Důkaz, že dnešní kapitalismus ohrožuje civilizaci

13. 4. 2014

Ke své argumentaci využívá Piketty data z období 200 let. Kapitál, argumentuje Piketty, je slepý. Jakmile jednou jeho návratnost překoná míru reálného růstu platů a výkonu ekonomiky, což se dělo vždycky (s několika málo výjimkami kolem roku 1910 a 1950) pak nevyhnutelně roste hodnota kapitálu disproporčně rychleji než všeobecná míra efektivity ekonomiky. To vede k tomu, že ekonomická nerovnost roste exponenciální měrou.

Proces zhoršuje právo na dědictví a v USA a v Británii nynější vzestup extravagantně placených "supermanažerů". Astronomické platy manažerů nemají nic společného se skutečnými zásluhami, píše Piketty. Platy managerů jsou daleko nižší na evropském kontinentně a v Japonsku. Astronomické platy manažerů v anglosaských zemích povolila ideologie "meritokratického extremismu". Je to jen sebestředné sobectví, jehož cílem je udržovat krok s ostatními bohatými.

Toto je důležitý prvek v Pikettyho myšlení: rostoucí nerovnost bohatství není nezměnitelná. Společnosti ji mohou tolerovat, anebo ji mohou zlikvidovat.

Nerovnost bohatství v Evropě a v USA je přibližně dvojnásobná příjmové nerovnosti - nejbohatších 10 procent osob vlastní 60 - 70 procent veškerého bohatství, avšak mají jen 25 - 35 procent veškerých příjmů. Avšak tato koncentrace bohatství je už na úrovni období před první světovou válkou a roste dál, takže se navracíme do konce 19. století, kdy bylo dominantním prvkem hospodářského a sociálního života náhodné štěstí osob, které zdědily bohatství. Velké bohatství rentiérovi bohatství dál silně kumuluje a dál prohlubuje proces nerovnosti.

V současnosti k tomu znovu dochází a skoro žádní noví podnikatelé, s výjimkou jednoho nebo dvou podnikatelů z Křemíkového údolí, nikdy nevydělají tolik peněz, aby dokázali být soupeřem neuvěřitelně mocné koncentraci existujícího bohatství.

V tomto smyslu "minulost pohlcuje budoucnost". Kdokoliv, kdo má možnost vlastnit bohatství v éře, kdy profit z něho převyšuje mzdy a výkonnost ekonomiky, rychle disproporčně a stále více zbohatne. V takové situaci je v ekonomice daleko atraktivnější být rentiérem, než riskovat jako podnikatel.

Bohatí nemusejí riskovat inovace a ani nemusejí investovat do výroby: jediné, co potřebují, je hromadit svou rentu a své daňové úlevy. Všechno ostatní pro ně udělá úrok.

Tato situace ochromuje dynamismus kapitalismu, avšak další síly systém úplně ničí. Piketty zaznamenává, že bohatí umějí nesmírně efektivně ochránit své bohatství před zdaňováním a že daňové břemeno nyní nesou jen lidé se středními příjmy.

V důsledku toho nesou břemeno plateb za veřejné služby, jako je vzdělání, zdravotnictví a bytový fond jen průměrní daňoví poplatníci, kteří ale nemají dost peněz na financování těchto veřejných služeb. Nerovnost bohatství se tak stává receptem pro zpomalující se rentiérské ekonomiky, které nemají zájem o ekonomické inovace, v nichž se neustále zhoršují pracovní podmínky a likvidují veřejné služby. Mezitím bohatí dále bohatnou a jsou stále více izolováni od svých společností - prostě proto, že mají možnost dostávat ze svého kapitálu daleko vyšší příjmy než jsou mzdy.

Poučením z minulosti je, že se společnosti snaží proti tomu bojovat - buď uzavřou své hranice, nebo dojde k revoluci - anebo dojde k válce. Piketty se bojí, že k tomu dojde nyní znovu.

Řešením je osmdesátiprocentní zdanění nejvyšších příjmů, efektivní dědická daň, řádné daně z nemovitostí a globální daň z majetku.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout