ANALÝZA

Proč bude kvůli Ukrajině veselo za západní a východní oponou

8. 5. 2014 / Jan Campbell

toho času v Alma Atě

Ti, kteří ještě věří, že se na Ukrajině bojuje za demokracii, že východní část Ukrajiny je loutkou Ruska, že sankce přinutí Putina k poddajnosti Západu, nebo že dojde k Západem očekávanému převratu v Ruské federaci, si budou pravděpodobně muset ještě počkat na splnění svých přání. Analogicky to platí zřejmě i pro Putina samotného, nehledě na to, že nikdo z nás neví, jaké má plány, jak bude reagovat na nové situace, které si lze jenom představit, ale ne prognózovat. Nikdo z nás neví, co bude.

I studie NATO, zadaná v roce 2004 pod názvem Multiple Futures, vypracovaná více než 8.000 vědci, politiky a vojenskými profesionály, může jenom ukázat na možnosti vývoje. Několik svého času představených možností se ale ukazuje pravděpodobně, některé se již potvrzují.

K nim patří možnost návratu k uspořádání světa podobnému tomu jaké bylo v 19.století. Velké silné státy budou vnucovat malým jak se chovat, co a kdy dělat, protože ve skutečnosti neexistuje žádné mezinárodní nebo světové společenství s jedním nebo dvěma zájmy. EU je, jak již dávno víme a dennodenně vidíme. politický a vojenský trpaslík a Arlecchino USA. Ukrajina patří k slabým, ale důležitým zemím, protože tvoří šev na kabátě, saku a košili Evropy. Šev mezi Západní, evropskou a východní, evroasijskou civilizací. V kontextu expansivního kapitalistického systému, který se nemůže dále rozvíjet intensivně to znamená, že Ukrajina nemá svobodu a nebude nikdy mít svobodu výběru. Nachází se v místě švu svého evropského kabátu. Proto vstupujeme do období bídy a strachu nehledě na to, že nový šev byl udělán až po rozpadu SSSR a posunul se ze západu - z linie Polsko, Československo, Maďarsko na východ, na linii Bělorusko, Ukrajina, Moldávie a Gruzie.

Na této linii, novém švu mezi tak zvaným Západem a tak zvaným Východem se proto také začaly praktikovat novější způsoby ochrany zájmů a vedení válek. K těmto novějším, ale ne nejnovějším počítá i studie Multiple Futures hybridní války. Jejich mnohé definice nejenom popisují a obsahují knihy, kterých je bezpočet, ale i akce stále silných USA ve všech válkách posledních několika desetiletí. Krátce: jedná se o outsourcing vojenských operací pomocí privátních armád a organizací z zabezpečení zájmů, svržení vlád a získání kontroly způsobem, který vylučuje a nebo velice omezuje na jedné straně mince, oficiální vyvolání války a válečného stavu státem-agresorem, na straně druhé, obchází a zcela ignoruje Ženevskou a Haagskou dohodu o válečných zločinech. Silný stát je z obliga, nic se nemůže dokázat, privátní armáda přišla, odešla a nebo se přejmenovala na jinou.

