Zbytečný vesmír

13. 4. 2014 / Sandra Wain

Byl snad člověk stvořen proto, aby trpěl? Aby místo štěstí dřel do úmoru, ničil pozemský ráj (přírodu) a sebe? Je snad účelem člověka, aby hanobil sebe a své děti výchovou, vzděláním, vyčerpáváním a nucením k předčasné pohlavní zralosti? Aby místo svého těla i ducha používal vynálezy, stroje, přístroje, věci a předměty?

Všechny ty vědecké, technické, chemické, ekonomické, legislativní, sociální a jiné vynálezy a opatření byly přece zaváděny s deklarovaným účelem odstranění utrpení, dřiny, nemocí, neštěstí a jiných ran osudu. Jak to, že místo toho stále jenom narůstá množství utrápených ubohých trosek lidí, zvířat a rostlin? Jak to, že svět zaplavují vyčerpané, unavené, vyžilé a předčasně zestárlé stíny lidí, které se obtížně rodí, žiji a umírají?

Vývoj vědeckého poznání, onoho zapovězeného biblického stromu vědění dobrého a zlého, měl zkrátit pracovní zatížení lidí, zavést ekologicky šetrné využívání přírody, odstranit krize, války, epidemie, sociální bídu, tyranii, diktatury a jiná neštěstí. Místo toho vědecký pokrok tyto metly lidstva pouze umocnil, sofistikovaně propracoval, technicky zdokonalil a rozšířil.

Vědecký pokrok vyloučil člověka z ráje do pekla, učinil z ráje peklo. A člověk toho však nemá stále dost. Jeho intelektuální a rozlišovací schopnosti otřesným způsobem degenerovaly. V původním hříšném počínání pokračuje. Samozničení je zřejmě jeho jediným ušlechtilým cílem.

Máme sice globalizmus, ale konzumní občan prvního a druhého světa, a střední a vyšší třídy, si lokálně, závistivě vychutnává a licoměrně pochvaluje svoji "zaslouženou" konzumní úroveň. Samozřejmě však požaduje tuto úroveň stále vyšší a vyšší. S jídlem roste chuť. Plní snad člověk pouze účel konzumace vesmíru?

Člověk někdy obtížně hledá smysl života a nějak jej mimo konzumu a nejapné víry v boha nebo vědecký pokrok nenachází. Nebo takové myšlenky z lékařského hlediska zamítl jako chorobné. Možná zapomněl, že peklo (utrpení) žádný jiný smysl nemá, než pouze ten, aby se jej trpící zbavil. Není vesmír, jak tvrdí Buddha, přes svoji bolestnou potřebnost paradoxně vlastně zbytečným?

Vesmír, zejména ve tvaru člověka, se příliš nepovedl. Alespoň zatím nikoliv. Stvořitel v bibli sice "stvořil člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je", a dokonce nazval své dílo jako dobré, ale podle prastaré východní (indoevropské) věrouky je stvoření světa nešťastným omylem ("má-já" či "já-ma"). Obraz boží nebo hmoty hřeší po svém vyhnání z ráje neustále pořád stále více a stále dál.

Skutečné štěstí a spokojenost, mimo omámeného a tupého konzumního pohodlí, však občanská kreatura člověka stále nenachází. A cesta jeho vývoje mu nepřipadá nijak chybná. Za potíže může přece pouze realita a druzí, které pouze mechanicky a nevinně reflektuje. Nejsou zde realita a druzí pouze od toho, aby vás činili šťastnými? Možná tak činí, když nám ubližují, ale pro své postižení na těle i na duchu, to tak povětšinou nevnímáme a nechápeme.

Člověk se vyloučil z vesmíru. Učinil jej předmětnou (objektivní) realitou. Z vesmíru, přírody, rostlin, zvířat i lidí učinil pouhé spotřební předměty, věci a pojmy (informace). Přitom si nepovšiml, že obyčejným spotřebním předmětem se stal také i on sám.

Pokud spotřebitel konzumuje předměty druhé, vše je pro něj v naprostém pořádku. Jakmile je však jako předmět konzumován a spotřebováván sám, náhle se rozčiluje. Sílu svého rozumu, víry, vědy, techniky, lsti a podvodu vrhl jako vyšinutá šelma na udržování stále narůstajícího napětí a rozporu mezi nekonzumováním předmětu vlastní osoby a konzumací předmětů objektivní reality.

V Haškových Osudech dobrého vojáka Švejka za světové války, tj. války, která ostatně od stvoření světa stále trvá, "závodčí rozhovořil se o pokroku, jak lidi na všechno přijdou a jeden jak podvádí druhého, a rozvinul novou teorii, že tahle válka je veliké štěstí pro lidstvo, poněvadž v těch patáliích vedle hodnotných lidí budou odstřelováni také lumpové a darebáci". Nelze s tím závodčím nesouhlasit, že "je beztoho moc lidí na světě" a že "jeden se mačká na druhého a lidstvo se rozplemenilo až hrůza."

Vidíme-li dnes nějaký předmět z oné předmětné reality, například rostlinu, strom, zvíře či člověka, vidíme místo toho předmětu pouze požitky a peníze, které z něj chceme vytřískat. Deklarujeme-li dnes někomu nebo něčemu svoji nezištnou pomoc nebo obětavou službu, tak pouze za tím matoucím účelem reklamy, abychom vzniklou újmou toho předmětu docílili ekonomického růstu. Utrpení druhých je vítanou příležitostí jak na něm vydělat další zisk. Pomocí obrany humanity a demokracie si chlípně chceme ukrojit požitek z cizího trápení.

V hlavě i pohlaví nám ze všech reproduktorů řvou neodbytné a oplzlé mantry, které vám segmentují a drtí nebohý mozek. Možná také stále slyšíte perverzní řvaní: "Ekonomika, ekonomika, ekonomika...!" Neužívat si předmětů života, se pomalu stává trestné. Snižuje to konzum, exploataci a devastaci. A také to snižuje božsky opěvovaný ekonomický růst.

Máme lkát nad takovým negativním obrazem objektivní reality? Máme v něm hledat rychle prchající miniaturní pozitivní potěšující momenty? Máme v souladu s přáním zoufalých parazitů a omámených nevědomců pro celou tuto projekci negativní kopie reality nevnímat originální realitu pozitivní dimenze vyšší, a přitom neztratit onu univerzální neutrální prázdnotu, ve kterém se veškerá ta trapná a ubohá tragedie iluze světa i člověka odbývá?

Vytisknout