Nezaměstnanost, minimální mzda a návrh Evropského parlamentu

17. 2. 2014 / Ilona Švihlíková

V průměru připadá na jedno volné místo 17 uchazečů, ale existují značné regionální rozdíly. Nejnižší nezaměstnanost tradičně zaznamenává Praha a okolí (Praha-východ, Praha -- západ, Mladá Boleslav). Na druhé straně žebříčku najdeme Bruntál, Jeseník, Most, Ústí nad Labem, Karvinou a Znojmo. Pro konkrétnější představu: v okrese Jeseník na jedno volné místo připadá 85 uchazečů, v Bruntále 70 a v Karviné 65.

Podporu v nezaměstnanosti pobíralo jen 150,5 tisíc uchazečů, tedy necelých 24% všech, kteří jsou v evidenci.

Zdroj: ZDE

Český statistický úřad za IV. kvartál minulého roku uvádí pokračující nárůst zaměstnanosti. Jedná se ovšem o nárůst úvazků se zkrácenou pracovní dobou a také na dobou určitou.

Podle metodiky Mezinárodní organizace práce (ILO) dosahovala nezaměstnanost za poslední čtvrtletí minulého roku 6,8%. Metodika dle ILO vyřazuje ty osoby, které deklarují, že chtějí pracovat, ale aktivně práci nevyhledávají (a tím nesplňují podmínky ILO pro nezaměstnané), takových bylo ve IV. kvartálu téměř 140 000.

Je třeba vnímat metodický rozdíl mezi statistikou Ministerstva práce a sociálních věcí a metodikou ILO, která je používáno pro mezinárodní srovnání. ČSÚ přímo uvádí:

Přestože vazba mezi vývojem HDP a tvorbou nových pracovních míst oslabuje (především kvůli pracovně-úsporným technologiím), celkový vývoj ekonomiky má samozřejmě stále určitý vliv na nezaměstnanost. Letmý pohled na makroekonomickou statistiku ČSÚ nám ukáže, že v roce 2012, a ani v roce 2013 se ČR nedostala na úroveň HDP z roku 2008. Uvědomme si závažnost této informace, z kvantitativního hlediska (nikoliv z hlediska struktury) ČR již pět let stojí na místě.

Optimistická očekávání budoucího růstu mohou také vycházet z toho, že ekonomika ČR je stlačena na úroveň takovou, že růst, který bude případně vykázán, bude deformován srovnáním s nízkou výchozí základnou.

I přes očekávaný, mírný vzestup ekonomiky tento rok, je třeba být velmi obezřetný. Zaměstnanost má za ekonomickým cyklem zpoždění, takže brzké zlepšení není v dohledu. Napjatá situace na trhu práce bude nutně brzdit vývoj mezd, což bude tlumit spotřební výdaje domácností. Ty jsou navzdory všem nedorozuměním ohledně významu zahraničního obchodu pro českou ekonomiku velice důležité, neboť výdaje na konečnou spotřebu domácností se podílejí na HDP 50%.

Mezinárodní srovnání zde: ZDE

Špatné pracovní podmínky, stres, neplacené přesčasy, strach o pracovní místo se projevují i na pracovní morálce. V individualistické společnosti typu "urvi, co můžeš", se ale těžko můžeme divit, že zaměstnanci činí rozhodnutí pro svůj vlastní prospěch, jsou připraveni poškodit firmu, či svého kolegu.

Zdroj: ZDE

Evropský kontext

Nezaměstnanost v EU, vybrané země, prosinec 2013

ZDE

Abychom si pod oněmi abstraktními 12 procenty něco představili, jedná se 26,2 milionů lidí z celé EU.

Zvlášť je ve zprávě uvedena nezaměstnanost mladých, která v některých zemích dosahuje úrovní odpovídající ztracené generaci. Průměr za EU28 je 23,2%, opět se značnými rozdíly mezi zeměmi. Od 7,4% v Německu, po téměř 50% v Chorvatsku, přes 54% ve Španělsku a necelých 60% (!) v Řecku.

Jak vidíme, rozdíly jsou v rámci EU skutečně enormní. Na jedné straně země s velkou strukturální výhodou, s gravitačním polem kolem Německa, na straně druhé strukturálně slabé země, často postižené následky politiky "řešení" dluhové krize, které je sociální katastrofou.

I když by z tohoto pohledu mohlo vyplývat, že u nás je situace vlastně docela dobrá (připomeňme rozdíl v metodice MPSV a ILO), těch 630 000 evidovaných na úřadu práce a zoufale hledajících, či peroucích se v desítkách o jedno volné pracovní místo prodavačky stojící 12 hodin denně u kasy, nebo různých pofidérních finančních zprostředkovatelů, si to ale určitě nemyslí.

Minimální mzda u nás a v Evropě

Vyjádřeno v eurech, patří Česká republika do kategorii států s nejnižší minimální mzdou v EU, pod 500 eury za měsíc (dále např. Bulharsko, Rumunsko, Litva, Lotyšsko atd.), na tomto grafu vidíme, že ČR je pátá od konce. V grafu nejsou samozřejmě uvedeny všechny země, neboť některé nemají plošně stanovenou minimální mzdu, ale je vyjednávána sektorově (např. Rakousko, Dánsko, Finsko, Švédsko, prozatím Německo -- ale v koaliční smlouvě CDU/CSU a SPD plošná minimální mzda je).