V takovýchto podmínkách se archivuje a konzervuje konflikt na delší dobu. Tak tomu je a bude i v případě Krymu. Západ bude křičet, hrozit nepřiznáním, bojovat sám nebude, válku Rusku nevyhlásí, ale bude držet konflikt při životě na případ, že... Přesto si dovoluji krátkou úvahu o představitelné budoucnosti, bez jakékoli konspirační teorie. Západní zpravodajci budou proto pět v chóru s západními politiky, kteří vyhlašují denně nové sankce. Předsedové představenstev nadnárodních firem budou prozpěvovat, slibujíc plnit přání politiků, a večer se potit z hodnoty akcií. Na tomto pozadí si průměrný Evropan, o průměrném Američanovi již nemluvě, může jen těžko představit, že jsme se octli v proudu nového typu revoluce. Ten nezastaví ani Zemanova, ani Erdoganova Nobelova cena míru. Tezi o novém typu revoluce, na jejímž konce může být konec současné formy hospodářského uspořádání světa, kapitalismu, svědčí celá řada reakcí posledních týdnů. Akcie VISA a MasterCard, ztrácí hodnotu, a to se ještě nic zvláštního neděje. Svět se již ale připravuje na porod kostrbatého ruského národního platebního systému. Bezprecedentní ohlašování nových sankcí utužuje, zakaluje ruskou imunitu, dělá kůži ruského medvěda ještě tvrdší a podporuje realizaci jednoduchých řešení, která již tolikrát zachránila Rusko a tím i nás ve střední Evropě před životem v daleké emigraci. V té se mimo jiné nacházíme od doby narození, opuštěni matkou naší matky. Bezprecedentní hledání zlaté střední cesty prezidentem Obamou v Asii poodhaluje a potvrzuje nový jev a trend: nehledě na strach z rostoucí hospodářské moci Číny, země jihovýchodní Asie Obamovi nevěří. Spojenectví USA proti Číně a Rusko to nebudou mít proto lehké se udržet nad vodou. Podobně jako se to stalo s korejskou lodí: kapitán odešel první, záchranu přivolává v panice dítě. A dnes, korejský premiér rezignuje. Kvůli lodi, nebo kvůli jiným hodnotám? Bezprecedentní, ale zcela logické je páteční rozhodnutí Ruské centrální banky zvýšit úvěrovou sazbu na 7.5%. Prý kvůli útěku kapitálu z Ruska. 65 miliard emigrovalo v posledních měsících. Chudák VVP a jeho lidi neví, kdo co má, a kam co převádí!? Radují se bankéři a západní politici? Nevím, ale jisté je, že jim to dává naději. Tou je šestá kolona. O páté se mluví již dlouho. Šestou kolonou jsou finančníci a bankéři, kteří si neumějí představit a nebo nechtějí představit a připustí, že i jejich život jednou skončí. Nebýt připraven na smrt, lze oprávněně nazvat nezodpovědností vůči pozůstalým. Že nemají strach. Proč by to u tak mělo být u nich nevolených-vyvolených? Tři hlavní ratingové agentury podivně rychle změnily krok a běží před vozem US Departmentu, snižují ratingy, zvyšují cenu peněz Rusku a myslí si, že je to vše, co se stane. Skutečnost je ale taková: brzo dojde ještě více účastníků finančního trhu k přesvědčení, že jim prostě nelze věřit. Ztráta důvěry, je snad to nejhorší, co se může člověku a firmě stát. Znovu získat ztracenou důvěru nepomohou ani nové pracovní stoly, židle ani computery. Více než uvedené jako kapitál stejně neměli a nemají ani ty tři ratingové sestry. Tak se vedle těchto sester octnou na podlaze mokré od oleje i sankcionáři s potravinami, Poláci, a další partneři v různých oblastech obchodu a investic, kteří zruší pod tlakem západních politiků smlouvy s Ruskem. Na tomto místě je na místě se zmínit o plánovaných dodávkách atomového paliva do Ukrajinských elektráren americkou společností Westinghouse. Je zcela nepochopitelné z jedné strany, ale zcela pochopitelně z druhé strany, že evropští politici mlčí jako ryby co se týče tohoto tématu. Nehledě na jiné aspekty plánovaného dobrodružství současným vedením Ukrajiny, je dobré si uvědomit alespoň tři základní věci:

  1. nebezpečí z Černobylu zasáhlo území od Portugalska po Krasnojarsk, a od Norska po Kavkaz. Riziko z havárie atomové elektrárny je objektivně neomezené státní hranicí;
  2. jestliže ruská atomová technologie počítá přibližně s 63 procesy při provozu, to technologie Westinghouse počítá přibližně s 3x větším počtem procesů, od 165 do 190! Objektivní riziko lidského selhání a doba zaučení se neúměrně a nezodpovědně zvyšují;
  3. za provoz atomové elektrárny neodpovídá žádná společnost, ani Westinghouse, ale stát. V tomto případě již neexistující Ukrajina!

