko jsou velmi silné,. Na ruském trhu se prodá zhruba 100 000 vozů Škoda ročně, z toho přibližně 30 % je přímo exportovaných z českých závodů a 70 % je montovaných v ruských závodech převážně z komponentů, dovážených z ČR. Ale ani ekonomické sankce nejsou vyloučené a tak by podle spolupráce českých firem s těmito subjekty mohlo dojít k dalšímu zhoršení ekonomické situace českých firem.
V tomto velice krizovém scénáři, kde by se uzavřel celý ruský trh a s ním i další návazné trhy, bychom mohli hledat pro ČR ale i určité výhody. Evropská unie by se poté mohla zaměřit na rozvíjení vztahů s Latinskou Amerikou či asijským kontinentem...
Dalším faktorem, který by mohl ovlivnit napjaté vztahy mezi EU a Ruskem, by bylo podepsání zóny volného obchodu s USA. Vznikla by tím tak největší zóna volného obchodu a mohla by se tím tak ztlumit krize, která by nová studená válka znamenala pro obchod.
Musíme si ale uvědomit i fakt, že i ruská ekonomika je výrazně navázána na EU – vždyť 64 % přímých zahraničních investic, které se podílejí na modernizaci a utváření hospodářského prostoru Ruska, pocházejí z EU. Do Evropy proudí 45 % ruského exportu. V návaznosti na významnou závislost ruské ekonomiky na vývozu nerostných surovin, je Rusko naopak odkázáno na dovoz výrobků s vyšší přidanou hodnotou (50 % importu tvořeno stroji a strojními zařízeními) a tím se stává odbytištěm hotových výrobků vyspělých zemí – EU nevyjímaje, jež se podílí necelých 45 % na importech do Ruska. A to dovoz zajišťuje 1/2 spotřeby obyvatel – a to není vůbec málo.
Studená válka by představovala variantu, kdyby se válčilo spíše „ekonomicky/politicky“ bez použití zbraní. Poslední vývoj na Ukrajině však nasvědčuje tomu, že ani vypuknutí vojenského konfliktu mezi anti-separatistickou, (ukrajinsky nacionalistickou, prozápadní – nevím jestli se mezi těmito termíny ale dá dát rovnítko) částí a proruskými stoupenci, není utopií. Musíme ale říct, že je to krajně nepravděpodobná možnost, která není v zájmu ani jednoho subjektu a je racionální si myslet, že se strany budou snažit této variantě vyhnout. Je však otázkou, jestli vyeskalované napětí mezi občany se dá ještě politicky zastavit. Nákladné výdaje na zbrojení v zemi, která stojí už tak nad propastí státního bankrotu, by ji totálně vyčerpaly a navíc.
To by mohlo ohrozit i dovoz železné rudy do ČR, kdy je Ukrajina daleko nejvýznamnějším importérem této suroviny do ČR. Accelor Mittal a další podniky, které jsou prakticky dominantními zaměstnavateli jednotlivých regionů, by se ocitly v obtížích.
U obou z předcházejících bodů musíme říci, že pravděpodobně většina zamýšlených a rozjíždějící se investičních projektů by musela být pozastavena, neboť Česká exportní banka ani Exportní a garanční pojišťovací společnost se do ukončení vyřešení situace na Ukrajině nechtějí podílet na spolufinancování a pojišťování vývozu do tohoto rizikového teritoria. Je otázka, k čemu tyto státní společnosti jsou, pokud nejsou schopny krýt politickou turbulencí vzniklá rizika, která přesahují možnosti komerčních subjektů.
Pokud se budeme držet předpokladu, že žádná nová studená válka nenastane a světové velmoci nechají Ukrajinu, aby si sama vyřešila své politické problémy (vzhledem k dosavadnímu vývoji a angažmá evropských i ruských politiků v ukrajinském vývoji nepravděpodobná varianta), jednalo by se potom o relativně malé dopady na český obchod.
Podle mnohých českých ekonomů budou dopady ukrajinské krize na český obchod velmi omezené a především krátkodobé. Ve svých tvrzeních se opírají především o ekonomická data. Obchodní vazby jsou mezi ČR a Ukrajinou relativně malé. Podle dat Českého statistického úřadu se export do Ukrajiny podílel 1,1 % na celkovém českém exportu. Import z Ukrajiny tvořil 0,8 %. Na základě těchto dat můžeme vidět, že obchod s Ukrajinou není až tak objemný, a tudíž případná ztráta ukrajinského trhu, by neměla mít velké dopady na český obchod jako celek.