Zdroj: ZDE

Úprava dle parity kupní síly pro ČR nic nemění, sice se pozmění umístění baltických zemí, ale ČR stále zůstává pátá od konce.

ČR, spolu s Rumunskem, Estonskem a USA patří ke kategorii zemí, které mají nejnižší poměr minimální mzdy k průměrným hrubým měsíčním výdělkům: pod 35%.

Jak vidíme na obrázku, vynecháme-li země mimo EU, které jsou uvedeny pro srovnání (Turecko, USA), pak je v tomto ukazateli ČR nejhorší v celé EU. (sytě žlutý sloupeček zcela vpravo).

Zdroj: ZDE

Proč uvádím minimální mzdu? Klasický pravicový argument je, že samotná existence minimální mzdy zvyšuje nezaměstnanost a čím je minimální mzda vyšší, tím více deformuje trh práce a vede k růstu nezaměstnanosti. ČR má v poměru k hrubým měsíčním výdělkům nejnižší minimální mzdu v EU, ale přesto trvá obrovská disproporce mezi volnými pracovními místy a mezi počtem nezaměstnaných. Podstatně důležitější než "náklady práce" je totiž koupěschopná poptávka. Koneckonců, opakované snižování vedlejších nákladů práce pravicovými vládami (za ideového souhlasu NERVu) jen oslabilo veřejné rozpočty, ale rozhodně poptávku po práci nijak neoživilo.

Vysoká nezaměstnanost, nízká minimální mzda a stagnující mzdy celkově pak tvoří nebezpečně výbušný sociální koktejl.

Podle aktuálních údajů MPSV je na pomoci státu v oblasti bydlení závislých více než čtvrt milion lidí. Doplatky na bydlení se oproti roku 2012 narostly o dvě třetiny. Minulý rok se výdaje na dávky v hmotné nouzi oproti roku 2012 zvýšily o třetinu.

Důvody jsou jasné: vysoká nezaměstnanost, nízká podpora v nezaměstnanosti i krátká doba jejího pobírání, rostoucí pracující chudoba. Na straně druhé absentující koncepce sociálního bydlení. Obce své bytové fondy zprivatizovaly. Zákony zdaňující prázdné byty, či určující pro developery povinný podíl bytů pro sociální bydlení, jako v Německu a Švýcarsku, u nás neexistují. Rostoucí náklady na bydlení vedou k živoření seniorů, kterým zbývá často pár korun na den na přežití.

Nízká minimální mzda také vede k vyplácení peněz "bokem", tedy mimo sociální systém, který je tím dále oslabován. Nízká je minimální mzda i s ohledem na růst životních nákladů (uvědomme si, obrovský nárůst tzv. snížené sazby DPH týkající se např. potravin, je jedna z nejvyšších v celé Evropě!). Ještě v roce 2007 byla tato snížená sazba 5%, dnes je 15%!

Ti, kteří se bojí zvyšování minimální mzdy, někdy argumentují silný vlivem zahraničních firem na českou ekonomiku. Je to skutečně tak, že velmi otevřené ekonomiky (ČR je jak exportně silná, tak má ale i vysokou dovozní náročnost) jsou často pod tlakem, a to zvláště tehdy, když jako většina zahraničních dcer v ČR nejsou finalisty ceny. Tato nedobrá pozice je dále zvýrazněna značným odlivem zisků z ekonomiky, které pak chybějí pro domácí užití (tj. rozdíl mezi HDP a HND).

Z tohoto hlediska je potřeba se zamyslet nad posílením národních struktur v české ekonomice, které by byly lokálně ukotveny a zároveň nabízely slušná pracovní místa. Velice inspirativní návrh byl předložen europoslankyní Patriziou Toia (Itálie). Bylo by velmi vhodné, aby se s tímto návrhem seznámila nová vláda a implementovala ho (jako např. Francie) do našeho systému.

Jedná se o návrh zprávy o přispění družstev k překonání krize. V úvodu návrhu se konstatuje, že v EU existuje 160 000 družstevních podniků. V období krize se specielně družstva ukázala být odolnější než jiné formy, což vyplývá z družstevního modelu řízení, demokratické kontroly a v zakotvení v místním hospodářství. Tato odolnost by měla být zvýšena posílením pozice družstev v právním rámci jednotlivých zemí, ale i na úrovni politik EU. V rámci Komise je navržen vznik oddělení, které se bude zabývat přeměnou krachujících podniků na družstva. Převod krachujících podniků zaměstnancům vytvořením družstva je dle tohoto návrhu nejlepší způsob, jak zajistit přetrvání podniku. Navrhuje nejen zvláštní rozpočtovou položku v rámci rozpočtu EU, ale také vytvoření evropského mechanismu pro rozvoj družstev a především převody podniků do družstevní podoby. Za tímto účelem je nutné nejen vést osvětovou kampaň, ale také příslušně upravit, resp. ulehčit právní rámec pro takové převody (převzetí). Na rozdíl od české praxe se návrh zasazuje o podporu odvětví družstevního bankovnictví.

Odcitujme např.:

Celý návrh, který byl Evropským parlamentem schválen, je možno najít ZDE

Podpora družstev a podniků řízených zaměstnanci určitě není samospásná. Je dobré ovšem vědět, že z EU vycházejí i podstatně lepší návrhy než je Fiskální kompakt. V kombinaci s dalšími nástroji rozvoje lokální ekonomiky by mohly ke zlepšení struktury ekonomiky i sociální situace významně přispět.