Anexe Krymu: Definitivní konec poválečného mezinárodního řádu

6. 3. 2014 / Karel Dolejší

Je jen otázkou týdnů, kdy bude ukrajinská autonomní republika Krym definitivně připojena k Ruské federaci. Žádost již byla oficiálně odeslána, ruský parlament pracuje na příslušném zákonu, referendum přesunuté čerstvě již na 16. březen fakticky pouze schválí, co se již stalo. Ukrajinská vojska zde umístěná byla označena promoskevskými úřady za "okupační".

V evropských mezistátních vztazích, jež se ustavily po 2. světové válce, tak vzniká průlom velikosti železničního tunelu. A precedens, který do budoucna může přinést spoustu mnohem horších problémů, než jen samotná otázka Krymu.

Ruský ústavní systém bude napříště disponovat mechanismem absorpce zahraničních entit. V kombinaci s faktem, že koloniální přesídlování ruského obyvatelstva ze sovětských časů se nikdy neobrátilo opačným směrem a v zahraničí tedy žije obrovské množství Rusů, vzniká velmi výbušná směs. Za týden, za měsíc, za půl roku může Putin dostat podobnou žádost, jako dnes z Krymu, z Oděsy či Doněcka. Za rok nebo za dva z některého pobaltského regionu osídleného ruskou menšinou. A stejný problém může mít za jistých okolností i Bělorusko. (Střední Asii teď vynechejme.)

Ale tím to nekončí. Precedens bude přivítán a Srbsko postupně se odklánějící od evropské orientace bude usilovat o připojení Republiky srbské v Bosně podle naprosto stejného klíče. Další na řadě může být Orbánovo Maďarsko s menšinami na Slovensku a v srbské Vojvodině. Kdo má zkrátka dost příslušníků "místní sebeobrany" ve zbrusu nových uniformách vlastní armády bez hodnostního označení, dostal návod, jak se to dělá. Může přepsat hranice, když si troufne.

Ti kdo stále ještě tvrdí, že Rusko je ve vztahu k mezinárodnímu řádu konzervativní mocností, se odteď už nemýlí, ale jednoduše vědomě lžou. Ruský imperiální program otevřeně zahrnul přepisování poválečných hranic v Evropě.

Západní země - USA i Evropa - ovšem ke své velké smůle těžko mohou ukazovat prstem na Moskvu. To ony přece zvedly kosovskou "výjimku" z pravidla, že vznik nové státní entity nemůže proběhnout jinak, než po vzájemné dohodě s "mateřským" státem. Jenže v podobných záležitostech výjimky neexistují. Rusko právě na Krymu z "výjimky" dělá systematické pravidlo. Co kdyby západní rusožrouti na chvíli zmlkli a ráčili se podívat do zrcadla?

Ach ano, "za všechno přece může západní expanze", Moskva za nic. Smůla. Neplatný argument a k ničemu. Neřeší sebemenší problém. Stabilitu do Evropy nevrátí.

Proč Západ netlačil na Kyjev, aby se jednoznačně vyjádřil k otázce ruského pronájmu Sevastopolu? Proč nebyl nikdo ze západních politiků schopen předložit návrh na západní garance ruského pronájmu Sevastopolu na dobu neurčitou a plnoprávného postavení ruskojazyčného obyvatelstva výměnou za neutralizaci Ukrajiny? Jen tak se bylo možno vyhnout tomu, co se teď děje. Všichni ministři zahraničí, kteří tohle nechápou, by se měli hned zítra hlásit na Úřadu práce.

Ať se to komu líbí nebo ne, z hlediska ruských imperiálních ambic nemá Putin doma kam ustoupit. Sevastopol je naprosté minimum. Bez něj to nejde. A ani to mu nebylo nabídnuto. Chcete, aby Putin padl a přišel místo něj někdo ještě ostřejší? V tom případě pokračujte v tlaku na to, aby úplně kapituloval. Hodně zdaru, lumíci.

***

Programem evropské "společné zahraniční a bezpečnostní politiky" (zatím není ani společná, ani politika) se teď víceméně automaticky stává zadržování Ruska - není totiž zbytí. V Evropě poroste napětí. Symbolicky se vrátí některé americké jednotky. Začne se zbrojit. Anexe Krymu je hotová věc, tedy i nějaká forma sankcí vůči Moskvě, které se ozvěnou vrátí zpátky. Rusové všude na Západě budou terčem obav a podezření. Státní duma naopak projednává další represívní zákon vůči nevládním neziskovým organizacím se zahraničními vazbami.

Představa některých, že "ukrajinská revoluce bude vyvezena do Moskvy", bude konfrontována s tvrdou realitou, v níž se ruská říše naopak Západu ještě více vzdálí a bude se vůči němu chovat s ještě nezakrytější směsí paranoie a neurvalosti, než dosud.

Na východní frontě klid?

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 6.3. 2014