Tchajwanští studenti po třech týdnech protestů vyklidili okupovaný parlament

11. 4. 2014 / Jan Miessler

V ulicích kolem parlamentu je přivítaly desítky tisíc optimistických demonstrantů, dav se ale kolem osmé hodiny zase spořádaně rozešel. Podle mluvčích studentů slunečnicové hnutí vyklizením parlamentu nekončí, pouze vstupuje do další fáze. Odpůrci paktu chtějí i nadále na politiky tlačit, aby splnili jejich požadavky ohledně smlouvy a jejího transparentního projednávání.

Slib předsedy parlamentu Wang Ťin-pchinga považují představitelé hnutí za své důležité vítězství. Jejich hlavním cílem bylo, aby smlouva s Čínou nebyla parlamentem protlačena před schválením zákona, který by při projednávání všech podobných smluv umožnil podstatnou účast veřejnosti. Jejich vlastní návrh takového zákona by nyní měli tchaj-wanští poslanci projednat společně s vládní verzí, která je ale podle expertů údajně značně bezzubá.

Vývoj událostí naopak znamená zásadní politickou porážku prezidenta Ma Jing-ťioua, který se během uplynulých tří týdnů jakýmkoliv ústupkům bránil. Jeho nabídku k jednání vůdci studentů nakonec odmítli s tím, že prezident nemá jejich důvěru. Vláda sice souhlasila s jejich požadavkem na vrácení smlouvy k opětovnému projednávání parlamentem, chtěla ale o ekonomickém paktu jednat souběžně s návrhem zákona o účasti veřejnosti. Tím by ale veřejnost z projednávání kontroverzního paktu zůstala i nadále vyloučena.

Rozkol v Kuomintangu

Předseda parlamentu Wang Ťin-pching, který je ve vládní straně Kuomintang hlavním rivalem prezidenta Ma Jing-ťioua, svoji nabídku studentům s vládou ani prezidentem nekonzultoval. Prezident Ma, který je zároveň stranickým předsedou, se v minulosti pokoušel Wanga ze strany vyloučit a tím ho zároveň zbavit funkce předsedy parlamentu, soudy ale nakonec rozhodly ve Wangův prospěch. Nyní někteří poslanci Kuomintangu považují Wangův postup za "zradu," jiní ale naopak Wanga podporují.

Prezident Ma a předseda vlády Ťiang I-chua i nadále trvají na tom, že ekonomická smlouva i návrh zákona na účast veřejnosti se budou projednávat zároveň. Vláda v této souvislosti tvrdí, že pokud by schvalování paktu muselo čekat na platnost nového zákona o účasti veřejnosti, znamenalo by to až dvouletý odklad a úpadek tchaj-wanské ekonomiky. Podle Ťianga by to navíc vedlo ke komplikacím při uzavírání dalších ekonomických smluv s jinými státy. Odpůrci smlouvy naopak argumentují tím, že smlouva by vystavila místní malé a střední podnikatele tvrdé čínské konkurenci, zatímco levné náklady na pracovní sílu na pevnině by vedly k dalšímu odlivu pracovních míst a k dalšímu tlaku na snížení již delší dobu stagnujících tchaj-wanských mezd. Ještě větší ekonomická provázanost s Čínou by navíc podle nich vedla k ohrožení demokracie na Tchaj-wanu.

Již dříve prezidentem slíbené parlamentní projednávání smlouvy bod po bodu, které kromě studentů požaduje i opoziční Demokratická progresivní strana, v každém případě znamená nižší šanci na definitivní schválení smlouvy vzhledem k očekávanému odporu některých poslanců vládního Kuomintangu k různým částem smlouvy. Pokud by se prezidentovi podařilo udržet mezi poslanci vládní strany disciplínu, opozice by neměla dostatek poslanců, aby opětovnému schválení smlouvy zabránila. Pokud by ale dostatečný počet zákonodárců přestal prezidenta podporovat, mohlo by to znamenat konec paktu.

Studenti uklízeli parlament, jejich příznivci se skládali na úhradu škod

Po ohlášení termínu vyklizení tchaj-wanského parlamentu zaplavily sociální sítě a televizní obrazovky fotografie studentů s vysavači a dalšími čistícími prostředky. Poté, co se v médiích objevily odhady škod způsobených okupací parlamentní budovy ve výši sto milionů tchaj-wanských dolarů (66 milionů Kč), si totiž odpůrci smlouvy chtěli dát záležet na tom, aby parlament uvedli pokud možno do původního stavu a vzali tak svým kritikům vítr z plachet. Na Facebooku pak jejich sympatizanti zahájili sbírku na uhrazení škod, ke kterým během okupace parlamentu došlo, ministr vnitra ji ale obratem označil za nelegální. Podle tchajwanských zákonů totiž mohou peněžní dary přijímat pouze politické strany, asociace a volební kandidáti, nikoliv ale hnutí s politickým cílem. Zatím se zdá, že vláda se pokusí úhradu škod vymáhat na konkrétních účastnících protestu soudní cestou navzdory žádostem rektorů některých tchaj-wanských univerzit a opozičních politiků o shovívavost.

