Pár poznámek na okraj "Dne vítězství"

8. 5. 2014 / Petr Kužvart

Je také obrovský rozdíl mezi dnešními měšťáckými establišmenťáky a lidmi, kteří šli do ilegality podzemního protinacistického hnutí odporu - vojenského i civilního!

A tito domácí i zahraniční dobrovolníci z dob války platili za své záslužné aktivity často cenu nejvyšší. Pokud neskončili v mučírnách Gestapa a na popravištích Třetí říše, pokud nebyli zabiti v bojích nad Evropou, Atlantikem, v severní Africe nebo v Tichomoří - prakticky na všech tehdejších bojištích - pak často končili v mučírnách Reicinovy zpravodajské služby, v hradčanském "domečku", na stalinistických popravištích, v lágrech a v uranových dolech. Lidé pokrytí slávou bitev, prachem bojišť z celého světa, ti, kteří vybojovali obnovení Československé republiky a riskovali zcela dobrovolně a bez nároků na odměny, výsady nebo žold úplně vše !!

Proti nim jsou dnešní zahraniční mise České armády trapnou ubohostí. Nebývají pouhou formalitou. Po dlouhou dobu byla v Afghánistánu nasazena s minimální publicitou naše speciální jednotka pro zvláštní operace, zahrnující průzkum, likvidaci protivníků, tvrdé výslechy zajatců a podobně. Důvodně se o tom prakticky nepsalo a nemluvilo! A když, tak plachá a nekonrétní zmínka. Naši placení profesionálové pomáhali pacifikovat nevybíravými metodami cizí svobodymilovný národ, který nás nijak neohrožoval a na kterém si v průběhu dvou staletí právem vylámaly zuby všechny koloniální a postkoloniální mocnosti, jež udělaly tu chybu, že se rozhodly svobodomyslné afghánské kmeny ovládnout a podrobit svému panství!

To byla prvá poznámka.

Ta další se týká válečného konfliktu, který má již nyní znaky občanské války na východě a jihu Ukrajiny. Naše oficiální propaganda je nejen na prvý pohled jednostranná, ale také trapně naivní ve svém podkuřování americkým a západoevropským veskrze kořistnickým a špinavým záměrům.

Lidé u nás získávají díky webu a dalším informačním zdrojům zprávy i z druhé strany. A tak jsou zmateni, těžko oddělují fakta od dezinformací a propagandistických výlevů obou stran v rámci intenzivní psychologické války. Mnozí mají tendenci stavět se na jednu nebo druhou stranu. V podstatě vedle stávajícího servilně prozápadního politického establishmentu se u nás nyní zřetelněji pod tlakem událostí formuje i vyloženě proruské křídlo české politiky, často složené z vyložených starostrukturáků typu ing. Václava Klause staršího. Je to pestrá směska včerejších komunistických kariéristů, dnešních podnikatelských šíbrů a také pár zatuchých stalinistů i různých chaotů nebo i jen dezorientovaných lidiček. A upadá se do opačné krajnosti a jednostrannosti. A to je pochopitelně chyba!

Snažme se být nad věcí. Snažme se hledat a vyhodnocovat fakta v jejich historickém i aktuálním dobovém kontextu. Kašleme na snaživé úvodníkáře a agitátory obou stran konfliktu! Pokud zaujmeme takový postoj, brzy se před námi vynoří několik významných a také zlověstných dobových markant, které je nutno sledovat, protože mohou velmi neblaze ovlivňovat budoucnost světa. Evropy i přímo naši budoucnost. Jsou to podle všeho tato fakta:

Západ ekonomicky a politicky zahnívá, jeho společenské uspořádání se přežilo a nynější problémy zvládá polovičatě a s vypětím zbývajících sil. Národy jsou zjevně nabité energií odporu a těhotné změnou. Zatím se daří udržovat "business as usual" , ale politika Spojených států se stává nevypočitatelnou a velice násilnickou, tedy i rizikovou, a to zvláště, pokud se dostanou do konfrontace se zájmy nově se vynořujících ekonomicky rostoucích mocností v čele s Čínou. Evropa je se svými druhými houslemi ve vleku USA i tam, kde to není zrovna přímo v jejím zájmu. Všichni její politici se zoufale snaží o jediné: aby se tento prožluklý západní establishment ještě udržel a aby se kšefty dál točily. Nic jiného je už nezajímá. Jsou tváří v tvář síle bezradní, zmatení, dělají chyby a jejich činy jsou zosobněnou ubohostí a prožluklým kompromisnictvím. Přitom je jim osud národů, o něž jde, upřímně lhostejný. Oni budou spolu s Amíky pumpovat peníze na Ukrajinu a přestírat, že jim jde o svobodu a demokracii či lidská práva - klidně to budou dělat až do posledního Ukrajince!

Je vůbec otázkou, proč Američané následováni Evropou zneužili oprávněného zoufalství a naštvání oligarchy a mafiemi ožebračovaného lidu Ukrajiny k výrazné destabilizaci blízkého předpolí Ruské federace. Taková akce nemůže nechat Rusy v klidu asi tak, jako kdyby třeba v Mexiku zvítězila protikapitalistická revoluce a otevřela prostor pro přítomnost nejen čínských hospodářských, ale i vojensko-bezpečnostních zájmů. Ve Washingtonu by se bilo na poplach a hystericky ječelo do celého světa! Provokovat konsolidující se ruskou velmoc je velmi rizikové a nemůže jen tak projít! Samozřejmě lze pochopit, že Ukrajina je potenciálně bohatá země na to, aby se rozkradly zbytky národního majetku, ovládly zdroje surovin i nesmírná potence tamního zemědělství a exploatovala velmi levná, zbídačená pracovní síla. Stále je ještě co drancovat! Ale za cenu skutečné hrozby širokého válečného konfliktu v samotné Evropě to podle všeho nestojí.

A Rusko? Putin je na rozdíl od svých západních protějšků velmi schopný politik, přesně pasující do čela ruského státu a národa! Má a pěstuje si charisma velkého vladaře, daří se mu postupně konsolidovat politické a ekonomické poměry, začal velkoryse zbrojit a modernizovat. A vlastně ani v krizové situaci nedělá chyby. To je obzvlášť zlověstné. V poměru k ukrajinské krizi zachoval klid a rozvahu, hladce si zajistil nejdůležitější strategický zájem - krymskou základnu černomořské flotily. O tu nesmí Rusko přijít, jinak bude zle. Nyní ho "separatisté" z antimajdanů na východě země dokonce na rozdíl od kyjevské vlády a krákorání západních politiků poslouchají a je zřejmé, že na rozdíl od Západu a rozložených ukrajinských bezpečnostních a obranných sil on má nad situací výrazně větší kontrolu. Reaguje celkem umírněně a mezi tím jeho lidé se v zákulisí i na bojištích činí.

Rusko se nejpozději ukrajinskou krizí znovu vrací na evropskou a světovou politickou scému jako velmoc, se kterou není radno laškovat. Která má své geopolitické zájmy a je schopna je tvrdě prosazovat. To se týká samozřejmě velmi významně střední Evropy, tedy i nás. Z kvality putinovského postupu začínám mít vážné obavy. Nedělá chyby a jde tvrdě za svým. Postupně sílí. Tady končí legrácky. Tohle i nás může přijít hodně draho. Není důvod Rusko démonizovat, ale rozhodně ani do budoucna podceňovat. Bude to hodně tvrdý protivník i partner!

Posledním ponaučením, jež je taky hodně zlověstné, je prostý fakt, že vlnu zcela autentického, zdola jdoucího živelného lidového odporu proti nesnesitelným poměrům a darebácké vládě lze ukrást, přeplatit, zneužít k zahraničním cílům. Po řetězu "barevných" pseudorevolucí a různě dodatečně zmanipulovaných a ukradených vzpour Arabského jara je to, co se stalo v Kyjevě, naprosto jasným příkladem toho typu subverze, kterou si Západ oblíbil a bude se snažit takové scénáře opět zneužívat ve svém zájmu proti svobodě a základním zájmům národů okolního světa, ale nakonec i proti národům v rámci samotné EU, pokud se začnou zdvihat a bouřit. To je hodně důležitý poznatek a důvod k pečlivému studiu praktického uplatnění těchto scénářů. I to se nás může jednou bezprostředně týkat! Systém je prohnilý a jeho zánik či změna mohou být velmi bouřlivé. Oligarchie Západu (a dneska vlastně globální oligarchie) neodejde z jeviště dějin tak sametově, jako to povětšině udělal reálný socialismus, páchaje tak vlastní sebevraždu. Tihle týpci nasadí všechny páky své korporátní, kapitálové a mafiánské moci, všechny nástroje nemilosrdné kontroly, útlaku a vyvražďování, všechny strašlivé síly a dosažitelné nástroje válečného inferna.

Vedle těchto dějinných rizik je současně jasné to, že neorganizované vzepětí lidového odporu, tedy zcela živelné, bez dobré organizace a pečlivé, pracné a obětavé předchozí přípravy, je v soudobých poměrech dalším hotovou nabídkou na uloupení revolučních idejí a cílů, na zmanipulování výsledků, na zneužití tím nejodpornějším způsobem. Tím netvrdím, že by tedy mělo jít o revoluční leninsky povojensku organizovanou partaj. Známe přece z moderní historie reálná rizika takových řešení. Ale opoziční, protiestablišmentové lidové hnutí za opravdové systémové změny, tedy "hnutí nového typu" již překračující hranice stávajícího prožluklého systému, se nevytvoří naráz mávnutím kouzelného proutku zrovna ve chvíli výbuchu lidového hněvu. Takové hnutí je nutno dlouhodobě, obětavě a odpovědně připravovat a neustále bránit před sterými svody stávajícího politikaření a korumpování na všech úrovních, před útoky a represemi establishmentu, kterému samozřejmě rychle dojde, na koho že se už vaří voda - no přece na něj!

Tak tolik k dnešnímu a vlastně i zítřejšímu svátku: všeobecná a bezpodmínečná kapitulace německé branné moci byla přece podepsána krátce po půlnoci z 8. na 9. května 1945 v bývalém důstojnickém kasinu v Berlíně-Karlshorstu a to za účasti zástupců hlavních západních i východních spojeneckých sil. Ovšem oficiálním termínem účinnosti kapitulace byla již půlnoc 8. května.

Tož tak nějak ... užijme si tedy svátečně i zítřek a pamatujme na válčíci Ukrajince!

V Praze dne 8. května 2014

Vytisknout