Názor z Ruska:

O mediální válce

7. 3. 2014

Dnes během živého vysílání televize Russia Today America prohlásila moderátorka Liz Wahl, že pro nás už odmítá pracovat, protože nesouhlasí s redakčním postojem naší televize. Chci se k tomu vyjádřit, napsala na stránkách Russia Today anglicky Margarita Simonjan.

V dnešních dnech to vyžaduje hodně odvahy pracovat pro Russia Today. Dosud jsem nikdy nebyla svědkem toho, aby byli RT a její novináři takto zastrašováni. Podívejte se sami, co udělali chudákovi Abby. Nejprve Abby otevřeně vyjádřila svůj nesouhlas s postojem Ruska ve vysílání - a za to ji v podstatě udělali v Americe hrdinou. Ale pak Abby všem připomněla, jak silně taky nesouhlasí s americkým postojem, a dodala, že je hrdá, že může pracovat pro RT, protože tam může vyjadřovat své názory. Neuplynula ani hodina a jméno Abby bylo skandalizováno takovým způsobem, že pro to takhle pozdě večer nemám slov. Americká mainstreamová média ji začala obviňovat, že celou věc zmanipulovala jako reklamní trik. Označili Abby za konspiračního teoretika a poukazovali na to, že v minulosti byla politickou aktivistkou. V období kratším než 24 hodin ji nejprve chválili a pak ji zatracovali. A to všechno před jejími kolegy, včetně Liz Wahl. Jak si myslíte, že to na ně působilo, když toho byli svědky?

Včera jsem strávila určitou dobu vysvětlováním reportéru New York Times, proč si myslím, že je postoj Ruska správný. Jsem Ruska. Podporuju svou zemi a budu bojovat za pravdu neúnavně. Ani Abby, ani Liz, ani mnoho dalších zdejších zaměstnanců nejsou Rusové, ale cizinci. A teď přirovnává jejich země mou zemi k nacistickému Německu. Po mnoho let pracují pro Russia Today v dobré víře, dokazují každý den, že hlas, který se odlišuje od mainstreamových médií může být krásný a silný a vyvolávat zájem diváků, jejichž počet denně roste. Tito naši reportéři jsou lidé, kteří byli první, kteří svou zemi informovali o hnutí Occupy, kteří byli zatýkáni na protestních demonstracích, dlouhé hodiny drženi v poutech a pak odsuzováni soudy, že dělají svou práci. Jsou to lidé, kteří byli rozhořčeni americkým pokrytectvím v Sýrii, v Libyi - seznam si můžete dokončit sami - a upozorňovali svět, kdo používal chemické zbraně nejčastěji a kdo použil jaderné zbraně. Toto jsou lidé, kteří odvysílali věci, jaké by západní mainstreamová média nikdy neodvysílala. Ale to byla doba míru. Ale teď probíhá opravdová válka. Ne, díky bohu, není na Krymu. Je to mediální válka. Každičký den, každičkou hodinu, nadávají našim zdejším novinářům: "Vy jste lháři, vy nejste žádní novináři, jste hlásnou troubou kremelské propagandy, zaprodali jste se Rusům, je načase, abyste toho nechali, všichni se vám smějí, tak si to rozmyslete, než bude pozdě."

Vlna článků zveřejněných o Russia Today za poslední dva dny - jsou to doslova tuny tištěného materiálu - vypadá, jako by je někdo psal podle diktátu. Snad všechna uznávaná média sprostě zaútočila na novináře z Russia Today a zlynčovala je v článcích a v reportážích. Naši zaměstnanci poslouchají své kolegy, své spoluobčany i své potenciální zaměstnavatele, protože kariérní vyhlídky jsou přirozeně důležité pro každého novináře. Kolik z nich vydrží tenhle tlak? No, někteří to vydrží a jiní ne. Někteří upřímně nesouhlasí, protože věří své vlastní zemi víc než mé. Jiní prostě uvažují o své budoucnosti. A pro mě je obtížné je soudit.

Tohle je typická mediální válka. Nejsme ani první ani nebudeme poslední, kdo je tím postižen. Během Arabského jara se zaměstnanci Al Džazíry v Libanonu dostali do hlavních titulků zpráv tím, že hromadně z té televize odešli. Jejich egyptští kolegové je následovali. Více než dvacet novinářů rozvázalo pracovní poměr s tím, že nesouhlasí s redakční linií své televize. Že se to stalo bez jakéhokoliv tlaku od světových masových médi, bylo důsledkem skutečnosti, že během Arabského jara vysílala Al Džazíra stoprocentně v linii s globálním mainstreamem. Takže nikdo tu televizi nekritizoval, naopak všichni ji chválili.

Jen několik minut poté, co Liz učinila své prohlášení, že z naší televize odchází, jsme zjistili, že všechna hlavní média na světě, jak naše vyčerpaná mluvčí řekla :"CNN, NYT, prostě všichni" byla při přebírání signálu z RT plna nadšené škodolibosti. A to včetně těch médií, které ignorovaly odhalení o telefonním rozhovoru mezi Ashtonovou a ministrem zahraničí Paetem, jako by se to nestalo. Rezignace moderátorky v konkurenčním médiu je jistě daleko důležitější zprávou a je to daleko relevantnější pro ukrajinskou krizi než dva evropští politikové, kteří hovoří o tom, že lidi možná vraždili odstřelovači z opozice.

Vidím velmi jasně, proč dál pracuju pro televizi, která stojí sama (!) tváří v tvář tisícům a desetitisícům západních sdělovacích prostředků a ukazuje všem druhou stranu událostí, a je terčem každodenních útoků z médií, proti nimž se těžko mohu bránit. Je to moje země. Nemám jinou volbu. Ale zahraniční novináři, kteří pracují pro televizi Russia Today po celém světě, volbu mají. Někteří z nich se mohou sami sebe ptát: "Proč bych měl bránit Rusko na úkor své kariéry, své budoucnosti, své pověsti, proč mám tolerovat zostuzování od svých kolegů novinářů?" Málokdo z nich si řekne: "Protože sděluju pravdu a nikdo jiný to neřekne." Někteří odpověď nenajdou a tiše z naší televize odejdou. Jiní odejdou v rámci sebereklamního triku a možná si tím zajistí fantastickou budoucí kariéru, o níž by se jim předtím ani nesnilo.

Stát mimo dav je někdy nesnesitelné. Přeju hodně štěstí těm, kteří to nevydrží. Těm, kteří jsou dál ochotni dát své nejlepší pro Russia Today, kteří vědí, že mají pravdu, i když celý svět říká opak, musím říci, že jsem na vás hrdá. NESMÍRNĚ HRDÁ.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 7.3. 2014