Podle zaměstnanců parlamentu, kteří již byli situaci uvnitř budovy obhlédnout, došlo během okupace k poškození parlamentních křesel, dveří, koberců, audiotechniky a některých cenných obrazů. Vláda bude po demonstrantech vymáhat také v přepočtu 2 milióny Kč za škody na sídle vlády, kterou se část demonstrantů před dvěma týdny neúspěšně pokusila obsadit. Studenti měli v budově poškodit čtvery dveře, třináct oken, ledničku, kopírku, fax, vitrínu a několik stolů a židlí.

Slunečnicové hnutí mobilizovalo Tchaj-wan proti smlouvě

Okupace parlamentu slunečnicovým hnutím trvala tři a půl týdne a rozdělila tchajwanskou společnost na odpůrce a zastánce schvalovaného paktu s Čínou. Studentům se podle publikovaných průzkumů podařilo přesvědčit značnou část veřejnosti o tom, že smlouva by Tchaj-wan poškodila a že při jejím prosazovaní vláda i prezident nepostupovali transparentně. Například podle průzkumu spíše provládní televizní stanice TVBS, publikovaného týden po zahájení protestů, s okupací parlamentu souhlasilo 51 % respondentů, zatímco proti bylo 38 % dotazovaných.

Zatímco vláda i nadále trvá na tom, že dojednaná ekonomická smlouva je výhodnější pro Tchaj-wan než pro Čínu a že nebude mít žádné politické důsledky, s ohledem na dění v Tchaj-peji během posledních tří týdnů je možné uzavřít, že smlouva má minimálně na Tchaj-wanu politické důsledky ještě před svým schválením. Jak se navíc ptá na svém blogu analytik mezinárodních vztahů Michal Thim, pokud by dojednaná smlouva byla pro Peking skutečně ekonomicky spíše nevýhodná, jak Tchaj-pej tvrdí, proč by ji Peking vlastně uzavíral? Podle Thima pevninská Čína i nadále sleduje politiku eventuálního připojení Tchaj-wanu a případné ekonomické náklady pro ni nehrají takovou roli, i když si to Tchaj-pej odmítá připustit.

A tak přestože prezident Ma Jing-ťiou slavil během svého prvního volebního období se svým silně pro-čínským přístupem úspěchy, nyní tato politika zřejmě narazila na své limity. Navzdory prohlubujícím se ekonomickým vazbám totiž Peking i nadále brání Tchaj-wanu rozvíjet diplomatickou spolupráci s ostatními zeměmi a tlačí demokratický ostrov do stále větší mezinárodní izolace. Podle kritiků by proto vláda nyní měla namísto stále intenzivnějších vazeb s Čínou zahraniční ekonomické vztahy diverzifikovat a snížit tak riziko, že Peking si postupně Tchaj-wan i s jeho demokracií jednoduše koupí.

Jak v komentáři německého deníku die tageszeitung shrnul tchaj-wanské události Sven Hansen, vzplanutí protestů vyvolaly tři faktory: jednak skutečnost, že volný trh má vítěze, ale i poražené, kterým se netransparentně schvalovaná smlouva o volném obchodu nemusí líbit; dále skutečnost, že se pakt sjednával potají a dosud nejsou známé některé důležité detaily; a konečně skutečnost, že obyvatelstvo Tchaj-wanu je rozdělené na momentálně vládnoucí příznivce a momentálně opoziční kritiky užších vztahů s Pekingem, kteří pomýšlejí na případné vyhlášení nezávislosti. "Prezident Ma bude nakonec muset okupantům parlamentu vyjít vstříc - prostřednictvím transparentního jednání a širší debaty. Bylo by to vítězství demokracie," napsal Hansen - bohužel ještě předtím, než studenti prezidentovi přisoudili roli kůlu v plotě tím, že přistoupili na slib jeho rivala Wang Ťin-pchinga.

Ma Jing-ťiou, který narozdíl od předsedy parlamentu se studenty společnou řeč nenalezl, sice navzdory své nízké popularitě ve funkci setrvá až do příštích prezidentských voleb v roce 2016, zřejmě se mu už ale nepodaří nic významnějšího prosadit. Otázkou ale rovněž zůstává budoucnost slunečnicového hnutí, které se dosud profilovalo jako nezávislá síla, přestože ve skutečnosti postupovalo v určité symbióze s Demokratickou progresivní stranou. Již nyní se ale studentským aktivistům podařilo nejen nastolit ekonomický pakt s Čínou jako hlavní vnitropolitické téma, ale také politicky aktivizovat značnou část mladých Tchaj-wanců. Jako pozitivní se jeví skutečnost, že studenti ve svém odporu postupovali promyšleně, cílevědomě, disciplinovaně a převážně nenásilně, čímž si získali sympatie značné části veřejnosti.

Mimo zhruba dvou stovek studentů uvnitř parlamentní budovy se totiž v okolí permanentně nacházelo několik tisíc dalších demonstrantů, opět většinou studentů. K jediné konfrontaci mezi policií a odpůrci paktu došlo poté, co se radikálnější část studentů pokusila obsadit rovněž budovu tchajwanské vlády. Protesty pak kulminovaly předminulou neděli demonstrací před sídlem prezidenta, které se podle místních médií a odpůrců paktu zúčastnilo až půl milionu lidí. Zahraniční média většinou citovala odhad tchaj-wanské policie, podle které bylo demonstrantů zhruba sto tisíc.

Vytisknout