Ukrajinská krize by se tedy na českém obchodě promítla ve dvou rovinách: v zhoršení podnikatelského prostředí a jisté nedůvěře k investicím v tomto prostředí a na pravděpodobném zvýšení cen, pokud budou stoupat ceny ropy a zemního plynu. Ty by poté mohly vést ke zvýšení inflace v zemi. Svou roli by hrálo oslabení rublu, který ve vztahu k euru za poslední rok klesl o 10 rublů, z 40 RUB/EUR na 50 RUB/EUR. Předchozí dva roky byly charakteristické poměrně stabilním kurzem mezi 39-41 RUB/EUR. (Bank of Russia 2000-2014). Tím by se zdražily importy do Ruska, což by zasáhlo české exportéry orientované na tuto zemi či výrobní závody v Rusku, dovážející své technologie, díly a příslušenství apod.
Dalším možným scénářem by se mohla stát případná aktivní ekonomická pomoc EU a tím i České republiky jako členské země unie Ukrajině. Na posledním zasedání Ministerstva zahraničních věcí bylo zmíněno, že ČR by se měla podílet na „ekonomické obnově“. To ovšem znamená, že nejdříve musí dojít k ekonomické devastaci, aby pak bylo co obnovovat, že... Diplomatický jazyk je laskavý.
Podíl ČR na obnově by mohl ztlumit jako „dovolená podpora“ případné důsledky krize a nalézt tak nové obchodní příležitosti pro Českou republiku.
Závěrem lze říci, že většina firem nyní spíše vyčkává na další vývoj na Ukrajině a zatím neuvažují o odchodu ze země. Také dopad na jednotlivé podniky se liší v závislosti na charakteru nabízeného produktu a projektech uvažovaných na Ukrajině či Rusku.
Kdo pomůže Ukrajině a Ukrajincům, bůh suď.
Vytisknout8.5. 2014 / Jan Campbell
toho času v Alma Atě Ti, kteří ještě věří, že se na Ukrajině bojuje za demokracii, že východní část Ukrajiny je loutkou Ruska, že sankce přinutí Putina k poddajnosti Západu, nebo že dojde k Západem očekávanému převratu v Ruské federaci, si budou ...
7.5. 2014
John Maynard Keynes r. 1919 argumentoval, že by Německo mělo platit minimální válečné reparace, válečné půjčky být obecně do značné míry prominuty a USA by měly Evropě poskytnout rozsáhlé půjčky, aby se co nejdříve obnovila prosperita. Avšak USA...
7.5. 2014 / Jan Lukavec
To, co se dnes děje na Ukrajině a jakou strategii zvolil Vladimir Putin, asi znalce příliš nepřekvapuje. Naopak, ruská dezinformační kampaň je přece vyzkoušená a má četné historické precedenty. Co mne ale na současné situaci zaráží nejvíce, je to, ja...
5.5. 2014
Některé krize hluboce promění řád světa - krize eurozóny například vedla k evropské bankovní unii. Může mít krize na Ukrajině trvalý dopad na Evropskou unii, jako například v energetické politice?
2.5. 2014
Úřadující prezident Olexandr Turčinov kvůli zhoršující se bezpečnostní situaci v zemi obnovil povinnou vojenskou službu.
26.4. 2014 / Oskar Krejčí
Federalizace, neutralita, placení dluhů. Tak by měl vypadat projekt stabilizace Ukrajiny. Ovšem od počátku loňského listopadu, kdy do přípravy summitu EU–Ukrajina vstoupili manifestanti na Majdanu, se vývoj řídí nejhoršími z možných scénář...
17.4. 2014 / Milan Daniel
Česká televize vysílá občas i něco jiného, než ideologicky obarvené zpravodajství. V pondělí 15. 4. zařadila -- dokonce v hlavním vysílacím čase -- do vysílání svého druhého programu tři roky starý dokument Banderovci, který se zpožděním ko...
7.4. 2014
Hluboká a všeobsáhlá krize na Ukrajině je pro Rusko zdrojem vážného znepokojení, píše v deníku Guardian ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Chápeme perfektně postavení země, která získala nezávislost teprve před něco více než dvaceti lety ...