Nechce se mi věřit, že by USA a EU byly ochotny finančně podporovat objektivně mnohem dražší atomové palivo privátní společnosti Westinghouse a tím i ukrajinskou energii. V každém případě se jedná o objektivní hodnocení, protože i v případě úspěšného řešení problémů s palivem společnosti Westinghouse se bude jednat pouze o malovýrobu, ne sériovou výroby paliva. Tu má Rusko již celá desetiletí, a bude ji mít i nadále na léta dopředu, již kvůli počtu svých a také exportovaných atomových elektráren, Nechce se mi věřit, že by USA a EU zašly tak daleko a chtěly využít slabosti Ukrajiny k tomu, aby mohly v případě dodávek paliva Westinghousem svalit následky nechtěné havárie a vinu na ruské technologie a Rusy. Je pravdou, že politika se může měnit rychleji než technologie, ale to neznamená, že politici mají právo zvyšovat finanční zátěž svých voličů zvyšováním rizika občanů bez emigrační zelené karty USA.

I tady by se měli politici uvědomit, že Mc Donald, KFC a další staví tabulky s varováním: caution, wet floor! Tak jako tomu bylo i s vyzkoušením paliva Westinghouse v prvním bloku Temelína nebo vyzkoušením paliva Westinghouse na Ukrajině po roce 2000. Kazety Westinghouse se ukázaly jako slabé, měkké oproti ruským a proto nedošlo k záměně ani při Juščenko & Co.

Že by měli strach a dnešní mládí ne? I to je možné a nelze vyloučit. Především tehdy, ztratí-li vůdce hlavu, soudnost a odpovědnost k rodné zemi. USA, EU ani Rusko nejsou a nemohou být nepřáteli Ukrajiny již proto, že nemohou ani s jedním a ni s druhým či třetím bojovat. Bojovat ale mohou a musí se svými vnitřnímu zrádci.

Tento boj čeká a má před sebou i VVP - Putin. On to ví, není hloupý. To potvrdil dokonce i před několika dny sám prezident Obama. Proto je těžko odůvodnitelné podezírat Putina, že chce zabrat Ukrajinu a vyrazit dál do Berlína, Paříže nebo ke kanálu La Manche. Proto se divíme, protože se budeme mít stále čemu divit.

Naši vůdci jsou opravdu podobni inovátorům: za plotem, oddělujícím je od veřejnosti, v utajenosti inovují, šokují veřejnost plody své práce a současně vyžadují veřejnou podporu pro své vynálezy. Této podpory se ale nedočkají. Selský rozum a zákony přírody jsou silnější než akademický rozum a člověkem formulované zákony.

Světě div se! Konec se opravdu blíží! Bude veselo?

Vytisknout

Související články

Vrána k vráně

5.9. 2014 / Jan Campbell

Dočetl jsem článek nazvaný Velká evropská deziluze autorů Řezanky a Sušové-Salminen a začal přemýšlet o některých doplňujících aspektech, týkajících se příčin evropské deziluze. Protože se ale objevila zpráva o strategii rozvoje Ukrajiny do roku 2020...

Ukrajina jako evropský bod obratu?

5.5. 2014

Některé krize hluboce promění řád světa - krize eurozóny například vedla k evropské bankovní unii. Může mít krize na Ukrajině trvalý dopad na Evropskou unii, jako například v energetické politice?

Politika Západu vůči Rusku je sebeposedlá a irelevantní

3.5. 2014

V sobotu ráno interviewoval rozhlas BBC o Ukrajině sira Tonyho Brentona, bývalého britského velvyslance v Moskvě. Rozhovor naleznete v angličtině ZDE, od minuty 1.38.30. Povšimněte si, že způsob uvažování o Ukrajině v tomto rozhovoru je radikálně o...

Putin imperialistou

3.5. 2014 / Karel Dolejší

Britský literární kritik Edward Said označoval jako imperialismus mocenské uspořádání, v němž je jedna část světa ovládána druhou a nachází se vůči ní v neplnoprávném postavení. Na rozdíl od kolonialismu (a neokolonialismu), v němž leží v popředí kom...

Ukrajina: poučení z krizového vývoje...

26.4. 2014 / Oskar Krejčí

Federalizace, neutralita, placení dluhů. Tak by měl vypadat projekt stabilizace Ukrajiny. Ovšem od počátku loňského listopadu, kdy do přípravy summitu EU–Ukrajina vstoupili manifestanti na Majdanu, se vývoj řídí nejhoršími z možných scénář...

Obsah vydání | Středa 7.5. 2014